Motivace bank k nabízení účtů pro děti, jejichž základní vedení bývá zdarma, je přímočará. S čím v mládí zacházíte, to zpravidla nezměníte ani v pozdějším věku. Finanční domy tak počítají s tím, že se jim odpuštěné poplatky jednou vrátí. Při malé migraci Čechů mezi ústavy se pravděpodobně nemýlí.

Co umějí „malé“ účty? Umějí prakticky všechno. Dítě dostane své vlastní elektronické bankovnictví, může zadávat platební příkazy, sledovat pohyby na účtu, „kochat se“ zhodnocením nevyužitých prostředků, do rukou dostane první platební kartu. Banka tyto služby sice zřídí, ale je na rodičích, aby s nimi děti naučili zacházet.

Výhodou je, že banky u většiny dětských účtů počítají s kontrolou rodičů. Poměrně flexibilně tak rodič může nastavovat týdenní či měsíční limity, zapínat a vypínat jednotlivé služby a podobně. Především ale může sledovat, co se na účtu děje, ať už nahlížením přes internet, nebo díky informačním SMS. Pozor, ty už nemusí být zdarma.

Jednou z typických funkcí účtů pro děti je i možnost omezení plateb kartou v obchodě. Část bank tyto transakce blokuje paušálně, další pak vyžadují speciální povolení. Své opodstatnění to může mít třeba u bezkontaktních karet, které u nižších částek nevyžadují autorizaci.