V Rakouském císařství, tedy i na našem dnešním státním území, byla mince pojmenovaná koruna (přesněji spolková koruna, německy Vereinskrone) zavedena císařským patentem Františka Josefa I. z 19. září 1857. Neměla však pevný poměr ke zlatému (německy Gulden, maďarsky forint), peněžní jednotce současně zavedené nové rakouské měny, která byla měnou stříbrného standardu. Zlaté spolkové koruny tak zůstaly jen mincemi obchodními, byť (na rozdíl od tuzemských dukátů) vhodnými pro mezinárodní obchod s německou oblastí, neboť byly ve stejných parametrech raženy na základě smlouvy o minci z 24. ledna 1857 také v některých německých státech.

Repliky rakouské císařské koruny (vpravo vzadu), uherské královské (svatoštěpánské) koruny (vlevo vzadu) a české královské (svatováclavské) koruny (vpředu) na výstavě 100 let česko-slovenské koruny

Koruna (německy Krone, na mincích zvaná latinsky corona, maďarsky korona) jako peněžní jednotka rakousko-uherské korunové měny byla zavedena zákonem z 2. srpna 1892. Korunou tedy platíme již 127 let, z toho 100 let jako peněžní jednotkou naší národní měny, jejíž celý název měnil jen státoprávní vývoj.

Kromě české koruny se alespoň některým z nás určitě vybaví i dánská krone (dříve corona danica), případně na ní závislá faerská króna, norská krone, švédská krona či islandská króna, které jsou peněžními jednotkami platných měn. Ze zaniklých měn se nám určitě vybaví koruna československá, českomoravská (protektorátní) a slovenská, případně již zmíněná koruna německá, rakouská a uherská, někomu možná i estonská kroon. Nelze však opomenout, že v minulosti existovala také francouzská couronne, anglická a britská crown, irská coroin, španělská corona, portugalská coroa a další mince téhož slovního základu, byť ne všechny byly ve složitých mincovních systémech hlavními peněžními jednotkami.