Nesouhlasíte, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory Martina Jana Stránského, Miroslava Kalouska (ze 17.2.) + ( z 6.1.) (+ z 3. 12 + z 2.10.), Karla Schwarzenberga (ze 14.2.) +(z 30.1.), (z 3.10.) + (ze 14.8.), Luďka Niedermayera, Alexandra Tolčinského, gruzínského velvyslance Zaal Gogsadze, Jefima Fištejna (z 12.2.) (+z 11.12) Marka Ženíška (z 12.2.)+ (z 26.1.) (+ ze 14.1.) Jana Zahradila, Miroslavy Němcové , Jakuba Jandy, Barbory Tachecí, Martina Bursíka (z 4.2.) + (z 2.12.) (+ z 6.10. + z 6. 8. a z 23. 6.), Ivana Gabala (+ 21.11.), Karla Svobody, Josefa Mlejnka, Bohumila Doležala (z 25.1.) (+z 15.1.) + (z 27.8.) , Libora Dvořáka, Jiřího Grygara, Zdeňka Bárty, Romana Jocha (ze 14.1.) (+ 8.12. + 11. 9 +ze 7. 8.) Michaela Romancova (ze 7.1.) (+ z 20.8.),Tomáše Peszyńského, Mariana Jurečky, Jana Šinágla, Martina Balcara, Jiřího Peheho (z 26. 11.) + (z 11.9.) + (z 30.7.) , Jiřiny Šiklové (ze 14.12.) (+ 22.7.) , Grigorije Paska (+21. 10.) Michaela Kocába (z 3.12.) (+ z 8. 11.+ z 5. 7. a 15. 3.), Alexandra Vondry, Čestmíra Hofhanzla, Petra Pitharta, Bohdana Zilynského, Cyrila Svobody (+ z 22.8. + z 1.9.) Stanislava Chernilevského, Andreje Zubova, Václava Bartušky, Karla Janečka, Pavla Žáčka (+ z 10. 9.), Jana Urbana, Daniely Kolářové, Petra Gazdíka, Alexandra Tomského (+ 2. část), Jiřího Peheho (z 11. 9.), Jiřího Pospíšila,Johna Boka, Petra Fialy, Maji Lutaj, Pavla Šafra, Františka Janoucha, , Vladimíra Hanzela, Zdeny Mašínové (z 21. 8.), Anatolije Lebeděva, Alexandra Kručinina, Jana Vidíma, Daniela Kroupy, Františka Bublana, Marty Kubišové, Petry Procházkové, šéfky hnutí Femen, Zdeny Mašínové (z 21. 5.), či Džamily Stehlíkové (21.11.)
Slovy kyjevského velení, ukrajinská armáda provedla plánovaný ústup a evakuaci Debalceva. Bylo to dle Vašeho mínění tak? Jak popsat průběh této operace? Co znamená z taktického, politického a morálního hlediska pro obě strany konfliktu? Jak to vypadá v nejbližších týdnech s plněním nových minských dohod?
Je vcelku zřejmé, že „plánovaný a organizovaný“ ústup byl oznámen v době, kdy jednotky ukrajinské armády z debalcevského kotle prchaly nebo se odtud musely rovnou probíjet, zatímco další se rebelům vzdávaly. Podle rebelů je přitom dál v obklíčení asi tři tisíce ukrajinských vojáků a gardistů. Jinými slovy, podobná prohlášení prezidenta Porošenka a dalších kyjevských lídrů mají jen vyvolat dojem, že ještě stále mají situaci v rukou a vezou se „na vítězné vlně“, ale v době elektronických médií jsou to pokusy dost trapné. Jejich dopad je vlastně zcela opačný – pokud vidíte a slyšíte, že vrchní velitel ozbrojených sil otevřeně lže, moc optimismu vám to nedodá, obzvláště jste-li občanem Ukrajiny.
Na bojích u Debalceva je přitom nejpodivnější, že generální štáb v Kyjevě, vrchní velitelství „protiteroristické operace“, ministerstvo obrany, prezident a další zodpovědní nejenže vydávali zcela protichůdná prohlášení o situaci, ale přitom svorně nechali vojáky v kotli čtyři dny navíc, i když jim výsledek celé bitvy musel být dopředu zřejmý. Úplně zbytečně tak zavinili smrt stovek lidí, i když se oficiálně přiznává pouhých 22 obětí. A to vše navíc za situace, kdy Debalcevo má smysl spíš pro rebely coby důležitá spojnice jejich území, ale z hlediska Kyjeva je dnes beztak už vlastně jedno, jestli ztratí 7 procent nebo 7,03 procenta svého území.
Z hlediska minských dohod to celé očividně také větší význam nemá, protože EU i USA (nemluvě o Rusku) spíše kladou důraz na to, že s výjimkou Debalceva je vlastně příměří na frontě dodržováno a těžké zbraně začínají být odsouvány, a že jsme tedy svědky úspěchu. Zdá se, že pro nejbližší budoucnost se zainteresovaní vnější hráči rozhodli, že budou vidět jen mír. Mír pro Kyjev možná špatný, ale pořád lepší než velká a pokračující válka.
I do českých médií dolehlo, že vyklizení Debalceva vyvolalo bouři mezi radikálními silami v Kyjevě. Na druhou stranu, někteří oligarchové prý volají naopak po ukončení války. Ukrajině byl ,,přiklepnut" úvěr od MMF ve výši 40 miliard dolarů. Český europoslanec Ransdorf tvrdí, že se připravuje odklizení Porošenka z funkce. Jak na základě těchto i jiných indicií popsat ukrajinské politické dění ve světle debalcevských událostí?
Všechno se vším souvisí. MMF sice mluví o programu, který počítá se 40 miliardami dolarů v příštích čtyřech letech, ale dohoda podepsána ještě nebyla, a navíc ty peníze ani „neexistují“, protože se zatím nenašlo dost „dobrovolníků“ ochotných sypat miliardy do ukrajinské černé díry. A co víc, MMF ty peníze Kyjevu chce dát hlavně na pokrytí jeho stávajících dluhů, přičemž stejně jako v případě třeba Řecka tak půjde o splácení úvěrů hlavně německým a francouzským bankám, zatímco další miliardy si nárokuje Rusko. Jinými slovy, není cílem těchto miliard pomáhat Ukrajině z ekonomické propasti, ale pokrýt potřeby věřitelů a přimět současně Ukrajinu k totálnímu výprodeji všeho, co má, protože z něčeho přece tuto „pomoc“ Západu splatit musí. Jen pro představu, na tamní černozem, kterou dnes ještě ze zákona cizinci vlastnit nesmějí, už si brousí zuby třeba Monsanto...
MMF navíc půjčky podmiňuje ukončením války, ale radikálové z žoldnéřských praporů (některé z nich jsou složeny výhradně například z bývalých trestanců) už se spojují s neonacisty z Pravého sektoru, utvářejí společné velení a otevřeně avizují svou touhu po krvi kyjevských lídrů, generály počínaje a Porošenkem konče. Pokud stát nenajde sílu tyto ozbrojené síly potlačit – a při pohledu na demoralizovanou armádu nic nenapovídá tomu, že by něčeho takového byl schopen – vyvstává velký problém. Mimochodem, v žoldnéřských praporech bojují stovky neonacistů z celé Evropy, což mi maně evokuje svého druhu variantu Islámského státu – v hnědém.
V Řecku politika MMF (a Bruselu a Evropské centrální banky) dovedla k moci radikální autentickou levici, s níž si EU neví rady. Nevím, jestli na Ukrajině existuje nějaká životaschopná levicová síla, a tak si spíš umím představit, že ožebračení už beztak chudých Ukrajinců může k moci vynést pestrou koalici sil z opačné strany spektra, tedy sjednoceného pod prapory krajní pravice. „Odklizení“ Porošenka by pak bylo tím nejmenším problémem.
V Kyjevě si to jasně uvědomují. Po debaklu u Debalceva najednou začínají mluvit o mírových silách OSN. Měly by dohlédnout na mír na východní frontě, ale nejspíš jsou v Kyjevě vnímány i jako síly, na které se budou moci Porošenko a spol. opravdu spolehnout jako na záchranný kruh.
Je nicméně příznačné, že mírové jednotky OSN pár dní před podpisem minských dohod navrhovalo Rusko a Ukrajina tuto ideu rozhodně zamítla. O dva týdny později už mění názor a hlásá totéž, co Kreml, což samozřejmě kyjevské vládě na důvěryhodnosti nepřidá – jen se tím stvrzuje dojem, že Porošenko s Jaceňukem flikují situaci, jak se dá, a nejspíš nemají jasno o tom, co budou dělat odpoledne, natož zítra. Vyvstává ale otazník: po odmítnutí ruského návrhu není o mírových jednotkách OSN v minských dohodách ani slovo. Naopak, text jasně požaduje odchod všech zahraničních sil z Ukrajiny. Znamená nový postoj Kyjeva, že minské dohody tedy už neplatí? Nebo to jen tak „plácli“, aby vůbec něco řekli, a zítra přijdou s něčím jiným?
Fotogalerie: - Gruzínská vizitka
Fotogalerie: - České uhlí nebo ruský plyn ?
Západní média již začínají vyvozovat dlouhodobě-strategické závěry ze současných neuspořádaných vztahů s Ruskem. Je prý nutné se naučit žít s permanentní hrozbou Vladimira Putina. Hrozí ruská invaze do Pobaltí. Hrozí rozbourávání Evropy zevnitř prostřednictvím extremistických stran. Hrozí obnovení ruského vlivu v ,,blízkém příhraničí". A na základě toho je dle západních jestřábů nutné být preventivně ostražití vůči Rusku. Jak dlouho dle Vás vydrží v evropské diskusi tato poloha? Je možné vztahy s Ruskem normalizovat? Převáží v příštích letech síly, které to chtějí? Bavíme se samozřejmě o té eventaulitě, že na Ukrajině bude mír.
Fakt netuším, jak dlouho tato vlna ještě potrvá, ale je jasné, že pokud vybičujete hysterii do maxima, nelze jen tak ze dne na den otočit. Důvěra mezi Západem a Ruskem se za poslední rok zbortila a boření je samozřejmě vždy snazší než budování. Nevím, jestli lze všechno vrátit do předchozích, poměrně racionálních a vzájemně přijatelných kolejí, ale na druhé straně je jasné, že pokud si uchováme své komiksové černobílé vidění světa na principu „my jsme jediné a největší dobro“, zatímco „Putin je zosobněné Zlo“, tak se logicky musíme blížit k válce. Nelze podle mého neustále navyšovat napětí a nepočítat s tím, že se jednou ucho utrhne. Prozatím je vcelku potěšitelné, že po válce s Ruskem většinou volají jen méně významné státy nebo politici, kteří nejsou u moci a mohou si tak dovolit přepych „blbě kafrat“, aniž by přitom opravdu museli rozhodovat o budoucnosti Evropy.
To vše samozřejmě za předpokladu, že na Ukrajině bude mír. Ačkoli sociální nebo výše zmíněné bouře mohou vše jen zkomplikovat. Neumím si ale představit, že by západní média, byť oslepená protiputinovskou nenávistí, byla s to „fandit“ Pravému sektoru. To by bylo opravdu nechutné, a hlavně nebezpečné. Ale co já vím, svět je stále podivnější.
Vladimir Putin podnikl návštěvu Maďarska. Co vše důležitého to znamená?
Pro vzájemné vztahy obou zemí byly nejdůležitější dohody energetické – Maďarsko si sólově zajistilo nejen další dodávky ruského zemního plynu, ale stvrdila se i výstavba dalších bloků jaderné elektrárny v Pakši. Podrobností o jednání moc není, ale o tom, že jim Kreml přikládá velký význam, svědčí to, že Putin s delegací přiletěl v osmi letadlech a přivezl si s sebou kolonu tří desítek automobilů, které asi měly chránit jeho obrněný vůz. Přitom se ani nekonaly kdovíjak velké protesty – bez ohledu na plány „prodemokratické“ opozice proti Putinově návštěvě podle odhadů opozičních médií demonstrovaly tři tisíce lidí, což znamená, že ve skutečnosti jich mohla být tak polovina.
Pro Rusko je ovšem důležitější, že prostřednictvím Maďarska jen zatlouká stále hlubší klín do beztak už chatrné jednoty EU. Budapešť – spolu třeba s Vídní, Prahou, Římem, Athénami a v poslední době už i Paříží – patří k hlasitým kritikům sankční války proti Rusku. Proti nim stojí především blok Polska a Pobaltí. Zbylí členové EU si řeší své vlastní problémy. Je vlastně divné, že ještě nikdo nenavrhl Unii přejmenovat, protože to slovo „na U“ už nedává valného smyslu.
Co podstatného se dle Vás děje na další frontě současného dění, tedy v Islámském státě (Daeši)? Upalování lidí pokračuje a byli jsme též vyděšeni zprávou, že Daeš míní posílat teroristy do Evropy v převlečení za uprchlíky...
Popravou jednadvaceti egyptských koptů v Libyi Daeš zase o něco rozšířil své bitevní pole a přiměl Egypt k odvetě – egyptské letectvo už bombardovalo pozice Daeše v Libyi a k tomu Káhira hodlá na půdě OSN prosadit zcela nový a globálně koordinovaný přístup k boji proti těmto fanatikům. Uvidíme, co z toho všeho bude, protože nynější rozhodnost Káhiry ji může také jen zavléci do nekonečné a nevítězné války s „eluzivním“ nepřítelem. Totéž vlastně platí také pro Jordánsko, které se do války proti Daeši pustilo za rétorické podpory Miloše Zemana. Možná, pokud by se všechny země regionu spojily, nějaké výsledky by se opravdu mohly začít rýsovat. Na druhou stranu je ale faktem, že kurdské oddíly spolu s dalšími milicemi dokázaly na severovýchodě Sýrie nejen vytlačit Daeš z Kobani a okolí, ale už vstoupily i do provincie Rakká, která je hlavní baštou Daeše v Sýrii. Syrská vládní armáda zase „začišťuje“ okolí Aleppa severně nad městem, zkrátka, cosi se dává do pohybu a pozice Daeše už podle všeho nejsou tak pevné, jako třeba před půl rokem.
Fotogalerie: - Ukrajinský Zborov 2014
Navíc se možná jeho řady začínají drolit. Na jednom z posledních videí Daeše je vidět, jak rusky mluvící džihádisté, nejspíš z Čečenska, stínají hlavu iráckého vojáka někde u Bajdží. Jeden z lídrů „kavkazského emirátu“ přitom nyní všechny „své“ džihádisty, kteří odešli bojovat za Daeš, označil za zrádce, protože tím pádem už nebojují proti Kremlu, ale za cosi neuchopitelného. Jaký to bude mít dopad, je zatím těžké odhadovat, ale je pravděpodobné, že alespoň někteří Čečenci začnou z Daeše odcházet domů. Nedávno se v ruských médiích objevil rozhovor s několika takovými navrátilci a podle nich je nesmyslné riskovat život za šílené ideály Daeše…
Co se týče oněch „převlečených“ uprchlíků, myslím, že je to spíš jen píárová hrozba – v době, kdy v Evropě působí spící buňky nejrůznějších radikálních skupin, od islamistických až po neonacistické, se mi ta pohrůžka zdá být tak nějak nadbytečnou…
V českém parlamentu se konala konference o bezpečnostní politice. Po přečtení shrnutí příspěvků bezpečnostních expertů, armádních špiček, filozofů a dalších řečníků by možná čtenář měl chuť sáhnout po hrsti barbiturátů nebo si pustit plyn... V budoucnu nás prý čekají války, sucha, projevy extremismu, nepokoje apod. Co říci k závěrům konference, například k tvrzení generála Pavla, že bychom si měli přestat nalhávat, že se budeme mít líp... protože pravda je, že se budeme mít už jen hůř a hůř.
Jasně, na druhou stranu ale platí, že války, sucha, extremismus a podobné fenomény tu byly vždy. To, že se Západu dařilo posledních šest sedm dekád válčit a zabíjet vždy jen v Asii, Africe nebo na Blízkém východě, vyvolává jen klamný dojem klidu – podepřený tím, že televize už pár let nevysílají záběry, koho a jak jsme kde zmasakrovali a rozbombardovali.
A fakt, že bude už jen hůř, je také jasný – neoliberální kapitalismus nám, 99 procentům lidí, jinou variantu nenabízí a nijak se tím ani netají. Zdá se mi podivné, že zatímco proti suchu toho zatím opravdu moc nenaděláme, proti válkám nebo neustálému ožebračování většiny lidí by se nejspíš něco dělat dalo, ale nikdo jako by nevěděl co. Ocitli jsme se totiž ve fázi „demokracie“, kdy ani názor většiny lidí nemá žádnou váhu a není s to nic změnit. Výsledkem tak je, že jsme coby ovce odsouzeni k nějakému kataklyzmatu. To mi vadí. Nesnáším bezmoc.
Na druhou stranu je ale jasné, že jedna konference v českém parlamentu o osudu světa rozhodovat nebude. Vše se vyvíjí a prochází určitými cykly. Uvidíme, co nám přinesou. V současné zrychlené době asi nebudeme muset čekat nijak dlouho. Ano, žádný velký optimismus není na místě, ale proč stahovat kalhoty už teď?
Mimochodem, vědci z Oxfordu minulý týden sestavili seznam nejpravděpodobnějších příčin konce světa a události typu srážky Země s asteroidem, nějaké globální pandemie nebo exploze supervulkánu jsou na samém konci žebříčku. Mnohem reálnější hrozbou jsou prý změny klimatu, genetické inženýrství, nanotechnologie zneužité pro vojenské účely, zhroucení ekosystému, špatné vládnutí nebo umělá inteligence… Tož si vyberme.
Na závěr tradiční otázka: Co dalšího zásadního se za poslední týden stalo, co vás překvapilo? A co bychom měli v nejbližší době rozhodně sledovat?
Myslím, že už jen den dva si budeme muset počkat na zodpovězení otázky, zda Řecko vystoupí z eurozóny. Pokud se tak opravdu stane, nastane bezprecedentní situace, o jejíchž důsledcích mnozí spekulují, ale co bude doopravdy?
Týdenní analýzy Terezy Spencerové na ParlamentníchListech.cz:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Martin Huml
