Nikdy nevyhrál volby a až týden předtím jej mimořádný sjezd zvolil stranickým předsedou. Přesto Petr Nečas 28. června 2010 přebíral od prezidenta Klause pověření k sestavení vlády. Tím skončila nejdelší, nejnákladnější a také nejdivočejší předvolební kampaň samostatných českých dějin. Kampaň, která běžela téměř nepřetržitě patnáct měsíců od pádu Topolánkovy vlády v březnu 2009.

Ona to nebyla jedna kampaň, ale rovnou tři po sobě. A to bylo hodně i na otrlé fanoušky českého politického bizáru. Nejprve běželo přesvědčování voličů k volbám do Evropského parlamentu, pak všichni šturmovali k předčasným volbám, vypsaným na říjen 2009. Pár týdnů před jejich konáním, kdy už dokonce běžely krajské televizní debaty, ale volby zrušil Ústavní soud. Takže se volby nakonec konaly až v řádném termínu, na konci května 2010.

Děj tohoto předvolebního cirkusu začal už ve chvíli, kdy vlastní poslanci sestřelili Topolánkovu vládu a moci se ujal úřednický kabinet Jana Fischera. Startovním výstřelem kampaně byla debata u Václava Moravce, kde spolu usedli všichni předsedové sněmovních stran a mezi Mirkem Topolánkem a Jiřím Paroubkem bylo ještě větší dusno než kdykoliv dříve.