Je pro vás manželství homosexuálů důležité téma, podle kterého se bude rozhodovat ve volbách?Anketa
Na úvod začneme výběrem křivých výpovědí, jichž se znalec dopouštěl v hlavním líčení.
Petr Pavliňák opakovaně tvrdil, že při přebírání obrazů od policie k posouzení a také při jejich vracení s policií vždy sepisoval a podepisoval předávací protokoly. Když měli obžalovaní opakovaně podezření, že mu díla fyzicky předávána nebyla a své posudky vyhotovoval narychlo pouze podle fotografií, byl znalec obhajobou požádán, aby protokoly předložil soudu.
Znalec to slíbil, avšak nikdy tyto protokoly nepředložil.
Když následně na základě opakovaných urgencí ze strany obhajoby předsedkyně senátu požádala o předložení těchto protokolů moravskoslezskou kriminálku, která vedla vyšetřování v přípravném řízení, vyšetřující policistkou Burdigovou bylo v písemném vyjádření soudu sděleno, že žádné předávací protokoly se znalci sepisovány nebyly, a tudíž je nemůže předložit. Skutečnost, že znalec Pavliňák v hlavním líčení lhal, soudkyně Říhová nijak neřešila.
Nyní ke konkrétnímu dílu.
Znalec Pavliňák v hlavním líčení tvrdil, že obraz Zahradní pavilon mu byl ke zkoumání předložen policií a po skončení zkoumání jí ho vracel. Konkrétně policistům Stavinohové, Kudelovi a „dalšímu policistovi“, na jehož jméno si znalec nevzpomínal. Kamenem úrazu však je, že dílo Zahradní pavilon se policii ve skutečnosti nikdy nepodařilo zajistit, a tudíž nikdy nebylo v držení policie, a tedy nikdy nemohlo být policií znalci Pavliňákovi předloženo ke zkoumání.
Bermudský trojúhelník uprostřed moravskoslezské kriminálky tamního ředitele Tomáše Kužela?
Nejmarkantnější byly křivé výpovědi znalce ohledně výstavy Františka Muziky v Alšově Jihočeské galerii. Na ní byly vystaveny i některé z obrazů obžalovaného Jaroslava Fröhlicha, které jsou předmětem trestního řízení. Petr Pavliňák, ačkoliv byl ve věci přibrán jako znalec, nikoliv svědek, vypověděl, že o dané výstavě mluvil s ředitelem Alšovy Jihočeské galerie, který mu prý potvrdil, že na výstavu přišli zaměstnanci Národní galerie a upozorňovali, že se na ní nacházejí falzifikáty, a žádali jejich sundání, k čemuž však nedošlo.
Dokonce se podle Pavliňáka o tom mělo psát v neidentifikovaném časopise. Takováto výpověď je v trestní věci zcela kategorická a samozřejmě se následně nachází k tíži obžalovaných v rozsudku soudkyně Říhové.
Když byl však v související věci vyslechnut ředitel Alšovy Jihočeské galerie (AJG), vypověděl, že výstava Františka Muziky nebyla nikým nikdy napadena ani zpochybněna a o ničem takovém se ani nikdy nepsalo. Rovněž podle jeho slov výstavu nezpochybnil žádný ze znalců a kunsthistoriků, kteří ji navštívili.
Když byl svědek dotázán, zda na výstavu přišli pracovníci Národní galerie a upozornili na možná falza, jak tvrdil Pavliňák, odpověděl, že nic takového mu známo není. Když byl následně dotazován na znalce Pavliňáka, který tvrdil, že s ním tyto skutečnosti konzultoval, svědek vypověděl, že vůbec neví, kdo je znalec Pavliňák.
Ten rovněž v hlavním líčení zpochybňoval kolegu soudního znalce, který řadu z obrazů, jež Pavliňák označil za falzifikáty, naopak posoudil jako originály, přičemž správnost a pravdivost znaleckých závěrů tohoto znalce byla potvrzena i zmiňovaným revizním posudkem Národní galerie.
Pavliňák o tomto znalci vypověděl, že opět ředitelem Alšovy Jihočeské galerie mu mělo být potvrzeno, že tento znalec, jenž byl dlouhá léta kurátorem AJG, napáchal v galerii morální škody a již není jejím zaměstnancem. Když byl ředitel galerie v související věci vyslechnut, v přímém rozporu s tímto tvrzením znalce Pavliňáka vypověděl, že si jmenovaného znalce velice váží, byl to velmi loajální zaměstnanec, po kterém zůstala velmi kvalitně vybudovaná sbírka, a jeho odborná znalost je bezesporu na maximální výši. Dále vypověděl, že se nikdy nesetkal se zpochybňováním jeho znalecké činnosti, a potvrdil, že z Alšovy Jihočeské galerie odešel na vlastní žádost, jelikož dosáhl důchodového věku.
Stejně jako ředitel AJG vypověděl, že znalce Pavliňáka vůbec nezná, i významný český restaurátor, bývalý vedoucí katedry restaurování AVU a nositel Státní ceny za restaurování profesor Karel Stretti. Ten mimochodem prováděl restaurátorské průzkumy k řadě z obrazů, které byly v této věci označeny za falza, a naopak potvrdil jejich dobovost a také použití pigmentů, které odpovídají daným malířům.
Je Andrej Babiš mladší obětí svého otce?Anketa
Aby příkladů nebylo málo, znalec Pavliňák v hlavním líčení také tvrdil, že se osobně znal s malířem Ottou Janečkem. Co vypověděl syn malíře Tomáš Janeček? Že se jeho otec s Pavliňákem neznal a že se otec o Pavliňákovi nikdy nezmiňoval a rovněž se ani znalec Pavliňák svědkovi nikdy nezmínil, že by se s jeho otcem znal. A co uvádí soudkyně Iva Říhová v rozsudku? Že se doktor Pavliňák znal s malířem Ottou Janečkem.
Petr Pavliňák se v trestní věci opakovaně dopouštěl prezentování znaleckých závěrů, které nebyly žádným způsobem verifikovány ani ověřeny. Tvrdil, že díla jsou vyhotovena na novém podkladu uměle zestařovaném záměrným nanášením roztoku a nečistot tampónem či štětcem. Když byl v hlavním líčení dotázán, zda si takováto tvrzení verifikoval, přiznal, že ne a že se jedná o jeho volné úvahy. Ostatně i tyto znalcovy argumenty byly opakovaně vyvráceny revizními posudky Národní galerie, které prokázaly jejich nesprávnost a nepravdivost. A co uvedla soudkyně Říhová do rozsudku? Že obrazy byly záměrně zestařovány nanášením roztoku a nečistot.
Zajímavá je také skutečnost, že několik obrazů v druhé části trestní věci bylo nejdříve znalkyní obžaloby označeno za originály, což asi nebyl vyhovující výsledek znaleckého zkoumání. A tak tato díla byla následně odevzdána ke zkoumání znalci Pavliňákovi, který je označil za padělky, a obžalovaným byly vzápětí přiděleny do usnesení.
Jelikož je do očí bijících lží a pochyb kolem ostravského znalce Petra Pavliňáka víc, budeme se jim věnovat také v dalším materiálu. ParlamentníListy.cz ho vydají v pátek.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tomáš A. Nový