Do životního prostředí se uvolňuje velké množství drobných plastových částic. Pocházet mohou z kosmetiky, textilu, pneumatik nebo z rozpadajících se umělohmotných předmětů. Tyto mikroplasty roznáší vítr a odpadní voda po celé planetě. „Mořští živočichové pozřou mikroplasty rozptýlené ve vodě a některé v nich mohou zůstávat. V pokrmech z krevet a mušlí se část mikroplastů dostává na náš talíř a pak do našich zažívacích traktů. To je důvod, proč jsme na přítomnost mikroplastů otestovali potraviny mořského původu,“ popisuje Hana Hoffmannová, šéfredaktorka časopisu dTest a dodává: „Zajímalo nás, do jaké míry jsou umělou hmotou kontaminovány potraviny, které se prodávají v Evropě.“

Podle vědeckých hypotéz by mohly mikroplasty zvyšovat vstřebatelnost některých chemikálií do těla. Jejich povrch totiž odpuzuje vodu a dokáže na sebe navázat řadu chemikálií, například polychlorované bifenyly (PCB) nebo polyaromatické uhlovodíky (PAH). To by mohlo být z pohledu vědců zdrojem skutečné jedovatosti mikroplastů. Kromě ní se výzkumy zabývají i otázkou mechanického působení plastových částic v organizmu.

Mezinárodní tým, v němž byly kromě Česka zapojeny Francie, Itálie, Dánsko, Španělsko, Belgie, Finsko a Rakousko, zaslal do specializované laboratoře vzorky mořské soli, mušlí a krevet nakoupených v různých evropských státech se zadáním zjistit, zda se v nich nacházejí mikroplastové částice.