Nelze mu upřít snaživost. Jezdí do Německa přesvědčit se, jak to s tamními cenami je, aby nám pak potvrdil to, co již všichni po desetiletí vědí. Nebo když je stávka, vyjde mezi lidi do zemědělského podniku bratra jeho ministra. Natáhne si na nohy igelity, aby bylo jasné, že se bahna nebojí. A jde si popovídat. S kým? Na tom přeci nesejde.

Tentokráte zase, když všechny pokusy ze strany ministerstva zdravotnictví o dohodu se zdravotníky selhaly, vložil se na poslední den do hry on sám, jako bůh všehomíra. Neptejme se proč až poslední den. Bozi mají jiné starosti.

Co se vlastně stalo? Lékaři se stávající situaci, kdy jich na 6 100 vypovědělo dohody o přesčasové práci, tedy dohody o pohotovostních službách nad povinných 150 hodin za rok, snaží částečně oprávněně využít k řešení dlouhodobých problémů českého zdravotnictví, nyní především problému nedostatku lékařů (platí i pro zdravotní setry) na většině míst ČR i v celé řadě odborností. To je fakt, který po desetiletí nikdo neřešil. Snad jen s vyjímkou navýšení míst na lékařských fakultách. Ptáte se, jak je to možné? Copak profese lékaře není zajímavá? Ano je. Copak je špatně placená? Ne není. Tak v čem je problém? Prostě v tom, že je opravdu velmi náročná. Na vzdělání, na pečlivost, na čas.. Lékař se dobrým lékařem stane zhruba po 12 až 15 letech od počátku studia. A opravdu hodně zkušeností má až po čtyřicítce.