V té si EU jako celek v minulém volebním období vytyčila velmi ambiciózní cíl udělat z Evropy do roku 2050 prvním klimaticky neutrální kontinent. Vize zeleného kontinentu neprodukujícího vůbec žádné škodlivé emise, který bude vzorem ostatním, může působit sama o sobě přitažlivě.

Naprosto nesmyslný přístup Samotné vytyčené cíle však ještě zdaleka nemusejí znamenat, že se jich skutečně podaří dosáhnout. Druhou věcí jsou totiž prostředky pro dosažení uhlíkové neutrality. Dosavadní opatření budí z pochopitelných důvodů čím dál větší kontroverze.

V první řadě bychom měli mít na paměti, že existují také jiné části světa, než je Evropa a Severní Amerika. Už nyní má v EU i celá Evropě podíl na celosvětových emisích CO2 výrazně klesající tendenci. Podle dat z r. 2022 to bylo necelých 7,50 % (ZDE).

V mnoha dalších částech světa s rychle se rozvíjejícím průmyslem (především Asii) naopak emise skleníkových plynů stoupají a přinejmenším v nejbližší době lze očekávat pokračování tohoto trendu. Evropa se tedy může snažit sebevíce, ale pokud budou celosvětové emise stoupat, nebudou mít opatření v rámci EU valný smysl.