Slovenskem otřásá kauza, která sahá až do období Viktora Koženého

Neziskovka Aliance Fair play na svém portálu znasichdani.sk vyčíslila, že díky státním zakázkám dostala firma od státu mezi roky 2005 a 2014 až 1 025 535 713,41 eura. Nejvíc získala od Národní dálniční společnosti (NDS), a to až 762,5 milionu eur.

Přesto firma dluží svým subdodavatelům 136 milionů eur, v současnosti je kvůli tomu v restrukturalizaci a hrozí jí krach. Do restrukturalizace Váhostavu se přihlásilo celkem 689 subjektů.

Právě kvůli hrozbě bankrotu se vláda rozhodla Váhostavu pomoci. Premiér Robert Fico před médii zdůraznil, že „od chvíle, kdy jsme vstoupili do tohoto procesu, nám šlo o to, abychom nejen našli mechanismus na uspokojení věřitelů, ale abychom zachovali více než 1 500 pracovních míst v této stavební společnosti.“

Podle Fica slovenská opozice zneužívá téma Váhostavu k tomu, aby přilévala oleje do ohně, protože se řídí heslem čím hůř, tím líp. „Vůbec nehledí na to, jaké osobní tragédie by to způsobilo. Až mě mrazí v zádech z toho, čeho je opozice na Slovensku schopná. Dělat politický souboj na účet dělníků ve Váhostavu, dělat politický souboj na úkor živnostníků, kteří by nedostali ani euro, kdyby šla tato firma do konkurzu, to mohou jen lidé, kteří nemají páteř,“ emotivně vystoupil premiér v Banské Bystrici.

V polovině dubna premiér našel také viníka za situaci ve Váhostavu. Prstem ukázal na předchozí vládu Ivety Radičové. Jmenovitě tím Černým Petrem měl být bývalý ministr dopravy Ján Figeľ, dnes poslanec za KDH (Křesťansko demokratické hnutí), protože prosazoval, aby se stavěly laciné dálnice. „Jsem přesvědčen, že Figeľ úmyslně zavedl ‚kulturu podvodu‘. Chtěl přesvědčit, že dálnice se dají stavět laciněji,“ argumentoval premiér Fico.

Přibližně po týdnu premiér ale s podobnými útoky na Figeľa bez vysvětlení přestal.

Selhává fungování Slovenska jako právního státu

Situaci ve Váhostavu a řešení vlády nekritizují jen opoziční politici, ale také nevládní uskupení. Podle šéfky Aliance Fair Play Zuzany Wienkové aliance dlouhodobě sleduje, že veřejné instituce jsou v područí úzké skupiny mocných lidí a nezastupují právo: „Mnohé kauzy ukazují na to, že je právo nevymahatelné a trestné činy korupce směřující na vysoká místa nejsou stíhané, soudnictví neprošlo ozdravením,“ podtrhla Zuzana Wienková pro ParlamentníListy.cz.

Lucia Žitňanská, bývalá ministryně spravedlnosti a současná poslankyně za NRSR za opoziční stranu Most – Híd, souhlasila s tímto názorem. Úroveň právního státu se podle ní ukazuje právě na případech, ve kterých klíčovou roli hrají silní ekonomičtí a političtí hráči. „Ano, kauza Váhostav vážně zpochybňuje fungování Slovenska jako právního státu,“ dodala poslankyně Žitňanská pro ParlamentníListy.cz.

Navíc Váhostav podle Žitňanské symbolizuje ve své srozumitelnosti všeobecný pocit nespravedlnosti, že ve společnosti jsou rovní a rovnější. „Proto restrukturalizace Váhostavu není jen právní, ale také politický problém,“ řekla doslova.

„Stále nejsou rozptýleny pochybnosti, zda restrukturalizace Váhostavu probíhá opravdu v souladu s platnými pravidly. Měnila se kvůli ní pravidla ‚po dobu hry‘. Politické řešení se tváří jako spravedlivé – zachraňují se pracovní místa a nezabezpečení věřitelé dostanou víc (od státu), ale je v něm viditelně zakódovaná nespravedlnost, protože majetková účast toho, kdo je zodpovědný za stav ‚své firmy‘, na restrukturalizaci je jen symbolická. Výsledkem je, že ten základní pocit, že existují ‚rovní a rovnější‘ před zákonem, zůstává,“ podtrhla poslankyně Lucia Žitňanská.

Lex Váhostav

Vláda urychleně připravila novelu obchodního zákona a dalších zákonů, tzv. Lex Váhostav, a parlament zákon stejně rychle schválil. Dokonce se podařilo bleskurychle získat i podpis prezidenta Andreje Kisky, přestože zákon víc než kritizují nejen právníci, opozice, ale i samotný prezident. Kiska si totiž neodpustil říci: „Jako prezident nebudu bránit dohodě mezi vládou a bankami, a proto jsem zákon podepsal. Ale zákon, který jsem podepsal, obsahuje i pár rizik,“ řekl před novináři.

Lucia Žitňanská kritizovala novelu už v parlamentní rozpravě, i když podle ní nejde jen o novelu zákona o konkurzu a restrukturalizaci, která by souvisela s restrukturalizací Váhostavu, ale o celý „balík“ novel zákonů včetně velké novely obchodního zákoníku s pravidly, která budou platit až od 1. července tohoto roku a 1. ledna příštího.

„Nebyl žádný důvod donést ve zkráceném řízení a schválit v průběhu několika dní zásadní změny základního podnikatelského kodexu bez standardního procesu. Byl tím porušen jednací řád parlamentu, který je zákonem. I to je popírání pravidel právního státu,“ podtrhla Žitňanská.

Novinky podle novely

Novela přináší možnost úpravy restrukturalizačního plánu ještě před jeho schválením na schůzi věřitelů.

Žitňanská vysvětlila, že zákon o restrukturalizaci už umožňuje výměnu dluhů za akcie na bázi dobrovolnosti od doby, kdy byl přijat. „To, co se mění, je, že v budoucích restrukturalizačních procesech (nezachytí to ale Váhostav) nebude možné schválit restrukturalizační plán, když nebude součástí plánu (zjednodušeně řečeno) také závazek vložit do restrukturalizované společnosti nové vlastní zdroje, tedy vklady. Anebo když v něm nebude zahrnuta také konverze dluhů za akcie či podíly. „Buď jedno, anebo druhé,“ řekla Žitňanská.

V rámci této změny se dá mluvit podle Žitňanské o posunu k lepšímu. Jestli ale půjde o posun dostačující, to se ukáže až v praxi. „Požadavek konverze dluhů za akcie je teď velmi populární. Já jsem však opatrná, protože v našich podmínkách, kde kapitálový trh hraje roli, jakou hraje, vlastnictví minoritního podílu akcií není podle mě řešením uspokojení pohledávky. A nová právní úprava nevylučuje, aby věřitelé získali jen minoritní podíly. Ale uvidíme, jak se tato právní úprava bude v praxi uplatňovat,“ doplnila Žitňanská pro ParlamentníListy.cz.

Změna účelu použití bankovního odvodu

Největší kritiku si Lex Váhostav vysloužil kvůli tomu, že rozšiřuje účel použití osobního odvodu bank i na posílení vlastních zdrojů společností, ve kterých má stát 100% majetkovou účast. Malým věřitelům Váhostavu se chystá stát přes Slovenskou záruční a rozvojovou banku (SZRB) nabídnout okamžité odkoupení pohledávek ve výši 50 % jejich hodnoty. Na toto odkoupení se mají použít právě peníze ze zvláštního odvodu.

Slovenská bankovní asociace (SBA) se už druhý den po schválení ohradila vůči tomu, aby se bankovní odvod využil na podobné řešení situace ve Váhostavu. SBA podtrhla, že odvod se vytvořil proto, aby řešil krizi v bankovním sektoru, a neměl by sloužit k jiným účelům.

Banky, které jsou též věřiteli Váhostavu, ale připustily, že jsou připravené vzdát se části svých nároků.

„Kvůli tomu, aby vláda uvolnila zdroje získávané ze zvláštního bankovního odvodu na odkoupení pohledávek věřitelů Váhostavu, jí parlament dal do rukou možnost samostatně rozhodovat o celém balíku peněz získaných z tohoto odvodu, původně určených pro případ bankovní krize. Parlament tak ztratil kontrolu nad použitím půl miliardy eur,“ zdůraznila Žitňanská pro ParlamentníListy.cz.

Vlastnická struktura

Vlastnická struktura Váhostavu je mimořádně složitá. Dokonce zaznívají podezření, že díky tomu se dařilo firmu tunelovat, dokud se nedostala do současné situace. Směsice vlastníků Váhostavu tvoří společnosti: Finasist, Druhá strategická, a. s., Prvá strategická, a. s., ale také čtyři schránkové firmy na Novém Zélandu, dvě na Kypru, a dokonce i pět Kostaričanů.

V představenstvech těchto firem, jakož i Váhostavu, figuruje jméno Juraje Širokého, který je díky Harvardským fondům a podnikání s Viktorem Koženým na začátku devadesátých let dobře známý i v Česku. Je podpředsedou představenstev a jeho syn Juraj Široký ml. předsedou.

Generální ředitel

Podezření z tunelování umocňuje další fakt. Podle důkazů, které získala nevládní organizace Aliance Fair-play, generální ředitel Váhostavu Marián Moravčík zastupoval schránkovou firmu Lomark, která je zároveň jedním z věřitelů Váhostavu a v restrukturalizaci vymáhá od Váhostavu dluh.

Podle generálního zplnomocnění z roku 2010 Lomark pověřila Moravčíka zastupováním. Mezi jiným se v něm uvádí: „Pro vyloučení jakýchkoliv pochybností … toto zplnomocnění se uděluje na zastupování Splnomocnitele v rozsahu všech práv a povinností podle obchodního zákoníku, občanského soudního řádu, trestního řádu, správního řádu a dalších právních předpisů.“ Moravčík je díky němu oprávněn jménem Lomarku … přijímat, přebírat, odevzdávat a podepisovat všechny písemnosti, dokumenty, jednostranné anebo vícestranné právní úkony“.

Moravčík dokonce mohl za firmu jednat samostatně. Nejvýš on sám mohl přenést plnou moc také na jiné. Zarážející je také to, že generální zplnomocnění bylo udělené na dobu neurčitou.

Po zveřejnění těchto informací Váhostav vydal stanovisko, ve kterém všechna tvrzení smetl ze stolu: „Popíráme jakékoliv spojení s tzv. schránkovými firmami přes osobu Mariána Moravčíka. Váhostav není spřízněn se žádným ze svých věřitelů, kteří byli zařazeni do skupiny nespřízněných.“

Moravčík měl podle Váhostavu pomoci při koupi nemovitostí, které byly ve vlastnictví Lomarku. Plnou moc vrátil po skončení obchodu, čímž pro něj ztratila platnost. „Na základě živnosti poskytoval služby více firmám. Jednání na základě jakékoliv plné moci nezakládá spřízněnost.“

„Připadá mi to jako šikovná snaha odklonit pozornost od toho nejpodstatnějšího. Těším se na dokazování u soudu,“ zareagovala šéfka Aliance Fair Play Zuzana Wienková.

Lomark věřitelem

Lomark podle zveřejněných informací koupil pohledávku Váhostavu za 1,5 milionu eur od kyperské firmy Efelan, která Váhostavu původně půjčila přes 10 milionů eur. Díky tomu se Lomark přihlásil do restrukturalizace a navíc se stal také členem věřitelského výboru.

To, že do společnosti přišly peníze z tzv. schránkové firmy, připustil sám Moravčík již dříve. „Mám výpisy z bankovního účtu firmy, kde je černé na bílém, že peníze přišly do společnosti,“ řekl novinářům na tiskovce.

Byl si vědom, že toto není běžný způsob, ale společnost byla na tom podle jeho slov tak zle, že si jednoduše musela půjčit.

Jak jsme už uvedli, kvůli takovýmto propojením legitimně narůstá podezření, že by podobným propojením managementu Váhostavu s věřiteli mohlo docházet k tunelování firmy.

Kontakty s nelegálním obchodováním se zbraněmi

Navíc deník Sme zveřejnil další, doslova šokující informaci. I když podle Sme skutečný majitel Lomarku není známý, v pozadí této schránkové firmy má stát podnikatelka Nesita Manceau z tichomořského ostrova Vanuatu. Manceau podle slovenského deníku šéfovala i jiné schránkové firmě, která se v roce 2009 podílela na pašování 35 tun těžkých zbraní ze Severní Koreje do Íránu.

Co SIS ví o Váhostavu?

Pavol Abrhan, poslanec NR SR za opoziční KDH, pro ParlamentníListy.cz jednoznačně poznamenal, že Slovenská informační služba (SIS), a tedy i premiér Robert Fico se museli dozvědět o Váhostavu víc, než připouštějí.

„Jestliže Aliance Fair-play získala podklady o propojení schránkové firmy a ředitele Váhostavu Mariána Moravčíka, jsem přesvědčen, že o tom věděl i předseda vlády od SIS,“ řekl Abrhan.

Aliance Fair Play tvrdí, že se k choulostivým důkazům o Váhostavu dostala jednoduše: „Tyto informace jsme dostali poštou a po důkladném ověření jsme potvrdili jejich pravdivost, kterou nakonec nepopřel ani ředitel Váhostavu. Jsem přesvědčená, že se daly získat i z veřejných zdrojů a registrů, které mají SIS i vyšetřovatelé k dispozici,“ dodala Wienková pro ParlamentníListy.cz.

„Důležité teď bude, jak rozhodne příslušná soudkyně, zda schválí restrukturalizaci, když postupně prosakují informace, že je to od počátku podvodná restrukturalizace. Premiér o tom musel vědět,“ zopakoval Abrhan.

Wienková vzápětí poznamenala, že podle ní informace, které získali, ignorují i správkyně Váhostavu i soud: „Nejvíce znepokojivé je to, že se podle mého názoru může dít tunelování firmy za asistence státu a bank přes schránkové firmy a rozsáhlé poškozování drobných věřitelů,“ podtrhla Zuzana Wienková.

Zákon nezná pojem schránková firma

Soudkyně okresního soudu Katarína Bartalská, která rozhoduje o schvalování restrukturalizace Váhostavu, médiím přes mluvčího soudu Pavla Adamčiaka vzkázala, že zákon o restrukturalizaci nezná pojem schránková firma.

„Pokud subjekt, který nazýváme schránkovou firmou, splní všechny zákonem definované podmínky, uplatňuje se vůči němu ve smyslu zákona stejný přístup jako k ostatním věřitelům z konkrétní skupiny včetně režimu schváleného hrazení pohledávek věřitelům,“ oznámil Pavol Adamčiak.

Jiná věc je podle soudkyně propojení věřitele a firmy. V případě, že by se něco podobného potvrdilo, nemohou se věřiteli uhradit jeho pohledávky a firmě by hrozil krach.

Široký se prý vyjádří, aby oddémonizoval společnost

V diskusní relaci zpravodajské televize TA 3 se Marián Moravčík vyslovil, že Juraj Široký osobně vysvětlí situaci okolo financování Váhostavu. Širokého objasnění situace je podle něho potřebné, aby se Váhostav „oddémonizoval.“

„Nechme na něm, kdy a jak se vyjádří,“ dodal Moravčík.

Tomáš Halán, mluvčí Váhostavu, pro ParlamentníListy.cz potvrdil, že termín a čas vystoupení pana Širokého zatím nejsou známy. „Nejdříve musíme od partnerů získat povolení ke zveřejnění informací podléhajících obchodnímu tajemství. O výsledku jednání zúčastněných stran budeme informovat hned, jak to bude možné,“ zdůraznil Halán pro ParlamentníListy.cz.

Trestní stíhání, razie v centrále, výslechy

V centrále Váhostavu policie před několika týdny vykonala razii a ve čtvrtek 7. května vyslechla Juraje Širokého a jeho syna.

Oba odmítli komunikovat s médii.

Před nimi policie vyslechla také bývalého šéfa Váhostavu Jána Kata. Toho ještě začátkem května kritizoval současný ředitel Moravčík, který je ve funkci půl roku. Podle jeho tehdejších slov se v minulosti ve Váhostavu udělalo mnoho chyb a mnoho špatných rozhodnutí, proto společnost podala několik trestních oznámení. Blíže je ale nekonkretizoval.

Překvapivě i premiér Fico připustil, že na půdě Váhostavu došlo k trestným činům. Za viníka označil též bývalý management. „Myslím si, že bývalý management spáchal trestné činy, pokud jde o poškozování věřitele, tam je už trestní stíhání,“ řekl v Banské Bystrici premiér Fico v poslední květnový den.

Kdo přesně stojí za schránkovými firmami, kam šly peníze z Váhostavu, jaké konkrétní vazby existují mezi schránkovými společnostmi a Váhostavem, se zatím veřejnost nedozvěděla.

Kdo je Juraj Široký

V současnosti patří k nejbohatším Slovákům, jeho majetek se odhaduje na přibližně 250 milionů eur. Je prezidentem hokejového klubu Slovan Bratislava. V letech 2003 a 2008 byl členem rady Mezinárodní federace ledního hokeje. I když se o něm mluví jako o mecenáši vládní strany Smer, premiér Robert Fico to opakovaně odmítá. Nedávno například prohlásil: „Pan Široký nikdy nepřispěl na stranu Smer-SD. Nemá se stranou Smer-SD nic společného.“

Jméno Juraje Širokého bylo v minulosti spojováno s takovými velkými podniky jako Nafta Gbely, Plastika Nitra, Chemolak Smolenice, Váhostav, firma Perex. Tyto společnosti získávaly od státu zakázky za miliardy. V souvislosti s Váhostavem to byly výstavba dálnic či rekonstrukce Bratislavského hradu.

Luxusní vila na Bahamách

Na jedné straně Váhostav dluží věřitelům 136 milionů eur, na druhé straně Juraj Široký podle deníku Nový čas nedávno na Bahamách dostavěl luxusní vilu, kterou odborníci odhadují na 13 milionů eur. Předešlou haciendu Široký prodává za 16,6 milionu.

Harvardské fondy

Na začátku devadesátých let, když se v Československu rozběhla tzv. kuponová privatizace, založil spolu s Viktorem Koženým Harvardské investiční fondy. Do Harvardských fondů vstoupilo cca 800 000 lidí, kteří se nechali nalákat na desetinásobné výnosy.

Kožený kvůli vyšetřování Harvardských fondů v roce 1995 utekl a usadil se v Karibiku na Bahamách. V Česku ho odsoudili za podvody s akciemi na devět let vězení, stejně vyfasoval i jeho kolega Boris Vostrý, který je také na útěku.

Široký mezitím na Slovensku bohatl a jeho trestní stíhání za Harvardské fondy se vytratilo do nenávratna.

Rozvědka StB

V komunistické éře pracoval v rozvědce StB, v rámci toho působil mezi jiným i na československém velvyslanectví ve Washingtonu. Dochované torzo dokumentů v archivu Ústavu paměť národa svědčí mezi jiným i o tom, že donášel i na svou matku. Můžeme se dočíst: „V době dovolené v ČSSR jsem se dozvěděl, že moje matka Gabriela Široká udržuje písemný styk se svým strýcem (bratr její zemřelé matky) Albertem Ferdinandem.“

Působení v tajných službách pro Širokého skončilo krátce po sametové revoluci v listopadu 1989.

Autorka článku Ľuba Lesná je slovenská analytička, novinářka a spisovatelka. Absolvovala Filozofickou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě. Před rokem 1989 pracovala jako divadelní kritička, po revoluci jako novinářka a politická komentátorka například v Rádiu Svobodná Evropa a Slovenské televizi.