Letecká doprava je strategicky důležité a ekonomicky významné odvětví, které v posledních letech zažívá doslova „boom“. Evropská unie se proto zavázala k modernizaci a přizpůsobení letištní infrastruktury rostoucímu přílivu cestujících a k současnému zlepšení jejich práv a bezpečnosti. V období 2000-2013 vyčlenila prostřednictvím Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR), Fondu soudržnosti (FS) a TEN-T (Transevropská dopravní síť) na letištní infrastruktury zhruba 4,5 miliardy eur.
Byly skutečně financovány účelné projekty?
Auditoři EU zkontrolovali investiční projekty na 20 letištích v pěti členských státech (v Estonsku, Řecku, Itálii, Polsku a Španělsku), na něž bylo mezi lety 2000 a 2013 vynaloženo více než 600 milionů eur. S politováním zjistili, že pouze polovina z nich měla prokazatelnou potřebu spolufinancování EU. Kvůli nedostatečnému plánování a chybným prognózám bylo financováno mnoho velkých nerentabilních projektů a také řada podobných infrastruktur na letištích, která se nacházejí v těsné blízkosti.
Navíc se ukázalo, že více než polovina postavených nebo zmodernizovaných infrastruktur se plně nevyužívá. Příkladem je nový, předimenzovaný terminál na letišti na španělském ostrově Fuerteventura, jehož část byla uzavřena z důvodu snížení celkových nákladů na údržbu; nevyužívané parkovací prostory na letišti v La Palma; prázdné a nevyužívané nové budovy pro náklad na letišti v řecké Soluni.
Příliš optimistické předpovědi
Jak vyplývá z auditní zprávy, projekty ne vždy dosahovaly očekávaných výsledků. Ukázalo se například, že pouze polovině kontrolovaných letišť se podařilo zvýšit počet cestujících mezi lety 2007 a 2013. Předpovědi ostatních projektů byly až přespříliš optimistické. Například na letišti ve španělské Córdobě bylo v roce 2013 odbaveno necelých 7 000 cestujících oproti předpovídaným 179 000.
Audit také odhalil, že u většiny kontrolovaných letišť došlo ve výstavbě a konečném dodání letištní infrastruktury ke zpožděním. V průměru se jednalo o zpoždění v délce téměř dvou let. Mezi rekordmany se zařadil projekt na letišti v Neapoli, kde zpoždění dosáhlo takřka pěti let, přestože zadavatelé udělili zakázku přímo z důvodu naléhavosti prací.
Téměř u poloviny kontrolovaných letišť auditoři odhalili překročení nákladů, což mělo za následek, že členské státy musely ze svých vnitrostátních rozpočtů vynaložit skoro o 100 milionů eur více, než bylo původně plánováno.
Sedm letišť finančně neudržitelných
Auditoři rovněž posuzovali udržitelnost a ziskovost kontrolovaných letišť. Z analýzy vyplynulo, že sedm z dvaceti kontrolovaných letišť není ziskových a je zde tedy riziko, že bez trvalé finanční podpory z veřejných zdrojů nepřežijí. Jde zejména o malá regionální letiště, která odbaví méně než 100 tisíc cestujících ročně. Příkladem je řecké letiště v Kastorii, jehož výnosy za období 2005-2012 činily pouhých 176 000 eur, zatímco celkové náklady na jeho provoz za stejné období dosahovaly 7,7 milionu eur. Na stejném letišti se přitom investovalo 16,5 milionu eur do rozšíření vzletové a přistávací dráhy, která nebyla ani jednou použita typem letounu, pro který bylo rozšíření určeno. Účetní dvůr toto shledává neefektivním využitím veřejných prostředků.
Kulhající koordinace, vágní projektové cíle
Účetní dvůr dále zjistil, že financování EU nebylo členskými státy vždy dobře plánováno a koordinováno. Například ve Španělsku, Itálii, Řecku ani Estonsku neexistoval žádný strategický dlouhodobý plán rozvoje letišť. Cíle nastavené pro kontrolované letištní projekty nebyly zpravidla vyčísleny ani časově vymezeny. Většinou byly jen obecně popsány, např.: „vystavět letiště pro 400 000 cestujících za rok“ nebo „zvýšit úroveň služeb pro zákazníky a zlepšit infrastrukturu“.
Ukazatelem pro měření úspěchu projektů byly ukazatele fyzických výstupů a počet pracovních míst vytvořených během výstavby. Z šetření Účetního dvora však vyplynulo, že socioekonomické dopady nebyly měřeny. Máloco také nasvědčovalo tomu, že by díky investicím EU do auditovaných projektů vznikla další pracovní místa. Zlepšení v zákaznických službách nebyla ve většině případů měřena, a bylo proto obtížné je posoudit.
Budoucí cíle
Aby se trh letecké dopravy v EU vypořádal s budoucími výzvami a příležitostmi, doporučuje Evropský účetní dvůr, aby Komise i členské státy během programového období 2014-2020 zefektivnily způsob investování do evropských letišť a financovaly pouze ta, která jsou rentabilní a kde byla potřeba investic náležitě posouzena a prokázána. Důležitým předpokladem zamezení výstavby zbytečně velkých či nevhodných kapacit v budoucnu je, dle auditorů, provázané strategické plánování rozvoje evropské letištní infrastruktury. Vyzývá proto členské státy, aby vypracovaly ucelené plány v oblasti dopravy na regionální, národní a nadnárodní úrovni.
Plné znění Zvláštní zprávy č. 21/2014 „Letištní infrastruktury financované EU: neoptimální využití prostředků“ je dostupné na www.eca.europa.eu.
Jan Kinšt, Jana Jirousková (Evropský účetní dvůr)
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
