Zahraniční politika každého státu by měla být stabilní a kontinuální. Určitě by se neměla radikálně měnit podle toho, kdo zrovna vládne. Tuhle základní poučku znají i studenti mezinárodních vztahů. 

Českou republiku ale změna kurzu v zahraniční politice čeká. A podle mnoha signálů z rodící se pětikoalice může jít o změny místy až revoluční. Jak v prioritách, které bude nový kabinet i šéf Černínského paláce prosazovat, tak ve vztahu k některým zemím a mezinárodním či mezistátním organizacím.

Podle informací ParlamentníchListů.cz působí zvláště obsazení postu ministra zahraničních věcí velkou nervozitu jak mezi částí českých diplomatů, tak na mnoha ambasádách sídlících v Praze. A nejde ani tak o zastoupení Ruska nebo Číny, jak by si někteří mohli myslet, ale o státy Česku politicky i geograficky bližší. Zhroutit jako domeček z karet by se mohla i úzká spolupráce v rámci Visegrádské skupiny.