„Naši vládní a parlamentní představitelé si s naší ústavou vytírají trenýrky! Dost bylo sametu, jak bylo řečeno na nedávné demonstraci v Praze. Je třeba, aby se lidi přestali bát vlády. Je na čase, aby se vláda přestala bát lidí,“ uvedl moderátor v úvodu akce za bouřlivého potlesku přítomných. „My strach nemáme!!!“

Lumpové, šlengři, lotři…  odpor!

„Není to jen chyba naší vlády, ale i vlád ostatních evropských zemí, nad nimi bruselských lumpů a ještě nad nimi amerických lotrů a nad nimi těch chazarských, židozednářských, kabalistických iluminátů a dalších šlengrů, kteří tento trend vymysleli, sypou to na nás a léta to uvádějí do praxe,“ uvedl se do varu moderátor. „A poslední dva roky to vzali hopem a asi se jim to vymyká z rukou. Máme nějaké možnosti, co s tím dělat. Tou úplně nejdůležitější je vymanit se z Evropské unie, vymanit se z diktátu a nadvlády cizáků,“ uvedl z tribuny za souhlasného řevu stovek hrdel moderátor, „…a to je společenská neposlušnost. Proto vás vyzývám k občanskému odporu. Nenoste roušky nikam! Choďte všude tam, kam potřebujete, bez jakéhokoliv omezení! Je to symbol poroby. Já už si připadám jako někde v muslimské zemi, akorát že ty roušky jsou barevné, a to je jediný rozdíl.“

Nechte nás žít!!!

„Až nám jednou řeknou, že máme nosit na hlavě nakálený nočník, budeme to dělat? Nebudeme!“ „Neee…“ řval dav. „Ale ten nakálenej nočník není tak zdravotně závadný jako ty roušky. Takže odmítejme roušky.“  A lidé na náměstí boj po boku skandovali „nechceme roušky“.

„Můj táta mi říká – jsem rád, že jsem starej, nechtěl bych se dožít, co vás mladší tady čeká. Je tu s námi, je mu přes osmdesát let a je zdravej! Štve mne, že tady zažívá ten brajgl – nechte důchodce žít! Nechte je dožít! Ale nejen je. Nechte nás žít!!!“ křičel moderátor.