Ještě ani nedozněla jeho poslední aféra, kdy veřejně, zcela neprofesionálně, deklaroval, že: „Okamžitě vyhodí v jeho pořadu ze studia kohokoliv, kdo se, byť jen slovem, dotkne památky Milady Horákové“, a již se podivuhodně protěžovaná hvězda pana redaktora opět „rozzářila“. To v souvislosti, když se ptal ministra Havlíčka na jeho časový střet dvou ministerských funkcí způsobem, cituji: „Nejsou právě toto ty chvíle, kdy si člověk neumí představit, jak pendlujete mezi nábřežím Na Františku a nábřežím, které se jmenuje bůhvíproč po komunistickém prezidentu Svobodovi?“

     Fakt, že syn bývalého, a možná i budoucího senátora, Vladimíra Železného, jako by nevěděl, kdo vlastně byl armádní generál Ludvík Svoboda, jeden z největších československých válečných hrdinů a bojovníků proti nacismu, bych snad ještě u jeho osoby pochopil. Ovšem, že si takto dovolí ideologicky exhibovat „na vlastní triko“ na obrazovce veřejnoprávního média, placeného z kapes nás všech a sloužící k informovanosti nám všem, se již prostému myšlení vymyká.

     Lidé se mně často ptají, kde já spatřuji, tu zmiňovanou, podpráhově skrytou, nenávistnou ideologii a politickou předpojatost v pořadech ČT. A právě výše uvedené jednání moderátora je jedním z učebnicových příkladů! Zjednodušeně řečeno, redaktor Železný rád plivá na obrazovce na komunisty všude tam, kde to jde a jistě také nikoliv za malý honorář. A není takto v ČT bohužel osamocen. Nezaujatý divák tak může slýchat uštěpačné politické poznámky na adresu nepreferovaných názorových proudů například i v pořadech pro nejmenší děti, sportovních přenosech, a dokonce nedávno jsem narážku tohoto typu zaslechl i v pořadu o vaření. Zaměstnanci ČT jako by zapomínali na to, že Kavčí hory nejsou jejich doživotním lénem a soukromou názorovou platformou, a že komunisté jsou dnes zcela legitimní a legální politickou silou v ČR, kterou ve svobodných volbách volí stovky tisíc lidí.

     Domnívám se, že v ČT již nemůžeme hovořit o selhání několika jedinců, ale celého systému organizace veřejnoprávní služby, obdobně jako se Jakub Železný snažil ve „svém“ pořadu prosazovat vlastní hypotézu o systémové krizi v rezortu dopravy.  

     ČT, která si po dlouhá desetiletí zvykla být prakticky společensky nekontrolovatelnou firmou a současně mohla za miliardové sumy získané od koncesionářů neomezeně produkovat politicky nekorektní, neobjektivní a nevyvážené pořady ve zpravodajství a publicistice, se dnes nachází již v hluboké krizi. A nejedná se pouze o krizi ekonomickou, která může být, nejen dle mého názoru, způsobená netransparentním a neefektivním hospodařením, ale jde především o problémy s deficitem profesionality.

     Ptám se: „Proč je ze strany vrcholného managementu největšího veřejnoprávního média v zemi stále tolerováno porušování Kodexu ČT, jehož vznik byl zakotven i v klíčovém zákoně o ČT?“

      „Televizní zákon“ o Kodexu ČT předpokládá, že zásady naplňování veřejné služby v oblasti televizního vysílání jsou závazné nejen pro ČT jako subjekt, ale i pro všechny její pracovníky. Každé porušení Kodexu ČT má být, dle zvláštního předpisu, a tím je zákoník práce, také kvalifikováno jako porušení pracovní kázně. V článku 6.5 kodexu se jasně uvádí, že moderátoři diskuzních pořadů jsou povinni zachovávat nestrannost, a že divák by neměl z jejich vystupování v pořadu poznat, jaký mají k diskutovanému problému postoj, a že by měli dbát na pravidla čestně vedené komunikace.

    A kdo bude tvrdit, že se tomu tak děje, je hluchý, slepý či mimořádně předpojatý. Vedení ČT, v čele s generálním ředitelem Dvořákem, by se tedy již mělo chybějící profesionalitou některých zaměstnanců ČT začít vážně zaobírat. Příslušný kontrolní orgán, Rada ČT, který je obsazen osobnostmi z mnoha oblastí společenského života, volen poslaneckou sněmovnou a v dvouletých cyklech ze své třetiny obměňován, nebyl také zřízen zákonodárcem pouze pro parádu!