Představitelé těchto našich vlád vůbec nereflektovali a nereflektují změnu globální mocenské struktury provázené zrychlujícím se zhoršováním bezpečnostní situace v našem okolí i celosvětově. Uvěřili pochybnému termínu o konci dějin a o nastávajícím totálním vítězství tzv. liberální demokracie, který ve své stejnojmenné knize zkoncipoval Francis Fukuyama. Poslední války byly brány jako konečné předsmrtné záchvěvy starých nebezpečných časů potvrzující výjimku z pravidla, že bezpečnost našeho území je v dohledné budoucnosti jednoznačně zaručena. Naše armáda byla zkonstruována jako pomocný expediční sbor na řešení těchto anomálií a nikoli na obranu našeho území. Kdo by na nás přece útočil, když máme kolem sebe samé přátele? Ti, kdo tuto politiku prosazovali, buď absolutně neznali světové a evropské dějiny, nebo podlehli podsouvaným klamům či záměrně zanedbávali nebo zanedbávají možná hrozící nebezpečí.

Tato nebezpečí nejsou jenom vojenská, taktéž jsou zdravotnická či jiná přírodní nebo civilizační. Tak to vždy v dějinách přírody i lidstva bylo, a tyto nepříznivé situace či katastrofy zásadním způsobem ovlivňovaly běh dějin nezávisle na přání politiků či obyvatel, jak bylo zformulováno v teorii přerušovaných rovnováh americkým paleontologem Stephenem Jay Gouldem. Každý odpovědný politik či řídící pracovník je přímo povinen se na tyto situace připravovat a pokud tak nečiní, zpronevěřuje se svému poslání a má se mu na základě toho dostat patřičného ocenění. Slibování „opia“ zaručených lepších zítřků pro všechny, bez upozornění na možná rizika v budoucnu a tím popření nutnosti základní přípravy k odolávání těmto rizikům, jeví se mně z tohoto pohledu (mírně řečeno) nezodpovědné.

Zúčtování přijde dříve či později, pokud nedojde k rychlé, správné a účinné reflexi změněného bezpečnostního paradigmatu. Nakonec to bylo patrné na pandemii onemocnění Covid 19 (i přes její poměrnou mírnost vzhledem k minulým pandemiím), kterou přece nikdo z politiků nemohl čekat. A to i přesto to, že někteří odborníci na nebezpečí pandemie vážného akutního respiračního onemocnění upozorňovali dlouho před jejím vypuknutím. Jaksi se zapomnělo, že lidské dějiny jsou plné pandemických událostí a že tyto zásadním způsobem ovlivňovaly předchozí dějinný vývoj. Nemístné sebevědomí a malá pokora před možnostmi a složitostí přírody jsou přímou cestou k dalším katastrofám lidských společností, které bohužel vládnou nyní nevídanými prostředky a nástroji, jak přírodní procesy ovlivňovat, aniž by je plně chápaly.