„Do aktivních záloh vstupují tři typy lidí. První zajímá technika, pak ti, co je opravdu zajímají zbraně a dobrodružství, poslední, kam se počítám já, jsou idealisté. Chyba je mít iluze, ne ideály. Iluzí se zbavte rychle, ideálů nikdy. Když jsem byl malý, tak jsem byl vychováván v duchu myšlenek Tomáše Garrigua Masaryka, vlastenectví a toho, že jsou okamžiky v životě, kdy svobodu nelze jinak bránit, než se zbraní v ruce,“ řekl režisér Tobruku a Nabarveného ptáčete Václav Marhoul s tím, že lidé působící v aktivních zálohách jsou bráni jako nesmiřitelní militaristé, ale není to pravda.

Divadlo Sklep mění názor

Přednáška se před nedávnem konala ve Studiu Bubec v městské části Prahy 13 Řeporyje. Marhoul na ní dále prohlásil, že dobrovolně a s hrdostí obléká uniformu. „Když jsem u lidí vycítil, že si myslí, že jsem debil, tak jsem si okamžitě vypůjčil větu z jednoho dílu Žhavých výstřelů, kde hlavní hrdina prohlásil, že ‚odmalička mám zabíjení rád‘. Tím si mě orazítkovali, že jsem fakt debil, a diskuse skončila. Oni byli spokojení,“ zasmál se. Zkušenost je nepřenosná a spousta lidí prý žije v představě, že vojáci jsou idioti, co milují zbraně a je těžké vysvětlit, že to tak není.

„S Divadlem Sklep jezdíme na vodu a na Otavě jsem jednoho večera udělal chybu, že jsem se kamarádům snažil vysvětlit, jak to s tou armádou mám. Jak je to jinak, jak jsou ti lidé skvělí, a tak. Výsledek byl ten, že se mi všichni vysmáli. Uplynuly tři roky a na české ambasádě v Afghánistánu mě požádali, že cimbálovka jet do válečné zóny nechce, jestli bych něco nezařídil. Tak jsem slíbil, že dám dohromady Sklep. Nakonec se to podařilo. Výsledkem bylo, že David Vávra, Milan Šteindler a další, když pak seděli u táboráku, se mi omluvili. Museli to ale zažít,“ zavzpomínal.

O aktivních zálohách

Jak sdělil Marhoul, aktivní zálohy mají zhruba 4 500 členů, což je velkou zásluhou hlavně někdejšího náčelníka generálního štábu Jiřího Šedivého. Na první dobrovolné cvičení se mu prý nechtělo, ale když mu sdělili, že tam bude TV Nova dělat reportáž a oni chtějí „mediální ksicht“, tak jel. „K mým planetám filmu, divadlu a výtvarnému umění přibyla další velká planeta se jménem armáda,“ doplnil. V úplných začátcích je i armáda brala za „přerostlé skautíky, co si chtějí hrát na vojáčky.“ Václav Marhoul se pak stal velitelem 1. mechanizované roty Československých legií, která měla asi čtyřicet lidí.