„Jak Rusko obkličuje NATO aneb Ruská válka proti Západu už začala“. Článek pod tímto titulkem vypustil ve čtvrtek do světa server Forum24. „Autorem je jakýsi Petr Hlaváček a já na článek dostal tip od jednoho našeho věrného čtenáře, který mi v mailu píše: ‚Vypadá to, že autor je snad něčím předávkován, anebo placen Ruskou federací‘, což je samozřejmě míněno velmi ironicky. Tak jsem si to přečetl, abych věděl, co je vysvětlení blíže. Na první pohled jsem byl překvapen, jak se vrací válečnická rétorika žurnalistů z 50. let, jak se líčí obraz nepřítele jako čerta na vratech jako něco, čeho se máme bát, proti čemu máme okamžitě začít útočit. Pan Hlaváček to píše velmi konkrétně v souvislosti s Ukrajinou, když uvádí, že Ukrajina nyní potřebuje zvýšení obranyschopnosti, tedy ze strany NATO, nejlépe v podobě přímých dodávek zbraní, které by útočníkovi způsobily fatální ztráty. Takových doporučení je článek plný,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Výchozí tezí článku je, že Rusko obkličuje zbytek světa, nikoli naopak, jak se běžně ví. „Vytáhl jsem si fakta například ze zdrojů České televize, která měla před časem konkrétní materiál týkající se účasti vojáků Spojených států v Evropě. A v něm vidím rozmístění velice zajímavého počtu amerických vojáků. Například Německo 25 tisíc, Turecko 1300, Itálie 3600, Španělsko s Portugalskem 2100, Velká Británie přes 17 tisíc a tak dál. To jsou vojenské základny Spojených států. Vzpomeňme si, jak jsme byli všichni velmi nespokojení s vojenskou přítomností tehdejší sovětské armády na našem území po roce 68 po invazi vojsk Varšavské smlouvy, jak jsme to pociťovali velice úkorně, nevraživě a nepřátelsky vůči sovětské armádě a připadali jsme si okupováni. A jenom v Evropě, nemluvím o jiných časech světa, jsem amerických vojáků napočítal bezmála 70 tisíc,“ upozorňuje mediální analytik.
Fotogalerie: - Na vojenské základně
Při argumentaci obkličováním je třeba brát všechna fakta
Nedokáže si představit reakci, kdyby napochodovalo 70 tisíc ruských vojáků do zemí, jako je Bělorusko, Moldavsko či Srbsko. „To znamená mimo území Ruské federace a tam si vybalili svoje vojenské serepetičky a namířili zbraně směrem na západ, jako jsou ty západní namířené směrem na východ. Tak tady mi něco s tím obkličováním nesedí. NATO má v současnosti 30 členů. Kromě dvanácti, kteří ho zakládali v roce 49, došlo zejména v posledních letech k velmi masívnímu rozšiřování tohoto vojenského paktu. V roce 99 Česko, Maďarsko, Polsko, v roce 2004 Litva, Lotyšsko, Estonsko, Rumunsko, Bulharsko, Slovinsko a Slovensko, v roce 2009 Chorvatsko a Albánie, v roce 2017 Černá Hora a v roce 2020 Severní Makedonie. Když se podívám na mapu vojenské účasti NATO na půdorysu střední, západní, jihovýchodní a severní Evropy, tak vidím grafický celek, který vypadá trošku jako krab s roztaženými klepety,“ podotýká Petr Žantovský.
Chcete Víta Rakušana za prezidenta republiky?Anketa
Popleta Hlaváček zaujme poetickou rétorikou à la 50. léta
Oživuje Petru Hlaváčkovi paměť, že v roce 2008 Michail Gorbačov v rozhovoru pro Daily Telegraph připomněl, že při všech jednáních s americkými prezidenty kolem roku 1990 o novém dělení Evropy zazněl jasný příslib ze strany Američanů, že se NATO nebude rozšiřovat na východ od německé hranice. „Když už je NATO v Pobaltí, v Polsku, tak je to poměrně frapantní porušení diplomatických dohod. Ale to neříkáme. Nu a pan Hlaváček má velice poetickou rétoriku, cituji: ‚Z Kremlu se čím dál hlasitěji ozývá medvědí mručení o obkličování Ruska ze strany NATO, ačkoliv je to přesně obráceně.‘ To jsem vysvětlil, jak je to ve skutečnosti. Nebo: ‚Od vyhladovělého a po zuby ozbrojeného ruského medvěda můžeme očekávat vlastně cokoliv.‘ Dále: ‚Ruská věrchuška reprezentovaná kágébáckým carem Putinem, ale též uhlazeným gangsterem v obleku Lavrovem a milovníkem uniforem Šojguem, se vyznačuje mafiánskými instinkty, případně zvyky primitivního kmene stojícími na vendetě‘,“ uculuje se Petr Žantovský nad takovými výrazy.
Psali jsme:
Ale považuje je za opravdu významný lexikální a stylistický pokrok od padesátých let. „Taková slova jsme také tehdy slyšeli, jen v opačném ideologickém gardu. Úvahu o tomto materiálu bych uzavřel konstatováním, že jde o naprosto ryzí propagandistický blábol, který obrací historická i současná geopolitická fakta naruby. Zároveň zcela arogantně a bez jakéhokoli ohledu na skutečnosti nám tu kreslí obraz nepřítele, proti kterému se máme všichni obrátit. Mám takový pocit, že to má být takový kobercový nálet, takový pokusný balónek před opravdovým výstřelem z houfnice. A opravdu nechápu, proč se – a zejména mladí – lidé v médiích tak přimykají k myšlence války. Jestli to je jenom proto, že jejich rodiny a samozřejmě ani oni sami žádnou válku nepamatují a myslí si, že to je něco jako hra na Apače a Komanče, nebo proč nastává militarizace našeho myšlení. Na to odpověď nemám a byl bych rád, kdyby mi ji někdo poskytl,“ přiznává mediální analytik.
Rovnost ve všem. Stejné peníze, jako má Leyenová, pro všechny
Druhé téma se odehraje ve výrazně lehčím tónu, i když jeho závěr už tak moc veselý nebude. „Musím říct, že mě možná vůbec poprvé za více než třicet let, co ho znám, pobavil Martin Fendrych. Ve čtvrtek mu na Aktuálně vyšel komentář s titulkem ‚Vánoce budou dovča, z Ježíše udělají nebinárního Josku. Eurokomise se zcvokla‘. Tak když Fendrych napíše, že Evropská komise zešílela, tak to už musí být. O tomhle příběhu jsem četl už i jinde, ale zajímalo mě, jak to vidí on. Jde o to, že maltská eurokomisařka pro rovnost Helena Dalliová vytvořila třicetistránkovou příručku o tom, jak používat genderově neutrálnější jazyk vstřícný k LGBTQ+. A ve svém tweetu napsala moc hezkou větu: ‚Začleňování hlediska rovnosti znamená, že všechny produkty musí zohledňovat rozměr rovnosti, včetně komunikace.‘ To je jazyk, co? Krásné tautologické vysvětlení slova rovnost a inkluze,“ říká pro ParlamentníListy.cz pobaveně Petr Žantovský.
Na základě původního plánu předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové má dojít na postupné dosažení čehosi, co v Bruselu nazývají „Unie rovnosti“, kdy „každý je oceňován a uznáván ve všech našich materiálech bez ohledu na jeho pohlaví, rasový nebo etnický původ, náboženství nebo víru, zdravotní postižení, věk nebo sexuální orientací“. „To je samozřejmě moc hezké, ale opomíjí to jednu drobnost. Takto mechanicky pojatá rovnost znamená, že tedy budeme po invalidovi chtít vynikající atletické výkony, po člověku se základním vzděláním budeme chtít, aby se podílel na vývinu nové vakcíny proti covidu, od člověka, který je mentálně postižen, budeme žádat sepisování filosofických spisů na téma gnoseologie. A když rovnost, tak rovnost, a bez ohledu na výsledky práce a atributy nerovnosti by měli mít všichni stejné příjmy včetně paní Dalliové a Leyenové,“ přichází mediální odborník s dalším návrhem na opěvovanou rovnost.
Fotogalerie: - Trhy, netrhy
Evropský Voldemort plíživě proniká do našich životů
Přesně k těmto důsledkům, jaké uvádí, podle něj vede tato „leyenovská“ a „dalliovská“ rovnost. „To jsou moje slova, nicméně i Martin Fendrych v článku použil také řadu hezkých slůvek, která mě potěšila. Cituje návrhy z té dalliovské příručky, zatím tedy nepřijaté, protože vyburcovala odpor dokonce i papeže Františka, který nazval tuhle tendenci ideologickou kolonizací. Vybírá především to, co se týká Vánoc, poněvadž to vyvolalo nejvíc zloby: ‚Vánoce by se vůbec nemělo říkat, už nejsou vánoční svátky, ale jedná se o volné dny nebo dovolenou.‘ Také se nemá hovořit o tom, že ‚vánoční čas může být stresující‘, ale místo toho se má říkat ‚dovolená může být stresující‘. Nemá se říkat ‚vánoční cukroví‘, ale ‚dovolenkové cukroví‘. Nebo se nemá naznačovat, že ‚to‘ cukroví je spojeno s ‚tím‘ narozením ‚Tamtoho dotyčného‘, co se o ‚Něm‘ nesmí říct, že to byl Ježíš Kristus, nota bene snad dokonce Boží syn,“ kroutí hlavou Petr Žantovský.
Musíte v posledních týdnech šetřit na jídle?Anketa
Pomáhal publikovat v důstojném nakladatelství i v nedůstojné době
Poslední poznámka mediálního přehledu je smutná. „Velmi nerad to dělávám, ale je to třeba, když odejde někdo ctihodný, kdo za svůj život učinil spoustu pozitivního, Myslím, že se patří to připomenout alespoň na tomto místě, protože jiná média se tomu věnují velmi málo. A mají k tomu ještě ideologický parametr, že se věnují jenom těm, které považují za sobě příjemné a ty ostatní pomíjejí. Konkrétně teď ve středu odešel doktor Jan Dvořák, redaktor, filmový teoretik, kritik, editor, nakladatel a také prozaik. Možná není většímu počtu lidí znám proto, že většinu života prožil v Hradci Králové a byl šéfem tamního nakladatelství Kruh. Já si ho pamatuji už od osmdesátých let, kdy pomáhal mnoha a mnoha slušným knížkám na svět, které by nějaký sekerník v té funkci pustil dolů do sklepa,“ konstatuje Petr Žantovský.
Zdůrazňuje, že díky doktoru Dvořákovi skutečně mnoho českých autorů mohlo publikovat v důstojném nakladatelství i v nedůstojné době. „To je jeho velká a možná hlavní zásluha. Vystudoval Filosofickou fakultu a studoval ještě na FAMU, působil v takových časopisech, jako byly ve své době Plamen, Literární noviny, Tvorba, Kmen a podobně. To znamená, že to byl velice pilný autor. Když se podíváte na jeho stránku na Wikipedii, vidíte desítky publikací, které možná neznáte, možná ke vlastní škodě, ale vypovídají o tom, že tenhle člověk znamenal důležitou veličinu na mapě české kultury. Takže budiž tahle připomínka vzpomínkou na člověka, který byl kvalitní nejen jako autor, ale především kvalitní jako člověk a jako osobnost,“ dodává mediální odborník.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
