Prezident Petr Pavel na Mnichovské bezpečnostní konferenci v polovině února informoval o možnosti zakoupit ve třetích zemích 800 000 dělostřeleckých granátů pro Ukrajinu. K této „české iniciativě“ se mezitím podle premiéra Petra Fialy připojilo osmnáct zemí od Kanady přes Německo či Nizozemsko až po Polsko. Fiala minulý týden uvedl, že kromě závazně potvrzeného nákupu 300 000 nábojů je nezávazně přislíbeno dalších zhruba 200 000 kusů munice.
„Přemýšlím nad geniálním plánem syntetické reinkarnace TGM, sedící aktuálně na staroslavném Pražském hradu, sehnat z mimoevropských zemí osm set tisíc kusů munice ráže stopětapadesát milimetrů, které Ukrajina nutně potřebuje na zabíjení Rusů. Nevím sice, jak tomu říkají v EU, ale česká mediální scéna už to hrdě nazvala ‚českou iniciativou‘. No budiž. Už se k tomu prý připojilo několik zemí, dokonce i takové, které jinak podporují Rusko. Ale ví vůbec Petr Pavel, do čeho se pouští? Není to tak jednoduché, jak to média líčí,“ tvrdí Štefec ve svém komentáři pro ParlamentníListy.cz.
Fotogalerie: - Hořící Putin
Podle Štefce totiž není sehnáno dost peněz, ačkoliv prezident prohlašuje, že je vše úspěšně dojednáno. Premiérův poradce Tomáš Pojar tak musel brzdit nadšení a vysvětlil, že ani zdaleka nejde o všechny peníze, ale jen o necelou třetinu potřebné sumy, jejíž podstatná část je navíc zatím pouze přislíbená. „A že kdyby spojenci vzali Pavlova slova vážně, mohlo by se stát, že další peníze už nepřijdou a my bychom museli zaplatit zbytek munice takzvaně ze svého,“ pokračuje Štefec s tím, že by na to vláda samozřejmě peníze našla, třeba z důchodů nebo školství.
Dalším problémem je podle bezpečnostního analytika doprava a uskladnění získané munice. „Osm set tisíc kusů stopětapadesátek není legrace, jen k dopravě samotných granátů v obalech bude třeba najmout a zaplatit zhruba tři tisícovky standardních námořních kontejnerů. Další dvě tisícovky speciálních kontejnerů budou třeba pro dopravu nábojek a prachových náplní. I ty bude třeba zaplatit, a to podstatně dráž. Munice je prostě speciální komodita. A když už si to ČR ve snaze zavděčit se co nejvíce USA a EU ústy pana Pavla a našich médií vzala takzvaně na hrb, bude to zřejmě muset organizovat diplomaticky, obchodně, finančně i logisticky,“ říká Štefec, že něco takového Pavel jen těžko na mezinárodní úrovni zorganizuje.
Který z předních lídrů má vaši největší důvěru?Anketa
„Rád bych věřil, že nikoho z našich politických géniů průměrnosti podobná myšlenka nenapadne. Když však sleduji kroky, které podnikají jak na mezinárodním poli, tak doma, v ČR, vůbec by mě to nepřekvapilo,“ říká Štefec.
Česko se podle něj podobnými kroky už nyní dostalo do obrovských diplomatických problémů. „Válka na Ukrajině skončí (nejen) podle mého názoru brzy, a to vítězstvím Ruska. Až se bude jednat o novém poválečném uspořádání Evropy a ekonomických a politických zájmech jednotlivých států, my u toho nebudeme,“ má jasno Štefec.
„Když to dobře dopadne, skončí tahle válka mírem, a ne totální devastací Evropy. Jediné, co nám Čechům po ní zbude, budou obří dluhy, které naše vláda ve jménu nutnosti porazit Rusko dělá a z nichž nám naši ‚spojenci‘ podle letitých zkušeností neodpustí ani haléř. Zbude nám také nevypověditelná smlouva s USA o ‚pobytu vojsk‘, smlouvy na bilionové nákupy výzbroje, vyráběné americkými a Američany vlastněnými zbrojařskými firmami, zdevastovaná ekonomika a nezvladatelné sociální problémy. A téměř absolutní ekonomická závislost na Německu a politická na USA. Je smutné, že se český prezident podílí na vytváření této verze naší budoucnosti. Možnost ji změnit jsme bohužel definitivně prohráli 9. října 2021,“ dodává Štefec, že vláda Petra Fialy je největší katastrofou.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Jakub Makarovič
anaboca
