Předčasné sněmovní volby v roce 1998 přinesly poměrně těsný souboj dvou legend polistopadové české politiky. Miloš Zeman a Václav Klaus dokázali uchvátit většinu domácích voličů, divoké dostihy s vysokou volební účastí takřka tří čtvrtin oprávněných voličů sice vyhrála s 32,3 procenta hlasů Zemanova ČSSD, Klaus s ODS ale získal solidních 27,7 procenta a Zemanovi tak výrazně ztížil sestavení vlády. Přitom největší pravicovou stranu výrazně poškodil tzv. „sarajevský atentát“, po kterém se z ní odštěpil nový subjekt – Unie svobody, do kterého Klausovi utekla většina výrazných tváří. V médiích se navíc veřejně propíralo podivné financování ODS a údajné utajené švýcarské konto, kam se měly odklánět peníze z privatizace. Každý dospělý člověk v republice se trpce usmíval, když četl o jménech Lájose Bácse a Radžíva Sinha, fiktivních dárců strany. Volební výsledek Klausovy partaje tedy lze vzhledem k okolnostem považovat za dobrý.
Povolební patová situace zdánlivě neměla řešení. Zeman získal 74 mandátů ve dvousetčlenné sněmovně, nalevo ale neměl žádné spojence. V tomto prostoru jej tlačili Grebeníčkovi komunisté se svými 24 křesly. Případnou koalici se středopravými stranami znemožnil jejich odmítavý postoj k osobě tehdejšího šéfa ČSSD. Lidovec Josef Lux s 20 mandáty a šéf Unie svobody Jan Ruml s 19 samozřejmě odmítali také případnou koalici s Václavem Klausem. Ze sněmovny vypadl Miroslav Sládek, který by ovšem pravděpodobně stejně k řešení situace žádným způsobem nepřispěl, neboť měl „v lásce“ jak Klause, tak Zemana a nejraději by vládl sám.
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPráce autora se řídí redakčními zásadami ParlamentníListy.cz.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Přidejte si obsahový box PL do svých oblíbených zdrojů na Hlavní stránce Seznam.cz. Děkujeme.
