"Já jsem o volbách ještě nepřemýšlela. Moc se o politiku nezajímám. Já si pak ale taky nestěžuju na nikoho, kdo vládne. Jsem nenáročná," sdělila mi půvabná prodavačka v kavárně Monro v přízemí starého domu skrytého v zeleni. Před tím jsem se z ulice pokochal vilou Tugendhat, jejíž návštěvy je nutné objednávat půl roku dopředu. Před návštěvou doporučuji přečíst knihu nebo zhlédnout film Skleněný pokoj. Ve zmíněné kavárně, kde ke studené kávě dostanete i likér, jsem Brno vnímal jako pohádkovou říši. To se mělo zanedlouho změnit...

Na Špilas, kde poletuje Husák

A už zase v centru a do kopce. Nikdy mě nepřestanou bavit kasematy hradu Špilberk, tedy jeho podzemní chodby, za Rakouska-Uherska nejtvrdší vězení v monarchii. Mají tam spoustu trpících figurín, dnes jim tam po těch deštích trochu zatéká, ale vězení není dovolená. O jeho vzniku rozhodl v roce 1783 císař Josef II. Seděli tady Italové, Maďaři, Poláci a místní. Třeba i loupežník Václav Babinský. Doživoťáci tam prý přežili od čtrnácti dnů do čtyřiadvaceti měsíců. Figuríny už tam jsou déle.