„Měl jsem strach.“ Čech vezl na Ukrajinu kamion s pomocí. Co zažil, si bude pamatovat ještě dlouho

09.03.2022 20:00

Jaké je to vézt kamionem zdravotnický materiál na Ukrajinu, kde se válčí? Martin Pařízek z Nové Paky pod Krkonošemi to zažil na vlastní kůži. A otevřeně přiznal: Měl jsem strach. Za společnost, která v Čechách normálně staví pódia a zázemí pro kapely na koncertech, festivalech a dalších akcích, jel 170 kilometrů do skladu nedaleko Užhorodu s humanitární pomocí.

„Měl jsem strach.“ Čech vezl na Ukrajinu kamion s pomocí. Co zažil, si bude pamatovat ještě dlouho
Foto: Hans Štembera
Popisek: Zdravotnický materiál

Na začátku března se totiž vedení firmy rozhodlo poskytnout dva kamiony i s řidiči, aby odvezli humanitární pomoc. „Volali mi večer, jestli bych nejel, že jim odříkají dopravy. Na místě je válečná zóna a není jednoduché sehnat řidiče, kteří překročí ukrajinskou hranici. Nechtěl jsem si vyvěsit ukrajinskou vlaječku do profilu a být v pohodě schovanej za bukama. Mohl jsem opravdu pomoct,“ řekl Martin Pařízek.

Anketa

Zvládne Petr Fiala krizi cen energií a pohonných hmot?

hlasovalo: 70725 lidí

A tak se otec dvou dětí vydal prvního března i s ukrajinským doprovodem a posvěcením českých úřadů na cestu. S dalšími dvěma kamiony (třetí se k nim přidal v rámci jiné humanitární akce) vezl zdravotnický materiál jako náplasti, kanely, katedry, obvazy, jehly, bandáže a další přímou zdravotnickou pomoc pro nemocnici. Na korbě dalších nákladních vozů byly i matrace, deky a hygienické potřeby. Vše ze sbírky hmotné pomoci Královéhradeckého a Vysočinského kraje pro nemocnice a ty, kdo se ocitli bez domova. Cíl: sklad města Chust nedaleko Užhorodu. 170 kilometrů v ukrajinském vnitrozemí.

Pro ParlamentníListy.cz popsal, jak celá cesta vypadala. Už tři kilometry před hranicí se objevila kolona osobních vozů i dodávek. „Tříkilometrová fronta osobáků a dodávek lidí, kteří si mysleli, že když vyzvednou dva uprchlíky, zachrání svět. Ve skutečnosti ale blokují průjezd důležité organizované pomoci. Tím bych apeloval na lidi, složte se raději na autobus, který vezme 65 lidí. Nejezděte osobákama, hranice jsou ucpané díky dobrodruhům typu: Převezu dva Ukrajince,“ varoval před neuváženými výpravami na ukrajinské území. A nastalo dlouhé čekání. Po čtyřech hodinách se dostali k hranici, kde je kontrolovali Slováci. Nastalo papírování. „Ptali se nás: Vezete helmy, zbraně nebo rakety? Řešili, jestli máme naložené, co bylo v papírech. Nevěděli si rady s humanitární pomocí, dohadovali se mezi sebou na celnici. Říkali jsme, že na nás čeká konkrétní člověk a vezeme věci pro nemocnici. Ukrajinci pak řešili to samé, stejná situace dokola. Nemohli věřit, že vezeme čtyři tuny zdravotnického materiálu, ale bylo to tak. Nakonec nás po osmi hodinách pustili na ukrajinské území,“ uvedl Martin Pařízek.

Ukrajinci utrhali a přesměrovali veškeré značení

Po sto kilometrech ve vnitrozemí se začaly ukazovat pytle s pískem, kterými byly obložené základní budovy jako nemocnice, radnice, teplárny a další místa, ale i kulometná hnízda, transportéry, vojáci... „Začal jsem mít strach, ten pocit není dobrý. A kdo tvrdí, že ho nemá, lže,“ řekl. Cestou zastavilo kamiony několik kontrol, většinou plně vyzbrojených policistů samopaly. Co ho však oslovilo, byla reakce civilních Ukrajinců. Jakmile viděli značku z České republiky, provolávali slávu, děkovali a projevovali vděčnost. Jako zajímavost přidal paralelu s rokem 1968. Ukrajinci nyní, stejně jako tehdy Češi, zlikvidovali nebo přesměrovali většinu značení na cestě, takže podle cedulí nebylo možné nikam dojet. Někde byly dokonce jako vtip cedule ukazující směrem do Moskvy. „Ukrajinci urvali směrovky, značky a jakýkoliv navigační ukazatel, takže jsme jeli podle navigace. Ukrajinci utrhali značení, aby dezorientovali Rusy. A najednou vidíme ukazatel třeba na Moskvu,“ vysvětlil.

„Dojeli jsme na místo, což byla obrovská tovární oblast asi 20 kilometrů za Chustem. Uprostřed tovární oblasti, což byly rozpadlé tovární budovy, byla pila na dřevo, která fungovala, a v ní bylo asi 300 utečenců z Kyjeva. Muž na místě, který to organizoval, nám řekl, že je zachraňujeme, protože včera spali na parketách. My jim vezli matrace, deky i hygienické potřeby přímo na místo. Pak řekl, že dneska bude moct 300 lidí z Kyjeva spát jinak. Načež se seběhly desítky lidí a tahaly molitany, matrace, spacáky, osušky, kartáčky na zuby,“ popisoval redakci.

Anketa

Pocítili jste již výrazné zvýšení cen pohonných hmot?

60%
3%
hlasovalo: 54998 lidí

„A nastala obrovská radost, najednou pomáhalo asi šedesát lidí, a když jsem se chtěl vyhoupnout zpátky do kamionu, zastavil mě jeden a říká: Vy si dejte jídlo, pití, máte tady spaní. Naši lidé to odnesou, udělali jste dost. A děkoval mi velmi vroucně, až jsem z toho byl dojatý. Mluvil o tom, jak si pomoci váží, že studoval v České republice a jak děkuje, že jsme vůbec přijeli,“ pokračoval ve vyprávění. Nocleh odmítli, jídlo a pití po dlouhé cestě nikoliv. Strávili na místě asi tři hodiny, od Ukrajinců dostali ukrajinskou vlajku, symbol města a přihodili lahev ukrajinské vodky. Byli připravení na cestu zpátky do České republiky.

„Sláva Ukrajině! Děkujeme!“ volali Ukrajinci

Tady přichází na řadu zmíněný ukrajinský doprovod jménem Andrej, o němž toho ale není více známo ani řidičům samotným. Dohoda zněla, že Andrej zajistí průjezd Užhorodem, který byl ucpaný a nechá Martina Pařízka s ostatními navést k hranicím. Dosud neví, jak to Andrej zařídil, ale na domluvené místo dorazily dva policejní vozy s plně vyzbrojenými policisty. „Rychlo, rychlo, iděme, iděme,“ volali na řidiče. A pak je začali s houkačkami navádět až k hranici. „Mezi policejními auty nás protáhli zemí, která je ve válce. Překvapilo mě, že jejich největší starost byla, aby se nám nic nestalo, a abychom byli co nejrychleji na hranici a v pohodě,“ řekl Pařízek. Jak Andrej policejní doprovod zajistil, doteď netuší.

O další zážitky však nebyla nouze. Během průjezdu Užhorodem na ně lidé, jakmile viděli české kamiony, volali: Sláva Ukrajině! Děkujeme! Nejsme v tom sami! „Cestou zpátky jsme museli dotankovat na pumpě. Ven za mnou vyběhla obsluha benzínky a slovensko-ukrajinským jazykem mi řekla, že je Ukrajinka a jak moc nám děkuje: Vy to nemusíte dělat a my jsme za to velmi vděční. Tam jsem si uvědomil, že co pro Čechy zosobňoval Václav Havel, je pro Ukrajince jejich prezident Volodomyr  Zelenskyj, protože sjednocuje národ. Je cítit, že je to jejich prezident,“ poznamenal Pařízek.

Mami, musíme zavolat tátovi

To nejsilnější však zažil na ukrajinské hranici při návratu. „To nejhorší, co je, jsou matky a děti. Tisíce matek s dětmi jen tak, s dvěma taškama a snaží se někam odejít. Dva řidiči se na hranicích bavili s Ukrajinkami, jak je to špatné. Jedna říkala, že si sežene práci třeba na Slovensku nebo v Polsku a bude se snažit vychovat syna. A druhá jí říkala, ať to nevidí tolik černě. Na to jí odpověděla, že jí včera volali, že manžel zemřel v bojích u Kyjeva. Musel jsem zavřít okénko jako srab, chtěl jsem brečet. Těžko se radí, když člověk není obtěžkán tou situací,“ zauvažoval. Dojetí cítil také ve chvíli, kdy asi šestiletý kluk připomínal matce, aby zavolala tátovi. Máma odpověděla, že to teď nejde. Proč to nejde? Protože má práci. Ale psal, že je Kyjev pod palbou a napíše později…

„A čekala nás cesta zpátky. Prokličkuješ mezi osobákama, které zachraňují svět a kvůli nim jsou ucpané hranice a jedeš,“ uvedl také. Zkušenost z cesty na ukrajinské území v době války považuje za skutečně reálný zážitek. „Tamní lidé mají karty rozdané a na hranicích je vidět plakat 80 chlapů, kteří nemohou na slovenskou stranu, protože je stanné právo. Nemohou překročit hranici a loučí se s ženami a dětmi, které opouští zemi. Takže si rozhodně nepřipadáš jako hrdina a frajer. Ti lidé musejí odejít, ty jsi jenom blbeček, který se otočí s kamionem, ale není to tvoje válka, takže co riskuješ?“ upozornil.

A co si on sám myslí o konfliktu na Ukrajině? „Jsem pacifista, jsem proti zabíjení čehokoliv, takže válka a násilí jenom posune problém. Ta ho neřeší. Rusko má na Ukrajině historické državy, dle nového americko-demokratického řádu je Ukrajina svobodná. V podstatě bychom zítra s českým vojskem mohli nastoupit my, že máme právo na Ukrajinu, protože tam je české město Mukačevo. Válečný konflikt ale nikdy není černobílý a nikdy nemá vítěze. Vždy trpí normální lidi,“ prohlásil a nakonec vyprávění s nadsázkou a úsměvem dodal: „Mimochodem, ukrajinskou vlaječku nemám v profilu dodnes.“

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

Ukrajina (válka na Ukrajině)

Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.

Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.

Ukrajinci

Informace pro ukrajinské občany na území ČR v návaznosti na ruskou agresi na Ukrajině na leznete na oficiálních stránkách MV ČR. MV ČR také pro tento účel zřídilo samostatný portál. Základní informace o ukrajinské diaspoře v České republice naleznete na těchto stránkách.

autor: Zuzana Koulová

FactChecking BETA

Faktická chyba ve zpravodajství? Pomozte nám ji opravit.

Přezkoumat
Mgr. Ing. Taťána Malá byl položen dotaz

znásilnění

Dobrý den, prý pro novou definici znásilnění hlasovalo 169 poslanců. A co ten zbytek? To byl někdo proti? Zajímalo by mě kdo. A ještě víc by mě zajímalo, jak to bude vypadat v praxi. Jak bude oběť prokazovat, že říkala ne? A zvyšují se s novelou i tresty za znásilnění, protože když občas slyším o ně...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Důchodce, který „uvěřil“. Nechtějte vědět, co za chvíli poběží na ČT

7:15 Důchodce, který „uvěřil“. Nechtějte vědět, co za chvíli poběží na ČT

Zmatený důchodce, který uvěřil fake news o atomové válce a chodí po městě v atombordelu. To je hlavn…