Máme se bát nového ruského tanku?

Již déle než půl roku před páteční přehlídkou v Moskvě začaly prosakovat do médií informace o novém ruském tanku i další bojové technice. Některé poměrně futuristické představy i obrázky nabyly reálnější podoby těsně před devátým květnem.

Především je třeba ocenit ruskou schopnost utajování. Vývoj nového tanku trval podle oficiálních informací pět let, ale jakžtakž reálné informace se objevily až ve druhé polovině minulého roku. Tank uvedl do sériové reality několik atypických technologických řešení. Především jde o takzvanou bezosádkovou věž. V ní je umístěn kanon s municí. Je třeba říci, že podobný tank se objevil ve formě studií v období po druhé světové válce v USA a v Německu, ale nikdy nebyl zaveden do výzbroje. Tank s externě lafetovaným kanonem nad pancéřovým šasi testovali rovněž ve Švédsku. Tank se samostatným kanonem v minimalizované věži a osádkou v pancéřové korbě britského tanku Chieftain vyvinuli konstruktéři z jordánského královského vývojového centra před deseti lety. Externě lafetovaný kanon ráže 105 mm z první verze tanku M1 Abrams používá dokonce kanonová verze kolového obrněného transportéru Stryker. Všechny uvedené konstrukce používaly či používají systém automatizovaného nabíjení stejně jako ruský T-14, který někteří mediální tvůrci nazývají Armata. Označení T-14 znamená poslední dvojčíslí roku zavedení do výzbroje (2014). Armata je označení šasi či pancéřové korby, která v různých úpravách slouží jako základ tanku T-14, bojového vozidla pěchoty Kurganěc a pravděpodobně i dosud neznámého vyprošťovacího tanku, případně i samohybného děla. Uvedená koncepce jednoho zhruba univerzálního podvozku zjednodušuje a zlevňuje výrobu, údržbu i opravy.