Do životního prostředí se uvolňuje velké množství drobných plastových částic. Pocházet mohou z kosmetiky, textilu, pneumatik nebo z rozpadajících se umělohmotných předmětů. Tyto mikroplasty roznáší vítr a odpadní voda po celé planetě. „Mořští živočichové pozřou mikroplasty rozptýlené ve vodě a některé v nich mohou zůstávat. V pokrmech z krevet a mušlí se část mikroplastů dostává na náš talíř a pak do našich zažívacích traktů. To je důvod, proč jsme na přítomnost mikroplastů otestovali potraviny mořského původu,“ popisuje Hana Hoffmannová, šéfredaktorka časopisu dTest a dodává: „Zajímalo nás, do jaké míry jsou umělou hmotou kontaminovány potraviny, které se prodávají v Evropě.“
Podle vědeckých hypotéz by mohly mikroplasty zvyšovat vstřebatelnost některých chemikálií do těla. Jejich povrch totiž odpuzuje vodu a dokáže na sebe navázat řadu chemikálií, například polychlorované bifenyly (PCB) nebo polyaromatické uhlovodíky (PAH). To by mohlo být z pohledu vědců zdrojem skutečné jedovatosti mikroplastů. Kromě ní se výzkumy zabývají i otázkou mechanického působení plastových částic v organizmu.
Mezinárodní tým, v němž byly kromě Česka zapojeny Francie, Itálie, Dánsko, Španělsko, Belgie, Finsko a Rakousko, zaslal do specializované laboratoře vzorky mořské soli, mušlí a krevet nakoupených v různých evropských státech se zadáním zjistit, zda se v nich nacházejí mikroplastové částice.
Analýza prověřila 29 vzorků korýšů, 35 vzorků mušlí a 39 vzorků mořské soli. Mikroplastovými částicemi byly zatíženy zhruba dvě třetiny testovaných vzorků v každé z kategorií. „Nejvíce mikroplastových částic – více než 30 kusů ve 100?g – laboratoř našla ve vzorcích mořské soli fleur de sel, v překladu jde o solný květ. Důvodem vyššího znečistění plastem by mohl být způsob zpracování, při kterém se mořská voda pomalu odpařuje v mělkých pánvích blízko moře,“ konstatuje Hana Hoffmannová a dodává: „Tento druh soli bývá považován za nejchutnější a patří k těm nejdražším. Mořskou sůl ale nezatracujme úplně. Průmyslově vyráběná sůl obsahovala šestkrát méně mikročástic plastu než fleur de sel.“
Dle odborných studií dokážou částice o velikosti do 10 µm prostoupit přes střevní tkáň až do lymfatického a imunitního systému. Nejvyšší podíl mikroplastových částic „průchozí“ velikosti odhalila laboratoř v soli fleur de sel, a to 20 %. V mušlích a korýších se jich vyskytovalo o poznání méně – okolo 5?%. Pro lidské zdraví by mohly být rizikovější mikroplasty vdechnuté z ovzduší. Zde se naopak ukazuje, že čím větší částice, tím horší dopad na plíce. Zatímco částečky malé velikosti je možné vydechnout zpět, případně si s nimi poradí plicní čisticí mechanismy, velké by v plicích mohly zůstávat.
Co jsou mikroplasty? Typickým příkladem jsou umělá vlákna, například uvolněná z fleecového oblečení nebo plastových odpadků o velikosti od 100 nanometrů do půl centimetru.
Kompletní výsledky testu najdete ZDE.
dTest, o.p.s. je největší českou spotřebitelskou organizací, která v ČR působí již od roku 1992. Je vydavatelem spotřebitelského časopisu dTest, na jehož stránkách jsou publikovány výsledky nezávislých a objektivních testů produktů, varování před nebezpečnými a zdravotně závadnými výrobky, informace o spotřebitelských právech a rady, jak tato práva účinně uplatňovat. dTest je součástí mezinárodní organizace International Consumer Research and Testing (ICRT) a evropské spotřebitelské organizace BEUC.
Poradenská linka časopisu dTest – 299 149 009 – je v provozu každý pracovní den od 9 do 17 hodin a spotřebitelé na ní mohou konzultovat s právními poradci časopisu dTest nejrůznější spotřebitelské problémy, a to za cenu běžného tarifu volání. Od spuštění v roce 2010 této možnosti využily již desetitisíce spotřebitelů a poradenská linka časopisu dTest se tak stala první a nejvyhledávanější cestou k řešení potíží, se kterými se zákazníci na trhu setkávají.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
