Mediální bouře kolem kandidáta na post ministra zahraničních věcí Filipa Turka, nového poslance Motoristů, nastolila otázku, kterou si mnozí zákulisní hráči kladli již před volbami. Nastane v případě „špatného“ volebního výsledku zásah některých českých zpravodajských služeb s cílem ovlivnit podobu nové vlády? Dle řady veřejně dostupných komentářů přesně k tomu došlo.
Je pro vás Filip Turek přijatelný jako ministr zahraničí?Anketa
Podívejme se blíže, jak celá kauza vznikla, co je její podstatou a hlavně, od koho Deník N a jeho redaktorka údajné smazané screeny Turkových příspěvků získali. To je totiž dost podstatné. Stejně jako načasování vydání článku.
Text s názvem Popálit cikáně je polehčující okolnost, Obama je negr. Odhalujeme smazaný svět Filipa Turka byl na serveru Deníku N vydán v pátek ve 21.11. To není úplně tradiční čas k publikaci tak významného materiálu. Pokud ovšem nebylo účelem takového načasování způsobit co největší škody. Během víkendu se tradičně nic zásadního neděje a v redakci liberálně-progresivistického deníku si spočítali, že se nebude řešit nic jiného, než téma jejich článku.
Publikací článku na začátku víkendu, kdy si i politici dle očekávání naplánovali klidnější program po náročné kampani a prvním týdnu vyjednávání o vládě zase znamenalo, že nebudou tak pohotově reagovat a kauza se spontánně na sítích za vydatné pomoci politiků končící vlády stihne náležitě rozjet. Přesně to se i stalo.
Zástupci dosluhující Fialovy vlády se od pátečního pozdního večera předháněli v tom, kdo ostřeji Filipa Turka odsoudí za jeho údajné rasistické příspěvky na Facebooku z minulosti, aniž by se ptali po tom, zda jsou autentické.
Redaktorka Deníku N Zdislava Pokorná ve svém článku tvrdí, že získala přístup k množství mnoho let starých příspěvků Filipa Turka z jeho facebookového profilu, které jsou ale už delší čas smazané. V údajných textech si má dělat legraci z popálené romské holčičky během žhářského útoku ve Vítkově v roce 2009, z nadřazenosti mužů nad ženami a dalších věcí.
Základní otázka zní: Jak se Zdislava Pokorná dostala k údajnému a již smazanému obsahu Turkova profilu? Kdo tento materiál Deníku N poskytl? Nesdělí svůj zdroj, nelze nic ověřit. A je evidentní, že deník svůj zdroj sdělit odmítá. Nelze jakkoli ověřit, že jde o skutečné screeny dávno smazaných textů, anebo lživě vyfabrikované materiály, které kdosi vytvořil s cílem diskreditovat Turka a de facto znemožnit této ikonické postavě Motoristů sobě účast ve vládě či rovnou shodit pokus o trojkoaliční vládu hnutí ANO, SPD a Motoristů.
Na otázku, odkud se tyto materiály vzaly existují dvě základní možné odpovědi. Pakliže by šlo o autentické Turkovy příspěvky, mohl by je teoreticky poskytnout sám Facebook, neboť jak známo, i smazané posty a fotky jsou v archivu uchovávány. Tato varianta je vcelku nepravděpodobná, Facebook by tím nic nezískal a těžko si představit, že by se nadnárodní společnost Meta přímo zapojovala do politického dění v malé evropské zemi.
Druhá varianta odpovědi se zdá být pravděpodobnější, byť ji samozřejmě nelze dokázat. Materiál poskytla některá z bezpečnostních složek státu. Mnozí lidé si na sociálních sítích z toho dělali legraci a vyzývali BIS, zda by jim mohla poslat archiv vlastních smazaných příspěvků na Facebooku. „Prosím BIS o pomoc. Omylem jsem si někdy před deseti lety z FB smazala recept na tvarohové koláčky z nekynutého těsta. Nemohli byste mi ho najít? Děkuji,“ sdílela řada lidí posměšnou narážku na možný původ kompromitujících materiálů na Filipa Turka.
Žerty stranou. Novinářka Pokorná z Deníku je známá jako „tiskový orgán BIS“ a některých dalších složek státu. Ve zpravodajské komunitě o ní koluje řada historek včetně toho, že potřebuje-li BIS Michala Koudelky něco dostat na veřejnost, aniž by se v tom příslušný novinář jakkoli „hrabal“ a jen zveřejnil, co se po něm chce, je dobré se obrátit právě na uvedenou redaktorku. U takto cílených úniků totiž není žádoucí, aby novinář uvažoval, zda jsou informace pravdivé, či nikoli a jaký je účel jejich zveřejnění.
Na sociálních sítích Zdislavě Pokorné připomínají v těchto dnech především kauzu s dehonestací Petra Bystroně, českého rodáka, který je aktuálně europoslancem za německou AfD. Pokorná tehdy zveřejnila obsáhlý článek odkazující se na zjištění BIS. Několikastránkový článek byl publikován v Deníku N v téže minutě, kdy vše premiér Fiala oznámil na tiskové konferenci. Poněkud bizarní je, že oficiální vyjádření BIS, které bylo v článku citováno, tajná služba zveřejnila až několik minuté poté, co se v článku objevilo. Bylo zjevné, že vydání článku je koordinováno se státními složkami.
V této rovině lze dnes pohlížet na kauzu kolem Filipa Turka. Šlo o podobnou koordinaci? ParlamentníListy.cz se na celou věc zeptaly muže zkušeného s prací v kontrarozvědce, bezpečnostního analytika Jana Schneidera.
Položili jsme mu následující otázky, které s odpověďmi pro přesnost přinášíme v kompletním znění:
Deník N s přesným načasováním v pátek večer zveřejnil velmi závažný text obviňující kandidáta na ministra zahraničí a poslance Motoristů Filipa Turka z hrubého rasismu. Má jít údajně o jeho příspěvky na Facebooku staré dlouhá léta, která prý navíc dříve smazal. Obecně zhodnoceno, co o tomto načasování a obsahu „kompra“ soudíte?
Načasování je zajímavé. Před eurovolbami se proti Turkovi nic neobjevilo, což znamená, že pokus nabořit sestavování Babišovy vlády je důležitý tak moc, že je nutno vytáhnout i skrytá esa. Nebo alespoň ta zdánlivá, ne-li dokonce cinknutá či rovnou falešná.
Co se obsahu týče, nedává prezidentovi republiky do ruky nic, čím by mohl šermovat. Pokud neexistuje nezpochybnitelný důkaz o tom, že Filip Turek sám osobně tyto věci do počítače psal, má prezident prázdné ruce. Mluvil sice o tom, že o dalším postupu rozhodne, až se to vyjasní, ale Motoristé ohlásili podání trestního oznámení, takže se věc v režimu trestněprávního vyšetřování potáhne minimálně v řádu mnoha měsíců.
Filip Turek ještě k tomu řekl, že již v minulosti byl na policii dávat vysvětlení v nějaké takovéto záležitosti, a že policie věc odložila. Ono vlastně ani není divu, protože atribuce (přisouzení autorství) čehokoliv v digitálním světě je věc nesmírně složitá, ne-li nemožná.
Novináři z Deníku N jsou zřejmě aktivisté podobní těm, kteří například tvrdívají (s odvoláním na zdroje blízké zpravodajským službám, či přímo na ty služby), že hackerských útoků se dopouštějí Rusové, ačkoliv oficiálně zpravodajské služby přiznávají, že se určování původu moc nedaří, že jde většinou o odhady, které – jakkoliv mohou být kvalifikované – by v soudním řízení neobstály.
V této metodě zvané „špinavá slina“ je zřejmě pointa. Na někom ulpí, cosi zmaří, a za čas už případná omluva nikoho nezajímá.
Autorka článku nepřekvapivě odmítá sdělit zdroj informací. Přitom je zřejmé, že pokud jsou Turkovy příspěvky autentické a dávno smazané, nemohla získat z jen tak ledajakých zdrojů. Jaká hra se zde rozehrává? Lze vyloučit zapojení zpravodajských služeb či bezpečnostních složek a cíl zamíchat se složením nové vlády?
Z popisu celé kauzy lze dovodit první variantu, totiž že někdo sbíral Turkovy texty dlouhodobě a cíleně. Mluvím teď o variantě, že jejich autorem byl skutečně Turek. Z jejich zaměření lze určit, že by zajímaly nějaký útvar, který se zabývá rasistickými a neonacistickými a podobnými texty, objevujícími se na sociálních sítích (pokud ovšem nebyl z nějakého důvodu cíleně zaměřen na osobu Filipa Turka). Z logiky věci vyplývá, že by to mohla být nějaká policejní nebo zpravodajská služba. Pak by v okamžiku, kdy autor těchto příspěvků začal být nějak politicky exponovaný, na něčí žádost prostě sesumírovala obsah archivované složky a předala by ji posluhujícím novinářům ke zveřejnění.
To by ovšem znamenalo, že by státní bezpečnostní či zpravodajská složka zasahovala do politického dění, čímž by hrubě porušila zákon, a státní zastupitelství v součinnosti s GIBS by tuto variantu měly prošetřit. Už i proto, že by svědčila též o hrubém zanedbání zákonných povinností, neboť by státní organizace shromažďovala indicie o možném páchání trestné činnosti, a nekonala by.
Pointou této varianty by pak bylo řádné vyšetřování, které by mohlo skončit odstíháním někoho v policejních a/nebo zpravodajských službách. Pro Turka by to ovšem znamenalo konec politického angažmá, kdyby se prokázala pravost těch textů.
Druhou variantou – v době extrémně rychle se rozvíjejících možností AI těžko vyloučitelnou – je možnost, že jde o padělky. Trestní oznámení Motoristů vede k nutnému prošetření této kauzy, padni komu padni. V případě, že by šlo o padělky, šla by trestní odpovědnost jak za padělateli, tak za médiem, které padělky zveřejnilo ve zřejmém úmyslu ovlivnit politické dění. A Turek by byl slavně z podezření očištěn.
Není to celé poměrně nebezpečný precedens, který stanoví, že kdykoli se v budoucnu některým vlivových skupinám nějaký významný politik znelíbí, bude na něho zveřejněno tvrdé kompro, u kterého ani není jasné, zda je pravdivé? V případě úspěchu „odstřelení“ Turka lze očekávat, že se to do budoucna bude dít častěji…
Prezident republiky nemá v ruce nic, co by bylo soudně rozhodnuto. Proto se musí podle toho chovat, jinými slovy, nesmí na tuto mediální kauzu brát zřetel. Nemůže své politické úkony nechat ovlivnit tím, „co se povídá“. Nejlepší pomoc v takovéto situaci vždy poskytne představa, jak by člověk žádal, aby se druhá strana chovala, kdyby se role obrátily. Dokud nelze vyloučit, že jde o manipulaci, tak by o tom prezident prostě ani neměl mluvit. Novináři nechť si píšou, co chtějí, ale úroveň zdůvodnění prezidentských politických úkonů by měla být o mnoho pater výš, než plkání bulváru.
Důvodem by mělo být i to, aby se nestalo zvykem, že novináři budou takto lacino a neodpovědně různými kdovíodkud financovanými a iniciovanými kampaněmi ovlivňovat politické dění.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovali 4 čtenáři)
Jak hodnotíte článek?
autor: Radim Panenka
saruman
