,,Svou vlast mám v úctě." Kuras, Tomský a další o posvátných hranicích či o šokující větě o uprchlících

12. 8. 2019 10:27

REPORTÁŽ Svět kromě Evropské unie nepociťuje zbytečnost národních států a tlak EU na spojení jihoamerických zemí zůstane nadobro nevyslyšen. Šílený návrh norského vědce, aby uprchlíci měli v Norsku svůj vlastní stát, který bude bohaté království ve všech směrech dotovat, se kupodivu evropským elitám velmi zalíbil a rádi by jej praktikovali i jinde. Britská omladina je přímo posedlá vinou „bílého muže“, který může za všechno – od kolonialismu po rasismus. To jako varování zaznělo na Vlasteneckém setkání v areálu zámku Příčovy u Sedlčan. Bible nehovoří o právech lidí, ale o jejich povinnostech. Kdo se stará o ochranu přírody v národních parcích a rezervacích více než lidé ze Západu, na rozdíl od místních, kterým je stav životního prostředí vesměs zcela lhostejný. A kdo bude první na tapetě v islamizované Evropě? Nikoliv tvrdě pracující rolník vyznávající křesťanství, ale intelektuální liberál z hlavního města…

,,Svou vlast mám v úctě." Kuras, Tomský a další o posvátných hranicích či o šokující větě o uprchlících
Foto: Václav Fiala
Popisek: Setkání se uskutečnilo na zámku v Příčovech

V diskusním panelu před několika stovkami přítomných nejdříve pohovořil autor řady filozofických knih Alexandr Tomský.

Anketa

Jste pro schválení manželství homosexuálů?

7%
93%
hlasovalo: 8995 lidí

„Člověk patří k savcům, kteří jsou jak známo stádní, vytvářejí nějakou skupinu. Společenství, které je širší než kmen nebo rodina, se musí opírat o nějakou mytologii, kult, případně náboženství anebo přinejmenším svou nějak chápanou národnost. Je to věc naprosto přirozená, jinak bychom všichni žili v nějakých malých chaotických kmenech ve společnosti, která by nemohla fungovat,“ uvedl v úvodu host. „Pro širší společnost musíme tedy mít nějakou vazbu, souručenství, které umožňuje civilizační způsob života. Všimněte si, že až na tu naši nešťastnou Evropskou unii a její tlaky proti národním státům všechny státy na světě mají svůj národní stát. Po roce 1945 všude vznikly národní státy a přes snahy EU přinutit Jihoameričany, kteří mají společnou španělštinu, aby si vytvořili svůj stát, tak se nic takového nepovedlo a k něčemu takovému nikdy nedojde.“

„Národní státy, to je něco nanejvýš přirozeného, a existují od třicetileté války, Vestfálského míru, od roku 1648. Jsou jakousi náboženskou obcí v sekulárním slova smyslu. Je to společenství našinců, kolonistů, kteří se tu usadili a mají tady svaté hranice a v nich může fungovat to nejcennější, co v této společnosti funguje, a to je vzájemná důvěra vůči cizím lidem,“ konstatoval Tomský.

Hledá se první oběť

Své si pak řekl docent Konvička: „Když si přečtete můj první blog, který je samozřejmě smazán a museli byste jej hledat v nějakém elektronickém pekle nebo nebi, tak se jmenoval Je odmítání islámu rasistické? A říkal, že není. A v podstatě celou dobu jsem psal o tom, že je tu nebezpečná ideologie a my se jí musíme postavit kvůli svobodě. A mimo jiné i kvůli svobodě těch pošuků, kteří nyní poskakují a exhibují po Praze…,“ uvedl řečník a měl na mysli Gay Pride v hlavním městě. „Konzervativní sedlák tady z Příčov, který je věrný své ženě, řádně vychovává své děti, chodí do práce a v neděli do kostela, by měl s islámskou Evropou menší problém než velkoměstský liberál. To je ta ohrožená skupina, a já jsem chtěl chránit ty velkoměstské liberály, protože prostě nejsem konzervativní sedlák. Ale nepodařilo se. Mytologie je plná toho, že adresát nepochopí posla a snaží se jej umlčet.“

Loajální patrioti

Do diskuse se poté zapojil spisovatel Benjamin Kuras: „Až donedávna jsem měl takový vlastenecký mindrák. Já jsem vlastencem více než jednoho státu, podobně jako pan Tomský, neboť jsme také občané a máme loajalitu k více než jednomu státu. Ten pocit viny nebo nedostatečnosti ze mě vyléčil Roger Scruton v nedávné knížce, kde sám o sobě říká, že sice sám o sobě je britským patriotem – patriot je takové trochu noblesnější slovo než slovo vlastenec, a když jezdil jako študák na motorce po francouzských vinicích od vinohradu k vinohradu, tak se stal také francouzským patriotem. Ale stal se také českým patriotem, když tady vyučoval. Já jsem si to spočítal a on má tři vlastenectví a já mám čtyři, já jej přetrumfnul. Mám emoční vztah ke čtyřem zemím,“ vyznal se Kuras. „Dívám se na to jako na vztah k ženám – Česko je moje matka, Izrael je moje ségra, ačkoliv se s ní moc nevídám, Británie je moje žena a Itálie je moje milenka. Tyto kultury se ve mně pomalu sjednocují v něco, co v Česku možná chybí. Připomínám si Masarykův citát, že člověk získá patřičný vztah ke své rodné zemi teprve, když žil v několika jiných zemích a naučil se jiné jazyky. Dospěl jsem k závěru, že hlavním kořenem všech našich civilizačních nesnází je, že na Západě, ale i všude jinde jsme ztratili smysl pro rozeznávání dobra od zla.“

Přežít – a ne nežít!

Kandidát do Rady ČTK, publicista a pro mnohé konspirátor Michal Semín k tomu doplnil, že existuje pud sebezáchovy, „… a ten platí jak na úrovni jednotlivého lidského života, tak i druhu. Pud přežít, uchovat a zachránit si život. Sobě, ale i příštím generacím. Proto se – i když nedostatečně – rozmnožujeme a plodíme, i když oproti jiným kulturám a civilizacím méně, přesto tady ten pud je a vyjadřuje vůli uchovat náš živočišný druh. Biologický determinismus vylučuje svobodu. Pokud lidská činnost, projevy života, nevychází ze svobody, ale z biologicky založené nutnosti, pak nepodléhají morálnímu soudu. Potom o tomto jednání nemůžeme hovořit jako o dobrém nebo zlém. Když je někdo vlastencem, tak takový člověk nemůže být vystaven nějaké pochvale a totéž platí opačně, tak kdo vlastencem není, nebo je dokonce vlastizrádcem, tak takový člověk nemůže být vystaven ani odsouzení. Biologický výklad vlastenectví nám znemožňuje klást na člověka morální nárok milovat svou vlast a bránit ji před jinými.“

Jediné smysluplné pojetí lásky k vlasti je podle Semína etické. „Svou vlast máme v úctě, milujeme ji, jsme ochotni jí sloužit, bránit ji, protože jsme jejími dlužníky. Protože je to spravedlivé, správné. Staří scholastikové zahrnovali lásku k vlasti pod pietas, tedy zbožnou úctu, kdy se snoubí spravedlnost s láskou. Vždy vykládali vlastenectví v souvislosti se čtvrtým božím přikázáním – cti otce svého a matku svou.“

Mít, či nemít – rád

„Tak jako máme povinnosti ke svým rodičům, kteří jsou do smrti nesplatitelné, protože nikdy jim nemůžeme vrátit to, co nám dali do vínku – počínaje životem a všemi možnými dobry s tím životem spojenými, podobně je to tak i s naší vlastí, kulturou, jazykem. Vůči tomu máme povinnost. Láska k vlasti jako k bližnímu je přirozeně odstupňovaná. Ty, kteří jsou k nám blíž, milujeme intenzivněji, protože s nimi máme více společného. Potýkáme se dnes se sekulárním humanismem, který dnes dominuje v současné ideologické válce, miluje na prvním místě abstraktní lidstvo. Ale všimněme si, že takoví lidé zpravidla nemilují ty, kdo jsou mu nejblíže,“ konstatoval Semín.

Tomský to pak krátce glosoval slovy. „My Češi máme ve zvyku všechno složitě vysvětlovat. Já si vzpomínám na svého profesora etiky na fakultě v Británii, který to vyjádřil jednou větou: Etika začíná tam, kde končí biologie.“

Norsko má na vše, tedy i na stát uprchlíků uvnitř vlastní země

Benjamin Kuras pak předložil zdrcující informaci o myšlení lidí z bohatých států: „Tuto etiku přivedl třiatřicetiletý norský politolog Angels z univerzity v Oslu v roce 2013, který byl pokládán za špičkového odborníka na specializaci zvanou územní správa. Ve své doktorské dizertaci přišel s tímto vědeckým – politologie je prý věda – poznatkem: Uprchlíci by měli mít právo založit si vlastní stát na svrchovaném norském území, protože narodit se Norem je jako desetkrát vyhrát v loterii. Šťastná náhoda by neměla být odměňována a lidé by měli být klasifikováni podle činů a ne genů. Všichni lidé bez rozdílu místa narození nebo původu by ideálně měli mít stejnou příležitost vytvářet pro sebe dobré a smysluplné životy. Pokud pro to území neexistuje žádný platný morální argument, pak Norové nemají právo rozhodovat, kdo se k nim nastěhuje. Uzavřít hranice uprchlíkům by byla morálně nepřípustná obrana naší šťastné náhody. Jejich základní lidské právo převažuje nad naším právem žít si, jak žijeme,“ šokoval přítomné světově uznávaný dramatik a spisovatel.

Veselá cesta ke smutnému konci

„Autor tohoto poznatku samozřejmě počítá s tím, že takový uprchlický stát by žil z podpory státu norského, který, pravda, tedy vyhrál tu loterii. Akademici se často vyznačují nevědomostí, že by mohl existovat nějaký jiný způsob života než na útratu státu, vůči němuž máme přece všelijaká práva.“
„Nám tento poznatek může připadat ultramarxisticky úchylný, dnes je však velmi rozšířený v západních akademických kruzích,“ varoval Kuras přítomné. „V Norsku jen o pár stupínků výš, vytříbený několika generacemi radikálních marxistů, ovládajícími celé školství. Praktikuje je i celá evropská elita, i když ji nehlásá tak vědecky. Jestli se z toho nevyléčí, veškerému snění o světě bez civilizací hrozí utonutí v písečné poušti totalitního islamismu. Bude přesným zopakováním stupně stejného utonutí kdysi úspěšných hinduistů, buddhistů a dalších.“

Neúspěšným by úspěšní měli sloužit

„Sebevražedné norské loterie však najdeme v oné laskavé, tvořivé judo-křesťanské etice a jejím ideálu důstojnosti všech. Péče o přivandrovalé ubožáky, několikrát to opakované v Bibli. Najdeme ji tam ale v podstatně jiné podobě, než si ji dnes vykládáme,“ vysvětloval Kuras. „Tuto jinakost však dnešní politicko-korektní multikulturní a lidsko-právní, skoro by se chtělo říci, že postjudo-křesťanská kultura ji přestala vnímat, protože láska ke vzdálenému převažuje lásku k bližnímu a ten její soucit s nebohými není ani tak láskou k neúspěšným jako k nenávisti k úspěšným. Úspěch, to prý není výsledek nějakého snažení, nýbrž ona norská výhra v loterii. Úspěšní lidé jsou nějakou šťastnou náhodou čili nezaslouženě privilegovaní. Neúspěch je výsledek spiknutí privilegovaných a neúspěšní lidé jsou jeho oběťmi. Neúspěch jedněch jim dává automaticky právo ždímat úspěch druhých, kteří svým úspěchem automaticky ztrácejí právo na cokoliv.“

Totéž podle Benjamina Kurase platí pro úspěšné a neúspěšné národy a státy. „Ideologie dnešní Evropy dává neúspěšným jedincům a národům právo vzít si cokoliv, co úspěšní vytvořili, jenže to není výsledek nějaké loterie, nýbrž výsledek tisícileté tvořivosti, která prožila a přežila tisíce neúspěchů. Ne genů, jak se norští ideologové domnívají, nýbrž činů, podle kterých by tak rádi soudili, ale nesoudí. Kdyby podle nich soudili, museli by se již začít poohlížet po něčem, co by vznikající uprchlické státy uvnitř našich území tvořily a čím by mohly být příznivě souzeny. Měřítkem by muselo být ono Ježíšovo nezapomenutelné a trvale platné: Podle ovoce poznáš strom.“

Bible na indexu aneb Jak si ji kdo vykládá…

„Podstatně jinou podobou lásky k bližnímu svému a základním kamenem biblické etiky je něco, co naší generaci, většinou biblicky nevzdělané, uniká. Nikde v Bibli se nedočteme nic o tom, že člověk má nějaká práva. Všechna přikázání a všechny zákony diktují jen samé povinnosti. Ne právo na život, nýbrž nezavraždíš. Ne právo na majetek, nýbrž nepokradeš. Ne právo na dobrou pověst, nýbrž nepromluvíš křivého svědectví. Ne právo na lásku, nýbrž miluj bližního. Ne právo na laskavost druhých, nýbrž nečiň co nechceš, aby ti činili. Shrnout se to dá takto: Nikdo se nedomůže žádného práva, nemá-li někdo jiný zároveň povinnost toto právo skýtat. Aby tuto povinnost mohl přijmout, musí k tomu mít prostředky. Sebezničením je nezíská,“ konstatoval možná tvrdě Kuras.

„Aby mohla civilizace fungovat, stejné povinnosti se musejí vztahovat na všechny, míra práv musí být úměrná míře povinností, míra svobody jedněch musí být úměrná míře svobody, kterou poskytují druhým. Povinnosti musejí být stejně platné pro všechny vůči všem. Práva bez povinností dláždí cestu k vládě padoušství a krachu kultur. V pozadí bláhového snění o světě bez padouchů po celé dějiny doutná jiskřička naděje, že k morálnímu životu nespěje cesta ideologickými hádkami o pravdivosti či nepravdivosti té či oné teorie, nýbrž prachobyčejné tvoření užitečných věcí. Kdo se zápalem tvoří a užitečnost svého tvoření si ověřuje svobodnou výměnou za tvorbu druhých, ten nemá čas rozvíjet padoušství,“ pokračoval dále za napjatého zájmu přítomných Benjamin Kuras.

Tvoření a padouši

Padoušství bylo podle něj vždy fenoménem netvořivých. „Existuje-li bůh, je to bůh tvoření. Tomuto bohu se protiví, slovy Giordana Bruna, veškerá činnost, která nevede ke tvorbě užitečných věcí. Kdo o bohu káže, ale netvoří, bere boží jména nazmar a plive mu na tváře. Praktikovat tvoření znamená vymýšlet užitečné, zdokonalovat nedokonalé, opravovat porouchané, léčit ochořelé. Pěstování skvělosti by mělo být povinností každého, kdo touží po nějakých právech. Úsilím o skvělost v sobě mýtíme padoušství.“

„Nadějí na záchranu světa před morálním krachem je etika skvělosti. Pohádková vize oné jiskřičky morálního vědomí, přítomné v každém tvoření, jak se rozněcuje tvůrčím zápalem v obrovský žár tvorby, spalující všechna ta břečťanová chapadla padoušství, přisátá k lidskému tvoření a sající mízu,“ zakončil svůj připravený příspěvek Kuras.

Přistěhovalcům je příroda naprosto lhostejná

Entomolog Konvička si z hlediska své profese hned přisadil: „Jak jste mluvil o tom Norsku, tak mne to vrátilo trochu na zem a uvědomil jsem si, že biologie není jen reprodukce. Biologie je i to, co se dnes tak velice cituje, a to ochrana životního prostředí. Představa o tom, že každý může přijít kamkoliv a zřídit si tam stát, v jakémkoliv počtu, je naprosto úchylná. Je naprosto, ale naprosto proti tomu, čemu říkáme ochrana přírody nebo ochrana prostředí. Je neuvěřitelně bizarní, když vidíme tytéž lidi podporovat stěhování národů a „grétovat“. Z hlediska mne jako přírodovědce jsem v mnoha ohledech hodně zelený. Nechci, aby po planetě vymírali papoušci a kolibříci, a chci, aby tu byli pořád gorily a podobně. Není tak těžké ukázat, že to mohou dělat lidé, kteří v těch zemích žijí. Mohou být výjimky, kdy přijde nějaký expert ze Západu a poradí Arabům, jak na záchranu přímorožce šavlorohého, a ono to funguje. Ono to někdy výjimečně funguje, a to jsou ty projekty o lvicích Elsách a podobně. Ale tam, kde něco jako ochrana životního prostředí funguje dlouhodobě, bez vkladu expertů a peněz, tam to vždy vychází z nějaké domácí tradice, byť inspirované vědci odjinud. Norsko má přírodu hezkou. Co vlastně vede ty blázny k představě, že lidé naprosto jiní, naprosto nesžití s prostředím, biotopem, s krajinou, se střídáním ročních dob, by byli schopni přírodu uchovat tak jako ti, kteří tam žijí tisíc, dva tisíce let. To je nesmysl a i v tomto sekulární humanismus vlastně lže.“

„Všude možně po světě jsem navštěvoval přírodní rezervace a národní parky,“ posteskl si Konvička. „Všimněte si, kdo je na takovém místě jádrem návštěvníků. A kdo tam není. A teď to bude hodně škaredé – až uvidíte v kanadském nebo americkém národním parku Afroameričana nebo muslima, tak jej vyfoťte a určitě vyhrajete nějakou fotografickou soutěž,“ glosoval za smíchu přítomných.

Evropa sebedestrukční, plná mladých sebemrskačů

Tomský se pak obrátil ke Kurasovi: „Evropští politici toto říkají již padesát šedesát let a samozřejmě také vychovávají další nové generace. Nikde na světě nic takového není. Čtu jednu izraelskou knihu o ctnostech patriotismu. Autor tomu ale říká nacionalismus. Tam stále tohle slovo nemá ten pejorativní charakter. Evropa je výjimečná – něco se v ní stalo. Vznikl tu komplex dějin, byly tu velké války, mladí lidé v Anglii se často domnívají, že všechno, co Evropa vymyslela, bylo špatné – byl to kolonialismus, rasismus. Chtějí jednotné lidstvo bez hranic, multikulturní, internacionální, které tuto podle nich příšernou evropskou vinu hodí za hlavu. Oni tomu skutečně hluboce věří, nehledejme v tom žádné konspirativní teorie. Oni si opravdu myslí, že nacionalismus je zlo. Že evropská civilizace nemá v sobě žádné dobré vlastnosti a je vinna.“ 

Nový člověk – pokolikáté to již slyšíme!

Semín poté řekl to, pro co jej řada mainstreamových médií označuje za velkého konspirátora a zesměšňuje jej: „Toto všechno je překážkou pro utopii zvanou nový člověk, nové lidství. To je stará gnostická představa, která se táhne po staletí. Která v novověku krystalizovala do ideologií, jako třeba do bolševismu, což byla také kosmopolitní ideologie. Šlo také o vytvoření nového člověka, novou společnost. Sekulární humanismus je také bratr, sestra, prostě výhonek stálé touhy popřít přirozenost a vytvořit si vlastní a vlastenectví tomu brání v cestě. Proto je potřeba vykořenit člověka, aby byl snadněji ovladatelnější. Proto ten útok na školy, na přeformátování mysli, aby jednou z našich potomků bylo toto nové lidstvo. Proto tomu jako vlastenci musíme bránit.“

Tvárné lidské makotinky v kurzu

Konvička pak ještě dodal: „Jako všichni živí tvorové jsme variabilní… posledních padesát let v Evropě se stalo to, že výběr lidí do vyšších pozic – mediálních, akademických, společenských, byznysových – je takový, že se vybírají lidé, kteří mají tendenci pohrdat vlastními rodinami, případně nejsou schopni ji založit nebo udržet. Dnešní akademická kariéra funguje tak, že po budoucím špičkovém vědci se chce, aby cirka do třiceti let byl na stážích, měl doktoráty. Kdo je schopen tímto kafemlejnkem projít, obstát a dostat se na špičková místa neziskovek, médií a podobně. Vybírají se lidé poddajní, měkcí, schopní papouškovat, co je zrovna ve fóru,“ konstatoval docent biologie.

„A je důvodné se domnívat, že to jsou ti samí lidé, kteří mají problém s rodinou, mají problém se svými rodiči či kořeny a hledají něco jiného. Jeden můj učitel naprosto vážně říkával, že v globální společnosti nebude mít vlast a rodina význam, protože jaderný fyzik si bude lépe rozumět s jaderným fyzikem z Austrálie nebo Číny než se svým sousedem, který chová akvarijní rybičky a je třeba hospodský. Pozor – ono to takto funguje v klidných dobách. Skutečně tři jaderní fyzici z různých míst světa si na konferenci budou rozumět lépe, než byste si rozuměli s vlastní paní uklízečkou ve firmě. Ale v neklidných dobách – a do těch bohužel vstupujeme –  je toto mylná představa. Jaderný fyzik z druhé strany světa vám tu vodu nepodá nebo zapadané auto ze sněhu neroztlačí. To je zásadní omyl evropské elitní společnosti. Kavárníci si mohou mezi sebou hezky povídat, ale jenom než začne pršet. A pak je to všechno jinak,“ varoval na závěr diskusního panelu Martin Konvička
 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Václav Fiala

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Tomáš Klus smutní. Zkoušel vzít Nohavicu na milost, ale už je toho příliš

20:59 Tomáš Klus smutní. Zkoušel vzít Nohavicu na milost, ale už je toho příliš

Zpěvák Tomáš Klus se na svém Facebooku tvrdě pustil do textaře a zpěváka Jaromíra Nohavici. Připomín…