Snaha USA zachránit tímto způsobem svou ekonomiku ale může být podle něj zastavena nejen Ruskem, ale též značně podceňovanými regionálními vlivy. To se týká zejména Kazachstánu, kde prezident Nazarbajev vládne již přes dvacet let a je možné, že se bude v dohledné době muset řešit otázka jeho nástupnictví.
Nesouhlasíte, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory Martina Jana Stránského, Miroslava Kalouska (ze 17.2.) + ( z 6.1.) (+ z 3. 12 + z 2.10.), Karla Schwarzenberga (ze 14.2.) +(z 30.1.), (z 3.10.) + (ze 14.8.), Luďka Niedermayera, Alexandra Tolčinského, gruzínského velvyslance Zaal Gogsadze, Jefima Fištejna (z 12.2.) (+z 11.12) Marka Ženíška (z 12.2.)+ (z 26.1.) (+ ze 14.1.) Jana Zahradila, Miroslavy Němcové , Jakuba Jandy, Barbory Tachecí, Martina Bursíka (z 4.2.) + (z 2.12.) (+ z 6.10. + z 6. 8. a z 23. 6.), Ivana Gabala (+ 21.11.), Karla Svobody, Josefa Mlejnka, Bohumila Doležala (z 25.1.) (+z 15.1.) + (z 27.8.) , Libora Dvořáka, Jiřího Grygara, Zdeňka Bárty, Romana Jocha (ze 14.1.) (+ 8.12. + 11. 9 +ze 7. 8.) Michaela Romancova (ze 7.1.) (+ z 20.8.),Tomáše Peszyńského, Mariana Jurečky, Jana Šinágla, Martina Balcara, Jiřího Peheho (z 26. 11.) + (z 11.9.) + (z 30.7.) , Jiřiny Šiklové (ze 14.12.) (+ 22.7.) , Grigorije Paska (+21. 10.) Michaela Kocába (z 3.12.) (+ z 8. 11.+ z 5. 7. a 15. 3.), Alexandra Vondry, Čestmíra Hofhanzla, Petra Pitharta, Bohdana Zilynského, Cyrila Svobody (+ z 22.8. + z 1.9.) Stanislava Chernilevského, Andreje Zubova, Václava Bartušky, Karla Janečka, Pavla Žáčka (+ z 10. 9.), Jana Urbana, Daniely Kolářové, Petra Gazdíka, Alexandra Tomského (+ 2. část), Jiřího Peheho (z 11. 9.), Jiřího Pospíšila,Johna Boka, Petra Fialy, Maji Lutaj, Pavla Šafra, Františka Janoucha, , Vladimíra Hanzela, Zdeny Mašínové (z 21. 8.), Anatolije Lebeděva, Alexandra Kručinina, Jana Vidíma, Daniela Kroupy, Františka Bublana, Marty Kubišové, Petry Procházkové, šéfky hnutí Femen, Zdeny Mašínové (z 21. 5.), či Džamily Stehlíkové (21.11.)
John Robinson napsal v roce 1798 knihu Proofs of Conspiracy (Důkazy spiknutí). V ní je možné číst: "Nic není tak nebezpečné jako mystická společnost. Cíl zůstává utajen v rukou manažerů, zbytku lidí je do nosu jednoduše vložen kroužek, pomocí něhož mohou být lehce vedeni; a čím více se pachtí za tajemstvím, tím hůře vidí svou vlastní cestu. Mystický cíl umožňuje vůdci měnit okolnosti, jak potřebuje, a přizpůsobit je každé módě a předsudkům. To mu opět dává téměř neomezenou moc; proto může použít těchto předsudků k vedení lidí různými tlupami. Ty jsou sdruženy pomocí svých předsudků a čekají na vůdce, aby zkoncentroval jejich sílu a uvedl je do pohybu. A když se konečně velké množství lidí dá do pohybu, s kreaturou podle jejich představ v čele, potom ani sám inženýr nemůže říci, "Potud můžu jít, ale ne dále".“
Mystická dolarová společnost
Na Velké pečeti Spojených států je starověký symbol Bratrstva Hada (nebo Draka). Toto vševidoucí oko na vrcholu pyramidy představuje vědění. Hned pod pyramidou je nápis "Novus Ordo Seclorum", který v překladu znamená "Nový světový řád". Dále na pečeti je: 9 per na orlu; 13 lístků na olivových ratolestech; 13 prutů a pruhů; 13 šípů; 13 písmen v textu "E Pluribus Unum"; 13 hvězd v zelené korunce nahoře; 13 kamenů v pyramidě; 13 písmen v textu "Annuit Coeptis". Nebudu popisovat význam těchto mystických čísel, omezím se pouze na poslední "novinky", které unikají pozornosti ve světle dění v různých kotlech blízko a v dáli od české kotliny. Tyto kotle drží na teplotě bodu varu ještě více "maličkostí".
K těmto maličkostem patří mnou již před měsícem a více očekávaná ztráta kontraktu Francie na dodávku 50 Rafale do Indie. Předevčírem, ve stínu ukončené oficiální části návštěvy prezidenta Putina v Egyptě, se ohlášená smlouva o dodávce Rafale do Egypta podobá spíše zbožnému přání a letu na koberci než skutečnosti. Dále v řadě je také mnou již před měsíci zmíněné narušení smlouvy německé společnosti Rheinmetall s Ruskou federací ohledně vojenského polygonu Mulino. Již dnes se těší armáda právníků na obou stranách na duel před soudem ohledně kompenzace Ruské federaci. Její MO včera hrdě prohlásilo, že smluvní pokuta se hodí do rozpočtu, protože si Rusové již sami udělali cvičný laser za rubly. Kancléřka Merkelová – ve stínu průzkumu potvrzujícímu, že sjednocené Německo není jednotné – asi také proto pospíchala s prohlášením o společné stavbě bezpečnosti v Evropě s Ruskem a ne proti Rusku. Nazvala i cenu: Naše evropské hodnoty. Nehodlám dokazovat, co vím: Sílí odkaz od Mistrálů po sankcích vyhlášených po dohodě Minsk 2. Proto očekávám v představitelné budoucnosti soudní duel ohledně Mistrálů. Také proto podobné prohlášení prezidenta Hollanda, jaké udělala kancléřka Merkelová na sjezdu, v současné ruské společnosti nikdo nahoře ani dole neuslyší.
Zdá se, že se většina veřejnosti ČR nedozví, že všichni pracovníci policie a MV Ruské federace jsou takzvaně "nevýjezdní". Tento zákaz nemá zcela určitě nic společného s potrestáním hoteliérů v Evropě. Ani možné dodávky různých vojenských systémů zemím se sílící vůlí se dostat pod ochranu RF neznamenají potrestání obyčejného občana ani v Německu, ani ve Velké Británii, ani v USA. Ale jen malý signál s velkým významem a ztrátou zbrojařského průmyslu. Přidám-li k tomu představitelné okamžité přerušení dohody o uskladňování západních radioaktivních odpadů na území Ruské federace, mohou dostat strach nejenom prostí občané, ale i jejich lídři a potažmo i držitelé opratí dvojice USA – EU. Následky strachu se mohou rychle transformovat v paniku a chaos. I v době karnevalů. Již v 19. století hlásal latino-americký diplomat baron de Rio Branko, že Brazílie má dvě lásky, kvůli kterým jsou její občané ochotni trpět: fotbal a karneval. Myslím si, že to platí i pro většinu obyvatel Evropy. Proto si mohu představit i třetí věc, která bude v Evropě fungovat déle než libo. Nepořádek.
Nepořádek vládne a roste denně v sousední Ukrajině již celý rok. Blíží se k bodu vyhlášení války se všemi představitelnými i nepředstavitelnými následky. Blíží se dodávky použitých zbraní z Afghánistánu na Ukrajinu v rámci hospodářské a vojenské pomoci USA. USA budou jediné, které uspoří na uskladňování šrotu a budou mít možnost vyrábět nové zbraně za peníze vytištěné v USA, předané MMF a smluvně profiltrované v Kyjevě. A tím jsem opět u mystické dolarové společnosti.
Ázerbájdžán
Mystickou dolarovou společnost se snaží opustit Ázerbájdžán. Předpokládám, že čtenáři vědí své o tomto státu, jeho politice a ambicích, nejenom z doby pana Koženého a jeho Harvardských a jiných fondů. Předpokládám, že velká většina čtenářů neví o rozhodnutí Centrální banky Ázerbájdžánu (CBA) z 16. února tohoto roku. Rozhodnutí se týká zřeknutí se USD v bivalutovém košíku sloužícím výpočtu kurzu místní měny, manatu. K rozhodnutí napomohla panika obyvatel. Ti se snaží najít pravdu mezi oficiálními ztrátami rezerv CBA, devalvací manatu a oficiální politikou prezidenta a vlády. Pro informaci uvádím několik dat, která nebudu dnes interpretovat. Jakákoli seriózní interpretace musí brát v úvahu mnoho aspektů, v tomto případě i situaci v USA, EU a další státy v regionu, ke kterým patří mimo jiné Uzbekistán, Turkmenistán, Tádžikistán, Kyrgyzstán a Kazachstán.
Včerejší kurz (18. února) manatu k USD byl 0,7844, 17. února byl 0,7853. 16. února byl 0,7848. Z toho vyplývá devalvace během několika dnů ve výši 0,14 procent, přičemž cena bivalutového košíku vzrostla o 0,1165 procenta. Na začátku roku 2012 byl kurz 0,7865, 2013 – 0,7850, 2014 – 0,7845 a 2015 – 07844. Ztráta rezerv CBA v prosinci 2014 byla ve výši 1, 237.7 milionů USD nebo 1, 2377 miliard USD, tj. 8,3 procent. Za dva měsíce se ztráta rezerv zvýšila na 2,315.2 milionů USD nebo 2.3152 miliard USD. V současné době má CBA valutové rezervy ve výši 12,68 miliard USD.
Přestože je Ázerbájdžán ve světovém dolarovém měřítku malou hodnotou, nelze přehlédnout, že rozhodnutím CBA se Ázerbájdžán připojil k nezvratnému trendu, který lze krátce popsat jako odchod od dolaru. To plně odpovídá rozhodnutí Turecka a v neposlední řadě i Egypta provádět obchodní transakce v rublu. Předpokládám i na základě jiných informací a dění, že tento trend bude sílit bez ohledu na dění na Ukrajině a v EU. Nevylučuji, že dojde pro veřejnost k neočekávané spojené akci Ruské federace a Číny.
USA a EU
Peněžní politika má dostat individuální instrument, který má sloužit k pokoření deflačního nebezpečí. V této souvislosti připomínám krátce Miltona Friedmana, který již v roce 1968 mluvil o takzvaných helikoptérových penězích. To jsou velké peníze, které se vrhají ze vzduchu lidem na hlavu. Podobně tomu bylo po válce se západními letáčky s výzvou k trpělivosti, boji a svobodě, které padaly v pohraničí jako kapky naděje z německo-amerických propagandistických balonů. Helikoptérové peníze, to je metafora pro masivní rozšíření velkého množství peněz s cílem zamezit pádu cen. V průběhu více než 45 let kopírují různí finančně-bankovní mistři Friedmana. Jak to dopadá, když člověk nekriticky kopíruje druhého? Nabízím krátkou odpověď také formou metafory.
Svého času byl natočen krátký sovětský barevný kreslený film podle námětu indické národní pohádky. Jeden indický rádža chtěl stůj co stůj získat zlatou antilopu, která při každém kroku zanechává na cestě zlaťák. Podaří se mu to, ale je za svou chtivost potrestán: Zlaťáky se promění v hliněné střípky, v nichž se rádža utopí. Film byl uváděn na VIII. MFF v Cannes, kde zvítězil v kategorii kresleného filmu. Pro informaci: Film byl spolu s dalšími třemi loutkovými a kreslenými filmy zařazen do pásma „Zlatá antilopa".
Michael Malquarty, stejně jako Ben Bernanke patří do kategorie mistrů, kteří slepě a nekriticky kopírovali Friedmana. V roce 2003 to bylo ve spojení s deflací v Japonsku. Proto se v určitých kruzích používá přezdívka „helikoptérový Ben.“ V poslední době se objevili na horizontu bojiště proti deflaci další praktičtí a akademičtí mistři. Willem H. Buiter, šéfekonom Citigroup a oxfordský profesor John Muellbauer. Ti v podstatě navrhují dát každému z 275 milionů obyvatel EU se sociálním číslem, tj. registrovaných, šek ve výši 500 eur jako stimulus. Výsledných 34 miliard eur by poté mělo zvýšit hrubý vnitřní produkt EU o 1,4 procenta. Ze zvýšení hrubého vnitřního produktu plynoucí zvýšení daňových příjmů by mělo podle představ profesora Muellbauera podstatně zmenšit domácí zadlužení. Nebudu se podrobněji zabývat analýzou tohoto a podobných návrhů. To proto, že v době plně probíhající transformace hospodářsko-politicky-finančního systému na geostrategické úrovni se návrhy při povrchním bystrém pohledu podobají zázrakům. Mimo jiné i proto, že máme příklad z nedávné historie. Vláda Bush – Reagan dala v roce 2001 každému občanu USA šek ve výši 300 USD. Jak to dopadlo, ví každý, kdo nespí. Proto, kdo ze čtenářů viděl někoho se vytáhnout ze studně s pomocí svých vlasů, ať se přihlásí.
Na dnech jsme se mohli dovědět z oficiálních úst, že JP Morgan představuje v současné době největší bankovní riziko, které si můžeme představit. Riziko se skládá z peněz, sítě kontaktů a spojení, včetně mystických. Další rizika představují známé americké banky. Škoda času na popis jejich konání. V Evropě, včetně Německa, je to podobné. Deutsche Bank vyplácí nepřetržitě po celých 60 let dividendy. Je ale poslední v řadě ze sedmi německých dividendových vytrvalců. V roce 2007 se vyplácela dividenda ve výši 4,50 eura, za rok 2014 byla odsouhlasena dividenda 0,72 eura. To je úpadek ve výši 84 procent. Zkoumat, proč tomu tak je, je také ztráta času. Co bylo, bylo. Ale na otázku, kam se poděly peníze, nemůže dát nikdo v bance, ani mimo ni odpověď.
Podobně tomu bude, až v představitelné budoucnosti bude omezena pravomoc Ruské centrální banky. Podle mně dostupných informací má Kreml vše připraveno. Ruské jety SS 100 se budou prodávat jenom za rubly. Takových novinek je mnohem více. Času a místa je ale málo. V tomto kontextu je potřeba vidět prohlášení vlády RF a vlády Ukrajiny. Refinancování státního dluhu Ukrajiny se ze strany RF neuskuteční. Ukrajina se snaží zachránit vyhlášením války, snahou o obnovu Donbasu za peníze RF a podobně.
Jak to dopadne v Řecku, ukáže blízká budoucnost. Odpustit dluhy chudým, podobně jako to nedávno udělalo Chorvatsko svým 60 tisícům nejchudším, Řecko ani EU nespasí. Spekulovat nedává smysl. Smysl ale dává krátký pohled do historie, řecké mytologie. Mínós – (řecky Μ?νως, latinsky Minos) je v řecké mytologii krétský král, syn Dia a jeho milenky Európy. Mínós udržoval přátelské vztahy s řeckými městy, zejména s Athénami. Když se v Athénách pořádaly hry, zúčastnil se jich také jeho syn Androgeos. A ten také zvítězil. To však neunesl athénský král Aigeus. Úkladně ho proto zavraždil. Bohové potrestali Athény morem a suchem. Mínós proti nim vytáhl se silným vojskem. Za usmíření museli Athéňané zaplatit daň – každý devátý rok museli na Krétu poslat sedm panen a sedm paniců, kteří byli předhozeni Mínótaurovi. Dnes to vypadá tak, že privatizace 14 řeckých letišť byla zrušena a na Kypru bude v sousedství britské vojenské základny ruská humanitární námořní základna. Jsem zvědav, jak to bude s oficiálním vstupem ruských privátních armád na světový trh privátních armád a služeb, dodnes ovládaných západními státy. Jsem také zvědav, jaké budou odpovědi a reakce bohatých Rusů žijících v Albionu, kteří dostávají dopisy od bank, ve kterých se tyto dotazují na původ jejich bohatství.
Pro čtenáře, kteří nevědí, jak funguje britská demokracie, dodávám, že posouzení zdroje bohatství, tj. čistoty peněz patří do kompetence banky a ne soudu. Jak dobře umí banky posuzovat čistotu peněz, dokazuje skandál s HBSC Private a jeho úklid. Aby nerušil veřejnost v její zábavě, prostě se o něm nepíše. Snad jenom němečtí vyšetřovatelé pracují přesčas. Jedná se totiž o miliardy eur. Zapomíná se i na slova investičního guru Warrena Buffeta. Ten tvrdil (The New York Times, 2009), že maximální deficit USA se doposud pohyboval kolem 6 %. V roce 2009 a mírovém období se deficit bude pohybovat kolem 13 %, to jest přibližně 1.8 trilionu USD. Při takovém růstu deficitu "čistá zadluženost"státu přesáhne hranici 55 %. Japonsko a Itálie jsou na tom ještě hůře.
Hlavní otázkou pro USA se ale stává důvěra finančního světa. Státní dluh má tři prameny financování – prodej obligací cizincům, samotné obyvatelstvo a emisi peněz. Skutečností je ale také, že rozumný člověk nebude kupovat nepodložené obligace bez garance. Proto se bude emise dolaru a dnes i eura zvětšovat. Blížíme se proto neochvějně podobnému jevu, jakým je management vypouštění CO2 do vzduchu: Ledy tají, teplota stoupá a svět bude konfrontován s další, možná poslední finanční krizí. V kontextu této praxe, bylo znárodnění na Kypru krátkou ouverturou, na kterou si mnozí již dnes ani nevzpomínají.
Ukrajina, noví poradci a další maličkosti
Ve světle dění nejenom na Ukrajině jsou nabízená řešení podobná více narkotiku než prostředku k vyléčení. Ruská anekdota na toto téma zní přibližně tak: To, co se nám dlouhou dobu zdálo být orgasmem, je ve skutečnosti astma.
Lídři Ukrajiny jsou na cestě k nesprávnému dýchaní a trvalému poškození plic, a tím i imunity. Proto potřebují pomoc a nezapomínají na přátele. Proto pomáhají svým a současně i sami sobě. Jak jinak si vysvětlit v roli poradce prezidenta exprezidenta Saakašviliho. Jak jinak si vysvětlit roli dalších gruzínských mistrů, kteří jsou schopni dát přednost chladu a stresu na Ukrajině před teplem a pohodou v rodné zemi? Doufám, že se příště již nestane, že CNN bude ukazovat mapu Ruské federace a Ukrajiny ve stejné barvě a pod jedním názvem: Ruská federace. Nevím, zda je tato mapa ještě na YouTube. Že se bude více opakovat mapa US Today z 10. února tohoto roku. Na ní byla Ukrajina již bez Krymu. Kdy bude Ukrajina bez Porošenka, Jaceňuka a Turčinova, se dá jenom odhadnout. Bude to během tohoto roku. K těm dalším, ale důležitým maličkostem řadím odhalení laboratoře Kasperského a následné zveřejnění pečlivé práce hackerů laboratoře Costina Raiua.
Infiltrované harddisky prakticky všech jejich výrobců dovolují sbírat a kontrolovat všechny informace z počítače bez nasazování virů. Tak se děje podle Costina Raiua již od roku 2001!!! Írán, Pákistán, Ruská federace a Německo patří k miláčkům těchto hackerů, které Costin Raiu nazývá "Equation Group." Equation Group je s největší pravděpodobností ve službě americké NSA, nebo její adoptovaná dcera. Jak je vidět, technický a technologický pokrok nezná mezí a nezná ani přátele a spojence. Máme ale štěstí v tom, že zcela jistě již existují ještě větší mistři, kteří se dostanou, jestliže se již nedostali, i do tak sofistikované technologie, aby ji přinejmenším krátkodobě zpochybnili.
Mraky v Kazachstánu?
Kdo četl pozorně příspěvky před cestou prezidenta Zemana do Kazachstánu nebo ohledně Euroasijské hospodářské unie bude vědět více o tom, co dnes mohu popsat jenom krátce vzhledem k času, který mám k dispozici.
Dnes, 19. února, to víme jistě, že se v Kazachstánu budou konat předčasné volby. Ty se budou konat nejenom proto, že prezident Nazarbajev chce získat více času na přípravu následníka, ale i proto, že si dovede představit, jaké následky může nebo bude mít pokračování transformačního procesu ve světě, v regionu a tím i v Kazachstánu. Samozřejmě se nabízí i otázka, zdali rozhodnutí o předčasných prezidentských volbách se událo z výlučné iniciativy prezidenta Nazarbajeva, nebo s pomocí vlivných zahraničních poradců, nebo na základě tlaku finančních a jiných oligarchů na parlament v době, kdy prezident sám již nemůže rozhodovat o otázkách spojených s komplexním transformačním procesem v regionu a mimo region. Samozřejmě mám své domněnky, odpovědi, včetně vysvětlení, proč Kazachstán nebude regionální mocí, kterou budoval prezident Nazarbajev 20 let, ale tyto nejsou v dané situaci zajímavé pro obsah příspěvku. Kazachstán se doposud těšil relativnímu klidu, zmenšování vojenského rozpočtu, snižování velikosti armády, růstu obchodu při současné stagnaci nebo pádu vlastních inovací. To vše během hledání rovnováhy mezi Moskvou a Pekingem. Z hlediska zahraniční politiky se držel Kazachstán v pozadí. Ve spojení s počtem obyvatel ve výši méně než 20 milionů, ve vztahu se snížením vojenských nákladů a počtu vojsk (dnes kolem 40 tisíc, z nich je přibližně 20 tisíc pozemních), ke kterým se musí připočítat ještě 20 tisíc vnitřní vojenské a 9 tisíc pohraniční služby, to není mnoho. Vezmu-li v úvahu rozlohu Kazachstánu, délku hranice 3000 kilometrů s nestabilním Uzbekistánem a Turkmenistánem a obranu území Kazachstánu ruskou vojenskou silou jako protihodnotu členství v Euroasijské hospodářské unii, je jasné, že v současné době zvýšených aktivit Islámského státu, sankcí spojených s pádem cen ropy a plynu a dalších komodit, včetně nové americké regulace cenných kovů, o kterých jsem podrobně informoval ke konci minulého roku, anabioz, to je kazašské označení politické stabilnosti, se také ocitlo na křižovatce společně se zahraniční politikou. Přitom se nezmiňuji o silném vlivu extrémně vysoce placených poradců včetně expremiéra Blaira (přibližně 12 milionů GBP ročně), infiltrace na univerzitách a podobných institucích. Na druhé straně musím konstatovat, že v Kazachstánu neexistuje žádná silná protiruská koalice nebo takzvaná kreativní třída – podobná pražské kavárně, které by měly vliv na politiku. Opozice se koncentruje kolem ekologů žijících kolem Semipalatinska, několik desítek liberálních intelektuálů a religiózních extremistů. Ti všichni jsou ale pod kontrolou, kterou ještě mohou vnitřní vojenské síly zabezpečit. Na boj s vnějším nepřítelem Kazachstán sám nemá.
Problémem, respektive výzvou prezidentovi jsou především tři věci. Tou první je infrastruktura na jihu Kazachstánu, na hranici s Uzbekistánem a Turkmenistánem. Po nedávných konzultacích v Moskvě, Astana přesunula část svých vojsk k hranici s Kyrgyzstánem a Uzbekistánem. Mám osobní zkušenost z dob takzvaných ošských událostí. Ochrana hranice s Ruskou federací a Čínou nebyla zvýšena, myslím dokonce naopak. Druhým problémem je členství Kazachstánu v Euroasijské hospodářské unii, a tím i praktická podpora politiky prezidenta Putina. Členství Kazachstánu v Euroasijské hospodářské unii (EAHU) je trnem v oku USA a Velké Británii. Tato dvojice má v Kazachstánu oficiální a neoficiální zájmy, které nejenom podle mého hodnocení neodpovídají ani zájmům národním, ani zájmům EAHU. Washington si přeje mimo jiné izolovat Kazachstán od Číny, omezit export energetických zdrojů do Číny a přeprogramovat a přeorientovat Astanu na místa dlouhodobého nepokoje: Afghánistán a Pákistán. Podobné programování vedou USA v Turkmenistánu.
Ke štěstí občanů Kazachstánu a nehledě na možnost vyvíjet tlak již kvůli korupci a infiltraci v orgánech moci, provedl prezident Nazarbajev ihned po prvním pokusu nátlaku v roce 2014 změnit politický režim, personální změny. Současný premiér Karim Masivov, se kterým jsem měl možnost se několikrát setkat v rámci ekonomického fóra, je zástupcem integračního procesu s Ruskou federací a zástupcem vyrovnaných vztahů s Čínou. Proti němu stojí ale konkurenční klany, které v případě slabosti nebo, nedej Bůh, smrti prezidenta budou schopny jít do krvavého boje o moc. V podstatě tím naznačuji, že výzvou jsou vnitřní klany a ne Tálibán. Klany konkurující prezidentovi mají možnost využití a zneužití celé řady skandálů spojených s prezidentovou rodinou. V jednom z příspěvků jsem podrobně psal o prezidentově dceři jménem Dariga a jejím ex-manželu Rachatu Alijevovi, toho času se trénujícím ve vídeňském vězení a ve své vile nacházející se vedle paláce Schönbrunn. Vedle Alijeva, dnes Šoraze existuje další osobnost. Jeden z nejbohatších v zemi, Timur Kulibaev. Uvádím tyto dva proto, že nedohodnou-li se tito dva, Kazachstánu nebude lehké pomoci. Těžké to proto může mít jak prezident Putin, tak i EAHU. Protože vše asi bude nakonec jinak, než si myslím, a jak učí rabínova moudrost, může se včas na scéně ukázat někdo třetí. Nebudu rozšiřovat spekulaci. Vím ale, že to může být jenom někdo z klanu u moci. Takže v závěru si dovoluji konstatovat, že nehledě na relativně stabilní situaci v regionu a v něm sílící tlaky USA na jednotlivé prezidenty, musíme počítat s neočekávaným, protože vnější dění na geopolitickém poli nedává reálnou naději na dialog a mír.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Campbell
_profil_top.jpg)
