Česká národní banka: 100 let česko-slovenské koruny – panovnické koruny

15.02.2019 10:27

Název koruny jako měnové (či peněžní) jednotky je odvozen od koruny jako jednoho z tradičních znaků panovnické moci a obvykle i nejvýznamnější součásti korunovačních klenotů. Jeho základ je tedy ve starých monarchiích. Panovnické koruny se však obvykle těší zvláštní úctě i po přeměně některých monarchií v republiky, v nichž už zpravidla nejsou oficiálním státním symbolem. Je proto přirozené, že panovnické koruny a naše mince, na nichž jsou zobrazeny, patří mezi úvodní exponáty výstavy 100 let česko-slovenské koruny.

Česká národní banka: 100 let česko-slovenské koruny – panovnické koruny
Foto: wikipedia
Popisek: Česká národní banka.
reklama

V Rakouském císařství, tedy i na našem dnešním státním území, byla mince pojmenovaná koruna (přesněji spolková koruna, německy Vereinskrone) zavedena císařským patentem Františka Josefa I. z 19. září 1857. Neměla však pevný poměr ke zlatému (německy Gulden, maďarsky forint), peněžní jednotce současně zavedené nové rakouské měny, která byla měnou stříbrného standardu. Zlaté spolkové koruny tak zůstaly jen mincemi obchodními, byť (na rozdíl od tuzemských dukátů) vhodnými pro mezinárodní obchod s německou oblastí, neboť byly ve stejných parametrech raženy na základě smlouvy o minci z 24. ledna 1857 také v některých německých státech.

Repliky rakouské císařské koruny (vpravo vzadu), uherské královské (svatoštěpánské) koruny (vlevo vzadu) a české královské (svatováclavské) koruny (vpředu) na výstavě 100 let česko-slovenské koruny

Koruna (německy Krone, na mincích zvaná latinsky corona, maďarsky korona) jako peněžní jednotka rakousko-uherské korunové měny byla zavedena zákonem z 2. srpna 1892. Korunou tedy platíme již 127 let, z toho 100 let jako peněžní jednotkou naší národní měny, jejíž celý název měnil jen státoprávní vývoj.

Kromě české koruny se alespoň některým z nás určitě vybaví i dánská krone (dříve corona danica), případně na ní závislá faerská króna, norská krone, švédská krona či islandská króna, které jsou peněžními jednotkami platných měn. Ze zaniklých měn se nám určitě vybaví koruna československá, českomoravská (protektorátní) a slovenská, případně již zmíněná koruna německá, rakouská a uherská, někomu možná i estonská kroon. Nelze však opomenout, že v minulosti existovala také francouzská couronne, anglická a britská crown, irská coroin, španělská corona, portugalská coroa a další mince téhož slovního základu, byť ne všechny byly ve složitých mincovních systémech hlavními peněžními jednotkami.

Panovnická koruna byla nezřídka vyobrazena jako hlavní nebo doplňkový motiv (často jako součást státního znaku) korunových mincí a výjimkou není ani korunová mince rakouská, uherská a v republikánské státní formě poněkud neobvykle i současná česká.

Rakouská císařská koruna a její vyobrazení na rubové straně rakouské ražby korunové mince vzoru 1892

Uherská královská koruna a její vyobrazení na rubové straně uherské ražby korunové mince vzoru 1892

Česká královská koruna a její vyobrazení na rubové straně české korunové mince vzoru 1993

O přípravě výtvarných návrhů na mince rakousko-uherské měny toho moc nevíme, protože vznikaly bez veřejných zadání interně v ryteckých odděleních státních mincoven. Lze ale předpokládat, že ztvárnění panovnických korun v horní části rubových stran bylo součástí úředního zadání. Ačkoliv měna patřila jako součást financí společně s vojenstvím, zahraniční politikou a osobou panovníka ke společným záležitostem obou částí dualizované monarchie, mince se razily ve dvou výtvarných provedeních, tzv. rakouské ražbě s latinskými texty a tzv. uherské ražbě s maďarskými texty. Mince rakouské ražby určené pro Předlitavsko se vyráběly v Hlavním mincovním úřadu ve Vídni (K. K. Hauptmünzamt, Wien) a mince uherské ražby určené pro Zalitavsko v Uherské královské mincovně v Kremnici (tehdy Magyar Királyi Pénzverő Hivatal, Körmöczbánya). Obě ražby však měly shodné technické parametry a byly rovnocenně platné v obou částech monarchie.

Autorem korunové mince rakouské ražby byl vedoucí rytec vídeňské mincovny Anton Scharff, s nímž na rubové straně spolupracoval jeho kolega rytec Andreas Neudeck. Autory korunové mince uherské ražby byli Joseph Reisner a Carl Gerl, dva Rakušané ve službách kremnické mincovny, jejichž jména jsou proto někdy uváděna v maďarských tvarech Reisner József a Gerl Károly, případně se jmény přeloženými do češtiny nebo slovenštiny. První jmenovaný zůstal ve službách podniku i jako Mincovny Republiky československé a měl velkou zásluhu na vzniku prvních československých mincí.

Když byl 28. října 1918 vyhlášen samostatný československý stát, zůstala mu prozatímně jako peněžní jednotka rakousko-uherská koruna, ostatně peněžní oběh byl zprvu tvořen jen rakouskými a uherskými mincemi a bankovkami Rakousko-uherské banky. Několikrát se uvažovalo o změně názvu peněžní jednotky, úředně však byl pravděpodobně připravován jen po krátkou dobu pouze československý frank a cent (stotina) jako jeho dílčí jednotka podle francouzského vzoru. Peněžní jednotce československé a později i českomoravské, slovenské a české měny tak zůstal i přes republikánský charakter státu odkaz na dřívější monarchistický symbol, korunu.

Po sedmdesát let existence republikánského Československa však nebyla motivem korunových mincí panovnická koruna, ale pracující žena (1922–1953 se snopem obilí a srpem, 1957–1993 s rýčem a lipovou sazenicí), s přestávkou v podobě neutrálního motivu (1941–1945 lipové ratolesti).