České jídlo? „Hůř než v roce 1936. Západ bere 400 euro, nám dají 220“

Co je potřeba ke stabilizaci českého zemědělství a potravinářského průmyslu? Jaký je dopad přerozdělování dotací v EU na české zemědělství? Nejen o tom se mluvilo na již tradičním setkání zástupců zemědělství v Trhovém Štěpánově.

„Česká soběstačnost v současné době představuje v průměru asi 55 procent. Jsme v situaci, kdy je u některých komodit soběstačnost jen kolem 35 procent, například u vepřového masa,“ uvedl Zdeněk Jandejsek a připomněl také energetickou krizi i problémy s pracovní silou. Uvedl, že je nutné přednostně schválit zákon o ochraně zemědělského půdního fondu, sjednotit společnou zemědělskou politiku a jednotný trh.

„Měli bychom si ujasnit, že půda není spekulativní kapitál. My v ČR jsme třicet let nechali prostor k tomu, aby se s půdou mohlo spekulovat, aby ji mohli nakupovat ti, kteří mají peníze, a pak s ní v podstatě keťasit, když to řeknu nehezky. Měli bychom mít zákon postavený tak, jako je postavený ve Francii, Německu, Rakousku…“ uvedl a vysvětlil: „U nás půdu vlastní lidé, kteří peníze vyprodukovali v jiných odvětvích, zvyšují nájem, prodražují vše, co s tím souvisí. Když porovnáme ceny zemědělské půdy a nájmů ve Francii, tak jsme někde na násobku. Zemědělskou půdu mají mít možnost kupovat jen ti, kdo na ni mají hospodařit, plus ti, kteří jsou ve firmách, které na ní hospodaří,“ řekl Zdeněk Jandejsek.

ČR přes 220 euro na hektar, Holandsko 400…

Velmi důležité je podle Zdeňka Jandejska také sjednocení dotací EU pro zemědělce. „Česká republika bere něco přes 220 euro na hektar půdy, Holandsko 394, Belgie 400 euro. Kde je ten jednotný trh, kde je ta společná zemědělská politika?“ ptá se.

Dostal se i na národní podpory. „To je největší hanba v tomto uskupení EU, že staré země mají 4x vyšší národní podpory a dochází k zásadnímu narušování konkurenceschopnosti nových zemí. To není o tom, že to neumíme. ČR má špičkové výsledky v některých komoditách. Například u mléka jsme v dojivosti 3–4 na světě,“ upozornil.

Kdo rozhoduje o tom, co bude zákazník kupovat?

Zdeněk Jandejsek pak také vysvětlil, jak vidí situaci v českých maloobchodech. „Čeští zemědělci poskytují kvalitní suroviny pro potravinářský průmysl a chtějí přednostně zásobovat obyvatele České republiky základními potravinami. Stav je takový, že v podstatě není zájem kupovat české potraviny. Kupujeme to, co je nejlacinější, ale jaká je kvalita, jaká je uhlíková stopa, to nikoho nezajímá. Ty řeči, které se vedou o tom, že si náš spotřebitel vybere, které potraviny chce? Vždyť ten to vůbec nemůže rozhodnout. Z toho, co obchodník dá na stůl, co dá k dispozici k prodeji, z toho se vybírá. Zákazník nic neovlivní, ten může jen vybírat, co je na pultě,“ uvedl a dodal, že čeští zemědělci jsou pak nuceni svou produkci vyvážet a redukovat.

„Staré země EU svou likvidační politikou v zemědělských podporách, kde díky dotacím, které jsou několikanásobně vyšší, tlačí na náš trh zboží do svých maloobchodních prodejen za ceny pod výrobními náklady,“ uvádí dál Jandejsek a pokračuje.

„Politika starých zemí EU dotacemi svým zemědělcům u nás způsobila pokles produkce ovoce, zeleniny, brambor a většiny živočišných komodit na jednu třetinu až jednu desetinu. Jenom pro zajímavost – ovoce se dělá 30 procent, zeleniny 25 procent, brambor ani ne 20 procent. Měli jsme 115 tisíc hektarů v roce 1990, vloni to bylo něco přes 23 tisíc. A to nechci mluvit ani o drobném ovoci, které jsme dříve i vyváželi, jako například angrešt, rybíz. Tam jsme byli vývozci, dnes nejsme ani na úrovni 10–12 procent,“ podělil se o neradostná čísla.

Zemědělská produkce nižší než v roce 1936

„Volný trh Evropské unie je narušován starými zeměmi EU už od našeho vstupu a je porušovaná samotná přístupová smlouva, na základě které jsme přistoupili do EU 1. května 2004. Při pokračování tohoto stavu dojde k dalšímu utlumení zemědělské produkce (vyjádřené ve stálých cenách 1989), která je v posledních letech nižší, než v roce 1936,“ vysvětlil dál Jandejsek a dodal.

„Extenzivním hospodařením na půdě, v rostlinné a živočišné výrobě se bude dále snižovat úrodnost půd (a s tím související zadržování vody v půdě, její provzdušnění, život v půdě), což je nepřijatelné. Půda je národní bohatství a podle toho bychom se k ní měli chovat.“

„Aby tento letitý problém mohl být vyřešen, je nezbytné neodkladně vyvolat jednání s Evropskou komisí o nedodržování uzavřené přístupové smlouvy s ČR ze strany Evropské unie v sektoru zemědělství,“ vysvětlil Jandejsek s tím, že „není možné, aby v horizontu několika let bylo naše zemědělství likvidováno silou kapitálu starých zemí EU a i zemědělci se stali jen námezdní silou, jak je tomu ve velké části průmyslu“.

Se situací českých zemědělců nejsou spokojeni ani další účastníci setkání.

„Unie nepotřebuje, aby se v ČR něco vyrábělo. To je metodou drobného deště. Budeme námezdní pracovníci pro EU. Nikdo neví, v jaké oblasti. Zkrátka se nechce, aby ČR vůbec existovala jako nějaký subjekt, který má nějakou ekonomickou váhu v Evropě,“ myslí si podnikatel v potravinářství, který si ale nepřál uvést své jméno.

Likvidace ovocných sadů a jablka z Polska

Zajímavé téma pak pro Parlamentnilisty.cz rozebral i další bývalý prezident Agrární komory a exsenátor Jan Veleba. Jedná se o úbytek ovocných stromů v České republice. Přišel apel především na Agrární komoru ČR. „Je čas, aby organizace zastupující české zemědělce začaly konat, aby přitvrdily. Které organizace, co konat, proč přitvrdit? Především Agrární komora ČR, která je ustavena ze zákona a která bohužel není důrazná. Podle toho vypadá, dnes už se dá klidně říct volný pád komodit, ve kterých jsme ještě po listopadu 1989 byli světem uznávanými výrobci, pěstiteli a chovateli. Uvedu příklad, který musí otřást s každým a který je v české krajině nepřehlédnutelný a sice ovocné sady a stromy,“ říká Jan Veleba a nastiňuje neradostnou situaci. „Naši ovocnáři sklízejí už desítky let spolu s ovocem také ztráty, prodělávají a přirozeně, když nevidí perspektivu a trh je zaplaven jablky, například z Polska, tak reagují. V minulém roce poklesly plochy sadů o 6,5 %, respektive o téměř 800 hektarů. Na letošní rok ohlásili ovocnáři likvidaci 1500 hektarů sadů, respektive 10,5 % z celkové plochy. Tím se dostaneme pod 50 % výměry roku 1989, což nelze označit jinak než volný pád,“ sdělil neradostnou skutečnost a pokračoval dál.

Je třeba chránit náš trh, nikoliv ministra Nekulu!

„Nicméně to není všechno, musíme ještě vzít v úvahu stromy ve volné přírodě na mezích, kolem polí, kolem vesnic a započíst je do celkového poklesu včetně sadů. Výsledek je zdrcující – za 10 let ubylo v České republice 7 milionů ovocných stromů, většinou jabloní! To přece není normální. A pan ministr Nekula nás krmí pohádkami o ekologii, o krajinných prvcích a nepředloží systémové opatření. Ty naopak průběžně realizují obchodní řetězce a ničí zbytky naší produkce. Přitom šéf Ovocnářské unie Ing. Martin Ludvík je špičkový odborník ze starého rodu hospodařícího po staletí na půdě. Jeho odbornost a znalosti ale leží takříkajíc ladem, nejsou využity k obraně českého trhu. Tak třeba akční cena polských jablek v Lidlu byla v minulém týdnu 12,90 Kč za kilogram!“ upozornil Jan Veleba.

„Je třeba se ptát – k čemu je takový ministr zemědělství, na co čekají šéfové nevládních agrárních organizací, kteří tohoto neschopného ministra veřejně nepranýřují, když už veřejného protestu, demonstrace, nejsou schopni, nemají odvahu? Vězte, že jednáními, přinášejícími leda tak premiérovy signály a žádný výsledek, těmi se to nevyřeší. Chránit náš trh je třeba, nikoliv ministra Nekulu!“ vzkázal exsenátor na závěr.