"Já jsem o volbách ještě nepřemýšlela. Moc se o politiku nezajímám. Já si pak ale taky nestěžuju na nikoho, kdo vládne. Jsem nenáročná," sdělila mi půvabná prodavačka v kavárně Monro v přízemí starého domu skrytého v zeleni. Před tím jsem se z ulice pokochal vilou Tugendhat, jejíž návštěvy je nutné objednávat půl roku dopředu. Před návštěvou doporučuji přečíst knihu nebo zhlédnout film Skleněný pokoj. Ve zmíněné kavárně, kde ke studené kávě dostanete i likér, jsem Brno vnímal jako pohádkovou říši. To se mělo zanedlouho změnit...
Na Špilas, kde poletuje Husák
A už zase v centru a do kopce. Nikdy mě nepřestanou bavit kasematy hradu Špilberk, tedy jeho podzemní chodby, za Rakouska-Uherska nejtvrdší vězení v monarchii. Mají tam spoustu trpících figurín, dnes jim tam po těch deštích trochu zatéká, ale vězení není dovolená. O jeho vzniku rozhodl v roce 1783 císař Josef II. Seděli tady Italové, Maďaři, Poláci a místní. Třeba i loupežník Václav Babinský. Doživoťáci tam prý přežili od čtrnácti dnů do čtyřiadvaceti měsíců. Figuríny už tam jsou déle.
Do podhradí, do "palírny"
Do podhradí jsem sešel kolem několika branek. Na jedné bylo napsáno "Fuck nacis!". Ostatně v Brně je jak skinheadské, tak i anarchistické hnutí celkem silné. A jdu dál. Už na první pohled hospůdka ze staré školy má být do budoucna prý nahrazena, alespoň podle zastupitele Jihomoravského kraje Michala Doležela, nevzhlednou budovou z pera společnosti Art Design. Od ní prý všichni místní politici dávají ruce pryč, ale dostává ty nejlepší zakázky ve městě. Tak bude i zprzněn pohled na zdobnou historickou halu Malá Amerika. Zmíněná hospoda se jmenuje Chicago 30. Uvnitř je malá, dost začouzená a dřevní. Je to ta pravá "komunistická čtyřka" a po hodině v ní pochopíte, že by měla být chráněna Unescem.
Usednu za bar, první pivo. Kousek ode mě se nachází telefon s nápisem "soudruh Bureš" a za ním hvězdy s pruhama, tedy americká zástava. "No jo, můžeš mu zavolat," řekne mi vstřícný výčepák s knírkem a ohledně voleb dodá: "Už dvacet let jsem nevolil a nebudu s tím začínat, mě to nezajímá." Natočí dalšího "zrzka" a jde hrát s kumpány šipky. Ostatně jejich tým je prý jedním z nejlepších ve městě. "Jsou to hovada, zmrdi a šmejdi. Celej parlament. Jedno, kdo poskládá vládu. Nebudu s tím ztrácet čas," vyjádří se ohledně politiků ještě trochu jasněji další šipkař Tomáš.
Fotogalerie: - Mimořádná schůze
Jsme pro komunisty, jasný!
Starý muž s knírkem od protějšího stolu pořvává: "Já volím komunisty. Měl jsem se za nich nejlíp. Kradlo se v malým a ne jako teď." Naproti němu sedí Kolčo, co dělá v domově seniorů mimo Brno. Je to gay a cikán, protože označení Rom odmítá. "Já budu taky volit rudý. Za nich prostě bylo nejlíp. Lidi sice měli celkem hovno, ale vládla pospolitost. Teď hrabou všichni pod sebe a vládnou svinský poměry." V hospůdce se schyluje k něčemu velkému, k oslavě. Přijde žena a přinese spousty pochutin. Ta dívka má prý padesátiny. Do lokálu následně vtrhnou maďarští cigáni a nabízejí barevné prošívanky, kus za pět stovek. Jeden kupující to s nimi usmlouvá na stovky čtyři a oslavenkyně má další dárek. Vytratím se z lokálu, nicméně v polovině cesty mě napadne, že bych měl oslavenkyni taky něco darovat. Bonboniéra a vracím se.
Šipky, depka z covidu či pátrání po tom, jestli je Michal David cikán. Těch témat k hovoru je nespočet. Palírna, jak je to podle hantecu správně, se večer pěkně zaplnila. A najdenou mi jakési chlapisko vezme foťák, vytáhne z něj paměťovou kartu a přelomí ji vejpůl. Ještě než stačím v alkoeuforii cokoliv namítnout. Strčím do něj a nechápavě si klepu na čelo, co to dělá. Pravý hák, druhá na břicho a jsem na zemi. Tam si na mě sedne jeho kámoš a ještě mi přiletí pár kopanců. Starší pán, s nímž jsem si dlouhou dobu povídal o vodáctví, řve na agresory: "Proč, vždyť vám nic neudělal. Co vám zase jebe hlavou. Volám policii!" Strážci zákona zanedlouho přišli, chlapík ze mě sesedl. Nic moc jsem neřešil a hned odmašíroval. Z Brna jsem na druhý den odjížděl jako zpráskaný pes.
Psali jsme:
autor: Jan Rychetský
