„Stáváme se zemí cizinců,“ s touto větou vyhlásil nedávno britský premiér Keir Starmer nouzový stav s tím, že země je plná. Už se sem ‚nevejdou‘ žádní migranti. Není kde je ubytovat, zdravotnictví a další veřejné služby jsou na pokraji kolapsu. Británii dokonce popsal jako zemi cizinců. Česká republika na tom zdánlivě není tak špatně. V posledních třech letech však přijala téměř půl milionu uprchlíků z Ukrajiny, což je zhruba podobné číslo migrantů, které přijme daleko větší Británie ročně. Přesto nebo možná i proto se nachází ve stejné alarmující bytové nouzi.

„Sehnat tady byt je velmi těžké,“ podivuje se Oksana, která využila možnosti přestěhovat se do Česka krátce po začátku rusko-ukrajinského konfliktu. Pracuje jako psycholožka v jednom okresním městě ve středních Čechách v rámci projektů pro pomoc svým krajanům a takto si vydělává, navíc má příjmy z bytu v Kyjevě, který pronajímá. Aktivně se učí česky, a jednu z dcer dokonce umístila na soukromou školu. Na obě děti dostává podle svých slov peníze od manžela, který je v armádě na Ukrajině. V Česku chce zůstat i po konci války, aktivně se ona i děti učí česky a snaží se začlenit. Systém sociálních dávek příliš nezatěžuje, využívá spíš výhod jako to, že nemusí platit zákonné ručení na auto, a tak i když jí ho vždycky někdo poškrábe nebo propíchne pneumatiky, se jí podle jejích slov ‚vyplatí‘ nechat ho registrované jako ukrajinské a pronajala si raději garáž, než aby zaplatila českou poznávací značku a příspěvek na pojištění.

„Zpočátku jsme bydleli na ubytovně, ale rozhodla jsem se, že tu zůstaneme a zažádáme o trvalý pobyt. Je tu lépe než na Ukrajině, tam nás budoucnost nečeká. Chci, aby tu dcery vystudovaly. Začala jsem hledat byt. Ale bylo to strašné, trvalo to hrozně dlouho, vždycky když jsem volala, už říkali, že to někomu pronajali. Když jsem šla na prohlídku bytu, byla jsem asi čtrnáctá, říkala paní. Nakonec se to podařilo a bydlím,“ popisuje svůj hon na byt.

Tímto procesem prochází stejně tak řada českých obyvatel a nese nelibě, že se musí utkávat v tomto s Ukrajinci. „Oni si mohou odjet domů, do té části Ukrajiny, kde se nebojuje,“ reaguje paní Zdeňka také ze Středočeského kraje. „My se ale nemáme kam vrátit, jsme tu doma. Pomáhala jsem hodně na začátku války, bylo mi Ukrajinců líto. Jenže když nám pak zdražili energie, tak pro nás vláda nic neudělala a pomáhá dál, ale jenom Ukrajincům. Nám jen nadávala. Ano, mohu si požádat o dávky, ale to jsem nikdy nedělala. Pracuju. Proč normální pracující člověk musí prosit o dávky? Nechápu to.“

Jak k nám přišla bytová krize ze Západu?

Podobným rozčarováním začínala migrační krize v Británii, která dlouho postupně tvořila u Angličanů nenávist k migrantům. „Zprvu jsme jim pomáhali, šlo o migranty z celého světa, snažili jsme se jim pomoci se začlenit,“ vyprávěla pro ParlamentníListy.cz Nicol Horsmanová z Leedsu, která se nyní angažuje v nově vzniklé občanské iniciativě British Lions, která sdružuje anglické patrioty.

„Postupem času jsme začali mít pocit, že jsou migranti upřednostňováni a jakákoliv jejich kritika je umlčována nebo stěžovatel je onálepkován jako xenofob či rasista. Přitom nic takového nejsme.“ Nicol má vlastní dům, který si pořídila na hypotéku. Přídělový systém sociálních bytů se jí nelíbí. „Většinou se nakonec posunou nahoru na čekací listině velké rodiny s matkami a dětmi. Ale to není dobrá investice, protože to jsou babičky, které nikdy nepracovaly, matky, které jen rodí děti, a jejich děti také nikdy pracovat nebudou, protože sociální systém je pro ně pohodlný. Ti se stanou také žadateli o obecní byty. A ty nejsou,“ dodává.

Británie, podobně jako například Německo a Francie, má vypracovaný systém bytové politiky pro ohrožené skupiny obyvatel, do které už začaly spadat i rodiny či lidé ze střední třídy. V Německu se bytová krize především ve velkých městech stala jedním z důležitých témat minulých voleb. Británie už dávno hlásí stop stav. Byty se stavět nedaří dostatečně rychle anebo prakticky vůbec. Nejsou na to už ani peníze. Podobně je to v České republice. Nyní se do závěrečného čtení chystá nový zákon o podpoře bydlení, který má dát zelenou projektu Bydlení pro život, který chystá od ledna spustit Ministerstvo pro místní rozvoj, jehož expert na politiku bydlení Roman Matoušek v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz uvedl, že cílem není ani tak bytová výstavba jako spíše motivace majitelů prázdných bytů, aby je pronajali.

Fotogalerie: - Školská novela

„Jsou majitelé, kteří nechávají byty raději prázdné, protože se bojí neplatičů nebo nechtějí řešit problémy spojené s pronajímáním,“ vysvětluje.

Města zatím vyčkávají

„Cílem projektu je vybudovat síť kontaktních center ve městech, přímo na radnicích. Města se mohou přihlásit do projektu dobrovolně. Všude se už ostatně tato problematika nějak řeší – nějaké byty mají k dispozici například charity, existují občanské poradny, kontaktní centra charit nebo pracovníci úřadů práce či sociálních odborů slouží jako poradci pro lidi, kteří mají probém s bydlením. My chceme vše ještě propojit a vytvořit jedno hlavní kontaktní místo, aby lidé jasně věděli, kam jít. Kromě propojování vlastníků bytů s možnými nájemci pak chceme i pomáhat odstraňovat problémy v současných bytech, aby se z nich lidé nemuseli stěhovat, a hledat tak jiné byty. Je to právě i o tom, vyřešit, kde mohou lidé v dočasné platební neschopnosti sehnat peníze na zaplacení nájemného, aby nebyli vystěhováni, a tím se pro ně nemusel hledat byt. Často nevědí, kam se mohou přijít poradit, i když ty možnosti už jsou. To je také jedna z věcí. Chceme řešit situaci komplexně,“ dodává Roman Matoušek.

Roman Matoušek, expert na bydlení z Ministerstva pro místní rozvoj 

Města se vesměs tomuto řešení podle něj nebrání. „Část projevila zájem, část si chce řešit bytovou situaci svým způsobem. Ti, kteří projevili zájem, zatím vyčkávají, jak konkrétně bude vše v praxi vypadat,“ popisuje. Majitelé bytů jsou zatím obezřetní. V době, kdy je trh na vrcholu a podle realitních makléřů se naopak často nájemci přeplácejí navzájem, aby získali či si udrželi byt, si majitelé bytů mohou vybírat a ceny bytů rostou. Ministerstvo chce projektem rostoucí ceny bytů zastropovat. „Chceme garantovat, že ceny bytů, které budeme v rámci projektu pronajímat, budou za nákladovou cenu, tedy nepřekročí devadesát procent ceny, za kterou jsou byty v daném regionu a městě pronajímané,“ vysvětluje s tím, že argument majitelů bytů, kdy díky rostoucímu trhu nemají o takovéto de facto regulované nájemné, a tedy snížený výnos ze svých nemovitostí, zájem, se snaží vyvážit garancemi, které majitelé bytů dostanou a nebudou se muset starat o nemovitost.

„Naši pracovníci budou v regionech tyto byty kontrolovat a hlídat, aby bylo pro nájemníky vše v pořádku, a pomáhat řešit problémy. Víme, že toto nepotřebují velké společnosti – developeři a investiční společnosti, kteří s tímto mají zkušenosti. My cílíme na nájemce bytů, kteří třeba byt zdědí a mají jen jednu nemovitost k pronajmutí a nevědí si s ní rady a někdy ji raději nechají prázdnou.“

Bytová výstavba v 70. a  80. letech cílila na rodiny, dnes řešíme seniory

Ve Velké Británii podobný systém pomáhal dlouho řešit problémy s obecními byty. Problém nastal s obrovskou vlnou migrace především za posledních pět let. V Česku obdobný problém způsobili ukrajinští uprchlíci, kterých do země v poměrně krátkém horizontu jednoho roku přišlo téměř půl milionu. „Problémy s nedostatkem bytů jsme začínali zásadně řešit a náš projekt Bydlení pro život připravovat zhruba v tu dobu, kdy sem začali proudit tito uprchlíci z Ukrajiny. Není vlastně ani postaven na řešení takového přílivu obyvatel,“ podotýká Roman Matoušek a přiznává, že v projektu není počítáno s migračními vlnami. Obavu řady Čechů, že se bude dít to co v Británii, kdy migranti budou stavěni na stejnou úroveň, případně upřednostňováni při přidělování bytů, odmítá. „Nic takového neplánujeme,“ říká.

„Řešíme především problém, který se ukazoval delší dobu a kulminuje. Máme více jednočlenných domácností. Tam, kde bydlely čtyřčlenné domácnosti, bydlí dnes jeden člověk. Často jde o seniorky. Mnoho lidí je dnes single nebo rozvedené páry, což je každý druhý pár. Potřebujeme tedy stavět spíš menší byty. Bytová výstavba v sedmdesátých, osmdesátých letech cílila na mladé rodiny, tedy větší byty, ale dnes potřebujeme malé byty pro jednočlenné domácnosti,“ konstatuje.

I přesto dokázal stávající bytový fond pojmout téměř půl milionu běženců z Ukrajiny. Nyní je však v krizi a plán s větší výstavbou obecních bytů nebo ubytovacích kapacit jak pro uprchlíky z Ukrajiny nebo jiných migrantů, které bychom na základě migračního paktu, který ministr vnitra Vít Rakušan podepsal a na jehož základě by měla země přijmout další uprchlíky, nepočítá.

Fotogalerie: - Cirkus Fiala

Když nebude dost bytů, musíme upřednostnit Čechy

„Když si odmyslíme, že v Británii trh s nemovitostmi v zásadě zamrzl poté, co se zvedly úrokové sazby a mnoho lidí nedosáhlo na hypotéky, dalším problémem bylo, že se začínali stěhovat do nájmů, které dříve využívala nižší či nižší střední třída,“ poznamenává Steven Woolfe, ředitel britského Centra pro migraci a ekonomickou prosperitu.

„Spolu s nekontrolovatelnou migrací se situace masivně zhoršuje. Každý rok do Británie přibude v rámci čisté migrace téměř půl milionu lidí. V roce 2023 to bylo dokonce 906 000 za rok. V roce 2024 to bylo 431 000, přičemž Británie má 68 milionů obyvatel.“

Bytová situace nejvíc kulminuje v Praze a ve středních Čechách. „U nás v regionu na Mladoboleslavsku je to specifické,“ poznamenává pro ParlamentníListy.cz Jana Marková, podnikatelka a politická komentátorka. „Je zde Škodovka, která díky vysokým platům zvedla ceny nájmů i nových bytů do neskutečných výšek. Pokud skutečně krize v automobilovém průmyslu udeří plnou silou, ti lidé nebudou na nájmy a hypotéky prostě mít. Samozřejmě trh nějak zareaguje, ale díky zvyšujícím se daním z nemovitostí, které se automaticky přenesou na nájemníky, to bude složitá situace. Tady naprosto selhal systém městských dostupných bytů, kdy města a obce se této své nezastupitelné role vzdaly. My tu máme desítky ubytoven pro agenturní pracovníky z Mongolska a Rumunska, kteří dělají VW roboty, ale nebudeme mít skutečně dostupné bydlení pro vlastní občany. Nikdy, opravdu nikdy, bychom ale neměli upřednostňovat cizí státní občany před těmi vlastními. A pokud je zde nedostatek bytů, tak zkrátka musíte dát přednost českým rodinám před jinými. A je jedno, jestli jsou z Ukrajiny nebo třeba z Ugandy. Pokud je nedostatek bytů, tak je zcela logické, že nově příchozí s poptávkou přinášejí navyšování cen. Je to paradoxní situace, kdy zrovna Ukrajinci Čechům cenu práce snižují a náklady na bydlení zvyšují. A to samozřejmě cenu bydlení toho nejlevnějšího, toho pro ty nejvíce ohrožené skupiny,“ uzavírá.

Psali jsme:

Premiér Fiala: Dva tisíce nových bytů pro mladé rodiny do roku 2026

Babiš má lidi rád. Fiala? Nejsem si jist, míní Petrov

Polsko: Ukrajinci zabírají místo. A falešný lékař s ukrajinským diplomem vydával léky přes internet

Raketu do baráku! Šichtařová terčem drsných útoků za slova o Ukrajincích v Česku