Typické místo srocování teenagerů, bezdomovců, problémových jedinců s místní majoritou, to je zdejší vlakové a autobusové nádraží a park mezi nimi. Tady bývá občas podle starousedlíků „husto“, a to i přes den, o nocích raději nemluvě. Snad více než typický je historický dům hned u vlakového nádraží, kde dříve bývala služebna policie a dnes se sem přes vytřískaná okna dostávají bezdomovci, feťáci i dealeři drog, kteří by měli být ještě ve školních škamnách.
Kdo tu kazí reputaci
Držte si klobouky… pardón, mobily!
Je veřejným tajemstvím, že ve zdejším parku seženete nejen „trávu“, ale i lepší matroš. Ve městě bývalé romské pěvkyně Bílé jsou i dětské gangy, které mezi sebou soupeří a jejichž členové chutě využívají současné doby, kdy neplatí, že škola je základ života, a kdy se Jan Amos Komenský musí otáčet v pomyslném hrobě. Sám jsem zažil, jak „šikovná“ děvčata a kluci procházejí vlaky a rychlíky zvláště, aby čórli rychloobrátkové zboží, což jsou třeba mobilní telefony.
Ti vítají, že nebude maturita, ti se radují z každého dne volna, protože distanční výuka pro ně, jakožto sociální případy, vlastně neplatí, když žijí skoro na ulici nebo v zadlužených rodinách, kde to jde „z ruky do huby“.
Přeplněná nemocnice a čáry s rouškami
„Bože, kam to všechno půjde,“ posteskne si paní s psíčkem, která nedaleko náměstí čte vývěsky pohřební služby. „Tolik dobrých lidí je pryč,“ utírá si oči při pročítání „parte za partem“. Má nasazenou roušku – nikoliv respirátor, a dodává: „Máme tady nemocnici, která praská ve švech, ale lidem je to jedno, myslí si, že se nic neděje, že nás někdo oblbuje.“ Při běžné prohlídce města opravdu najdete jen zhruba třetinu lidí, kteří mají nasazený respirátor. A to ještě jsou takoví, co jej mají „pod nosem“ tak, jak mívali chirurgickou ústenku.
Rokycany mají městskou policii, ta ale musí přednostně řešit bezpečnostní situaci a nezabývá se lapáliemi, jako jsou roušky či dokonce rozestupy. „To si mám brát s sebou metr?“ směje se vytáhlý uhrovatý mladík a dýchá v obchodě se vším možným na krk jakémusi nevábně vypadajícímu Ukrajinci, který má kolem pusy zavázanou snad onuci, která nejenže nevypadá příliš vábně, ale dokonce poměrně solidně páchne, naštěstí „jen“ česnekem. To je prý nejlepší. Propít se do bezvědomí, to ten „čínský chuj“ uteče.
Až padne facka, až přiletí rajče…
„Už to dlouho nevydržím,“ hrozí muž ve středních let v pracovní kombinéze, „a někomu dám po papuli. Jestli sem přijede nějaký politik z Prahy, ať se připraví, že po něm hodím cokoliv, co mi přijde pod ruku, a ať je to jen rajče nebo vejce a není to nic tvrdšího. Pakáž jedna lživá,“ konstatuje pan Stanislav a nedozvídám se, jestli je příznivce či odpůrce roušek a vyznavač či odmítač očkování. Snažím se dozvědět více, a on jen ještě zamumlá: „Ať se někdo přijde podívat do fabrik a bude mít jinej názor. Tady vyhrává kapitál a zdraví lidí je jim u zádele…“ Ptám se, jestli jeho zaměstnavatel či agentura netestuje. „Vy jste asi marťan, ne?“ oboří se na mne. „Oni si to vždycky zařídí tak, aby se stal zázrak a i nemocní pracovali. Jestli pak chcípnou někde venku v přírodě, když je vyrazí z ubytovny, to je jim úplně jedno.“
Zodpovědnost
A vraťme se na začátek naší cesty. Nosíme tedy my, gádžové, méně roušky a respirátory? V krajském městě, jako je Plzeň, je většina lidí má nasazeny. Nejen tedy v pohotovostní poloze na ruce nebo krku. V menším městě je to podstatně slabší. Na vesnici, kde je podle řady lidí „korona odfouklá,“ prakticky nikdo. Jakž takž dodržuje základní nařízení většina místních, kteří mají určitou zodpovědnost. Ti, kteří zodpovědnost nemají ani k sobě samému, jak mohou mít k druhým, že?
A ptáte-li se na check-pointy, policejní patroly a snad i zátarasy, nic takového jsem nezaznamenal. Což ovšem nevypovídá to, že by nikdy nikde v kraji Plzeňském nebyly. Jen s uplatňováním to je zde asi o něco více benevolentnější než třeba na Moravě.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Václav Fiala
