Při požáru objektu jde hlavně o čas; plameny se kteroukoli budovou mohou šířit velice rychle, a ještě rychleji se šíří kouř a jedovaté zplodiny. Je proto klíčové osoby z hořící budovy dostat co nejdříve pryč, do bezpečí. K tomu slouží takzvané únikové cesty, chráněné nebo nechráněné. Musejí být dobře označené, tak, aby se podle nich dalo dobře orientovat za všech okolností; tedy i za snížené viditelnosti a výpadku elektrické energie.

Nechráněná úniková cesta je každý trvale volný komunikační prostor směřující k východu na volné prostranství. Od ostatních prostor v objektu nemusejí být oddělené stavebními konstrukcemi.

Chráněná úniková cesta oproti nechráněné tvoří samostatný požární úsek chráněný proti požáru. Týkají se jí proto i přísnější pravidla – nesmí se na ní nacházet vůbec žádné hořlavé předměty, včetně na první pohled neškodné výzdoby v podobě obrazů apod., aby se v ní požár nemohl šířit.

Oba typy únikových cest mají jedno společné – musí být trvale volné. To znamená, nesmí v nich být žádné překážky, které by ztížily nebo znemožnily únik osob nebo zásah hasičů. Problém představují například odložená kola a kočárky, přidané botníky, skříňky a květináče.

Na únikové cestě nesmí být zablokované chodby a dveře. Takové případy se přitom stávají, protože řada vchodových dveřích obytných i veřejných budov se zamyká z důvodu zabránění vstupu cizím osobám. Je proto nutné, aby byla možnost je alespoň ve směru úniku jednoduše otevřít bez nutnosti použití klíče.

Únikovou cestou nemusejí být jen chodby a schodiště, v některých stavbách se nacházejí evakuační výtahy. Ty jsou vždy řádně značené. Rozdíl mezi evakuačním a běžným výtahem je zásadní – když se při požáru přeruší dodávka elektrické energie, evakuační výtah může díky záložnímu zdroji fungovat dál. Běžné výtahy se k evakuaci nesmí používat, hrozí v nich uvíznutí.