Srozumitelností se zabýváme dlouhodobě. Máme zkušenosti s texty úřadů, na něž si lidé stěžují, a také jsme zkoumali a testovali, jak lidé rozumějí našim vlastním textům. Naše zjištění jsme převedli do pravidel srozumitelného psaní a spolu s praktickými příklady je shrnuli v příručce určené úředníkům nazvané „Jak psát srozumitelné úřední texty“. Do její finální podoby nyní zapracujeme i připomínky a nápady, které zazněly od odborníků na kulatém stole.

V diskuzi o příručce i srozumitelnosti obecně jsme se u kulatého stolu s úředníky a soudci shodli, že úřední písemnosti mají být srozumitelné v první řadě pro čtenáře. Právě na čtenáře musí autoři při psaní textů myslet na prvním místě. Veřejná správa je služba a musí být srozumitelná těm, kterým slouží. Srozumitelnosti úředních textů se dosud nevěnovalo mnoho pozornosti a to je třeba změnit. „Chceme, nebo nechceme být srozumitelní? Chceme věci vyjasňovat, nebo zdůrazňovat svou exkluzivitu, výlučnost, postavení, funkci, status a expertní povahu své činnosti?“, zeptal se ve svém příspěvku soudce Nejvyššího správního soudu Josef Baxa.