Podle Hospodářských novin bude pravděpodobně Česko v souladu s doporučením Světové zdravotnické organizace používat matematický vzorec: „...podle kterého se nevyplatí nic, co je ve výsledku dražší, než trojnásobek HDP na hlavu,“ píše se v deníku.
Ten současně vysvětluje, že to by v praxi znamenalo, že přístroje nebo léky, které pacientovi přinesou rok kvalitního života za více než 1 092 900 korun, se z veřejných peněz hradit nebudou. HN současně uvádějí, že obdobné limity i v podobné výši mají Kanada, Velká Británie, Německo, Itálie, Francie... Slovensko pak má tento limit ve výši 706 700 korun.
Ačkoliv to zní jednoduše, tak jednoduché to přeci jen není. „Každému pacientovi by se mělo umožnit, aby se na léčbu, která bude dražší než tato hranice, mohl připojistit,“ uvedl pro HN ředitel Všeobecné zdravotní pojišťovny Pavel Horák. Druhou možností, jak by pacient mohl dosáhnout na dražší alternativu léčení, je pak podle deníku HN letos zavedený nadstandard. Kdy pacientovi by byla hrazena levnější, ale účinná péče, a pacient by si doplatil rozdíl mezi ní a léčbou dražší.
Ne každá drahá léčba prý bude luxusem
Horák pro deník současně uvedl, že nový systém by neznamenal, že pacient automaticky nedosáhne na drahou léčbu. „Třeba u biologických léků na roztroušenou sklerózu nikdo nediskutuje, jestli je platit nebo ne. Přínos tam je velký, takže celkové náklady se do stanoveného limitu určitě vejdou,“ vysvětlil pro HN Horák.
Farmakoekonom Tomáš Doležal, který se na novém systému hodnocení spolu s ministerstvem zdravotnictví podílí, pak v deníku vysvětlil, že balík peněz, s nímž zdravotnictví pracuje, je v podstatě pořád stejný: „Což znamená, že když na něco vydáme moc, jinde nám pak chybí.“
Na dokreslení, kam se stanovením limitů mimo jiné míří, uvádí deník příklad, že při infarktu dnes mají lékaři dvě možnosti: „Ucpané srdeční tepny mohou pacientovi roztáhnout klasickou výztuží, která obnoví průtok krve, nebo modernější, která je navíc potažena léčivou látkou.“ U druhé, několikanásobně dražší varianty přitom nikdo neví, zda skutečně k něčemu je, pojišťovny ale proplácejí varianty obě, píše deník.
Limit? To si neumím představit
„Já si takovou hranici osobně představit neumím vůbec,“ konstatoval pro ParlamentníListy.cz lékař a poslanec za ČSSD Jiří Koskuba k výpočtu, podle kterého se bude při úhradě péče kalkulovat s částkou něco málo přes milion korun. „Jsem ještě lékař ze staré školy a pokud vím, máme stále povinnost léčit pacienta podle posledních poznatků vědy," řekl.
„Český lékař zatím nebyl vychován k tomu, aby sledoval, kolik vyčerpal a kolik co stálo. To znamená pro mě zdánlivé novum, detaily neznám, ale jsem rád, že se o tom hovoří a bude mě zajímat reakce pana ministra, neboť se tím potvrzuje má naprostá skepse nad jeho reformními kroky."
My jsme měli rezervy, oni je roztočili
„Ať řeknou otevřeně, po šesti letech jsme přivedli zdravotní systém do situace, kdy nejsou peníze. To by bylo férové. Oni přebírali zdravotní pojišťovny s jistými rezervami. Ty rezervy se rozplynuly, máme IZIPy a další a další kauzy a najednou se začne šetřit na léčbě.
I laická veřejnost teď uvidí, že ministerstvo zdravotnictví a pojišťovny sundaly škrabošku takzvaných reforem, které povedou k větší zodpovědnosti pacienta, a že se nám začíná zdravotnictví dělit na pro velmi chudé a pro střední vrstvy... No a teď mě docela zajímá, jak se Ústavní soud postaví ke stížnosti ČSSD na stanovení standardu a nadstandardu. Podle toho budeme moci hodnotit, zda je reálné vůbec protestovat proti tomu, o čem zde mluvíme,“ konstatoval Koskuba.
„Nějaká orientační hranice být musí,“ reagoval na dotaz ParlamentníchListů.cz někdejší mluvčí resortu zdravotnictví Tomáš Cikrt. Současně nicméně dodal, že vždy se musí vycházet z individuálního posouzení zdravotního stavu dotčeného pacienta. „Podle naší Ústavy má každý nárok na léčbu odpovídající jeho zdravotnímu stavu a nejnovějším poznatkům vědy.“
Jinými slovy řečeno, nemůže být žádná hranice tam, kde je možné jednoznačné vyléčení. Ale jsou určité hraniční případy, kdy je léčba drahá a její přínos je sporný, nebo je minimální, tam taková hranice má smysl,“ vysvětlil svůj názor Cikrt.
Nebojím se, že pacient nedostane, co bude třeba
Jako příklad uvedl onkologickou léčbu, která může stát milion, ale efektem je prodloužení života o čtrnáct dní či měsíc. „To je potom velmi diskutabilní, protože společnost opravdu nemá na všechno. Ale pokud se budeme bavit o léčbě třeba nějaké vzácné genetické choroby, která tomu člověku jednoznačně zachraňuje život, tak tam si neumím představit, že by pacient tu léčbu nedostal,“ upřesnil Cikrt.
Podle něj tak není informace o stanovení jakési finanční hranice pro léčbu šokující a určitě to nebude znamenat, že by byla kvůli ceně odmítána léčba, která je jednoznačně přínosná.
Ve světě je to běžné
Za standardní ve světě označil podobné kalkulace podnikatel ve zdravotnictví Roman Šmucler. „Abychom si třeba neřekli, že cena života je nekonečná a zaplatíme za čtrnáctidenní prodloužení života třeba miliardu,“ konstatoval Šmucler.
„Pokud je takto výpočet ministerstva zdravotnictví míněn, tak je to bez diskuze dobře. Pokud by to mělo být o tom, zda se vůbec zachraňovat bude, tam kde se zachránit dá, tak to by opravdu bylo velmi diskutabilní, ale já jsem zatím z žádných zpráv přesně nepochopil o čem je ve skutečnosti řeč,“ řekl ParlamentnímListům.cz Šmucler.
Počkáme a uvidíme
Podle něj je tak třeba vyčkat na zcela konkrétní parametry, se kterými ministerstvo přijde. „Pokud by to mělo být o tom, že pacient by mohl přežít, ale léčba stojí za měsíc tolik a tolik, tak ho léčit nebudeme, to by jistě byl nesmysl,“ míní Šmucler.
Ten poukazuje na to, že v HN uvedená cifra něco málo přes milion korun není nikterak vysoká. „Umím si představit ošklivou bouračku, kdy finance za léčbu zraněného naskáčí velice rychle a tam se rozhodovat na základě peněz by bylo patrně zcestné,“ dodal Roman Šmucler.
Kam dál:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Ondřej Vaněk
