Je podle vás Viktor Orbán diktátor?Anketa
Někdy dokonce nakládačky.
Vězně to však neodradí.
Někteří jsou hodně opatrní, jiní na to pečou. Pepa byl standardně docela opatrný. Jen jednou se zabral do hovoru víc, než je zdrávo. Sice volal v době, kdy nebyly pravidelné obchůzky, ale zapomněl přitom, že opatrnosti není nikdy dost. A už to bylo. Při vášnivém rozhovoru se nad ním najednou zjevila ruka bachaře, a co čert nechtěl, Nokia za šest táců skončila v jeho rukou. Ten se jen spokojeně usmíval a v hlavě mu už asi běželo, jak Pepu ztrestá.
Pepa si ale v tu chvíli moc dobře uvědomil, že je velký rozdíl mezi starým mobilem a SIM kartou s údaji. Je to jako rozdíl mezi dírou na pár týdnů a nášupem. Rozhodnutí bylo okamžité. SIMku potřeboval dostat zpět. A podle hesla, které říká, že risk je zisk, vytrhl mobil bachařovi z ruky, otočil se, protože čekal úder pendrekem a potřeboval čas. SIMku vypáčil a spolkl a telefon ještě rozlomil.
„To se na to můžu vysrat!” zařval bachař.
Chvíli to vypadalo, že zmáčkne bonzák a spustí akci zásahovky, ale nakonec rezignoval. Úplně. Telefon vzal, hodil do koše a odešel. Sice pokaždé, když byl ve službě, Pepu navštívil, vyházel mu věci ze skříňky, nechal ho párkrát za sebou ustlat postel. Ale hrozba díry a nášupu byla definitivně pryč.
To Jirka, to byl jiný kádr. Měl téměř dokonalý systém. Mobil buď schovával mezi knihami v knihovně nebo v posteli, ve které si k tomuto účelu v molitanu udělal díru. Večer, když byl v kriminále klid, často esemeskoval své milence. Tajně…Pod dekou. Aby to zamaskoval, tvářil se vždycky, že tam dělá úplně jiné věci.
Jirka byl ale drzý. Drzý tak, že volal přes den, a to dokonce tehdy, když na oddíl nečekaně chodili bachaři. Mnozí o jeho telefonování věděli, ale přehlíželi to.
Nelíbilo se to však jeho kolegům z cimry. „Na cimře volat nebudeš,“ varoval ho jeden mukl. „Já chci domů na půlku a takhle to odnese celá cimra.“ „Seru na tebe,“ odvětil Jirka a už jí držel. „Budu si stěžovat,“ vyhrožoval, ale neměl, jak se bránit.
Tento snímek byl zachycen při komunikaci mezi vězněm a venkovním prostředí. Identitu obou stran uvádět nebudeme, ačkoli ji známe
Nějakou dobu byl klid. Všichni mysleli, že z cimry nic neposílá, a že tam telefon ani nenosí. Až do chvíle, kdy ho jednou v noci načapali s telefonem pod dekou. Jeden z muklů mu ho sebral a hodil do koše. „To mi zaplatíš, stál šest táců,“ řval Jirka. „Zkus to ze mě dostat,“ vysmál se mu jiný mukl. Jenomže Jirka si telefon vyhrabal a zase zvesela volal dál.
Má se o zahraniční politice EU dál rozhodovat jednomyslně, čili i s naším právem veta?Anketa
„Takže chlapi, dejte sem ten mobil,“ zařval bachař.
„Žádný mobil nemáme.“
„A na co je tohle a čí je to postel?“
Jirka přiběhl a postel označil za svoji.
„Tak ty tady máš mobil?“
Jirka se rozhlédl po ostatních muklech a povídá: „Kdo jste mi tam vyřízl ten otvor na mobil?“
Od té doby muklové sami neustále kontrolovali, jestli Jirka nemá telefon u sebe. Jirka byl totiž schopný kohokoli udat, aby se vyhnul problémům. Přesto se mu nakonec jeho drzost stala osudnou.
Jednou dopoledne, když měl po telefonu romantickou chvilku s milenkou, byl přistižen. Chytil ho bachař a bylo po mobilu a po hezkých chvílích se slečnou na dálku. S Jirkou to nejprve vypadalo bledě. Nicméně vzhledem k tomu, že měl koupených několik bachařů, to vlastně šlo. Dával jim totiž najíst v knihovně a hlavně jim nasliboval výhody, až bude venku. Dostal jen díru. Šel na jiný oddíl a kázeňský trest mu byl brzy vymazán. Nakonec byl za vzorné chování na půlku propuštěn.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tomáš A. Nový
