Absolutní výsměch, zlatokopové, vysoká škola lhaní. Vy budete ucpávat lidem hubu? Všichni rozebírají Veselého a Lipovskou, Žantovský připomněl úplně jiné kandidáty

01.02.2020 7:53

TÝDEN V MÉDIÍCH Volba šesti nových členů Rady České televize vyvolala rojení nejen mezi kandidáty, kterých bylo nominováno nevídaných devadesát, ale i mezi mravokárci typu Martina Fendrycha. Ten svým novým komentářem, v němž hází slovy jako ucpat hubu či vyhnat elity, přinutil Petra Žantovského k zamyšlení, jakou elitu představuje kupříkladu stávající radní Zdeněk Šarapatka. Přitom mu je smutno ze seznamu adeptů i z toho, že je nominují občanská sdružení jako Český klub zlatokopů, Náruč nebo Každý koš pomáhá.

Absolutní výsměch, zlatokopové, vysoká škola lhaní. Vy budete ucpávat lidem hubu? Všichni rozebírají Veselého a Lipovskou, Žantovský připomněl úplně jiné kandidáty
Foto: Hans Štembera
Popisek: Petr Žantovský
reklama

Článkem Roberta Schustera „Lipsko sužují střety radikálů s policií, magnetem pro extremisty z celého Německa se stala čtvrť Connewitz“ z úterních lidovek začíná pravidelný mediální přehled. „Pojednává o tom, že v Lipsku, největším saském městě, dochází už několik týdnů k pravidelným rvačkám mezi levicovými radikály, tedy spíše jenom gaunery, kteří si šli na ulici vybít svoji přebytečnou energii a mohli by být trestáni podle běžných trestných zákonů za výtržnictví, a policisty. Zajímavé je, co tento problém odstartovalo. Spolkové ministerstvo vnitra totiž zakázalo internetový portál Linksunten.Indymedia, který je součástí mezinárodní sítě podobně zaměřených webů Indymedia. To je radikálně levicový internetový názorový portál. Jeho úřední zákaz vyvolal v řadách příslušníků názorově blízkých tomuto médiu radikální pouliční aktivitu,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

To samo o sobě by za zvlášť zajímavou zprávu nepovažoval, protože střety radikálů s policisty v ulicích nijak vzácné nejsou. „Mě na tom nezajímá vlastně ani ten portál Indymedia, ale ten samotný fakt úředního zákazu. Je něco naprosto nepředstavitelného v demokratické zemi – a Německo o sobě říká, že je demokratické – aby zakázali portál pouze proto, jaké názory se na něm vyskytují a jaká agitace provozuje. I když toto je mezinárodní a organizované a má to nějakou ideologickou platformu, tak mi to silně připomíná svého času příběh patnácti či šestnáctiletého nadšence pro komunismus tady v Česku, který byl soudně stíhán. Vybavuji si, že dostal podmínku za to, že provozoval jakýsi prokomunistický web. Už tehdy jsem byl velice pobouřen, protože něco takového rozhodně nepatří do demokratického světa, protože názor je názor a každý může zastávat takový, jaký se mu zamane,“ tvrdí mediální analytik.

Médium jako prostor pro sdělování myšlenek Němci nerespektují

Anketa

Stydíte se za premiéra Andreje Babiše?

8%
92%
hlasovalo: 26461 lidí

Je přesvědčen o tom, že tímhle to začíná. Nejdříve se zakážou portály, které jsou radikální, ať už levicově nebo pravicově. „To je jedno, kdo tomu dá jakou nálepku. Samozřejmě jsou postihovány aktivity různých třeba i neonacistických nebo jiných úderek, jsou rozháněny privátní mejdany nějakých holohlavých hajlujících hlupáků někde v restaurantu, který si pronajali. Ale to považuji za stejně nebezpečné a stejně hloupé od našich či jakýchkoli orgánů činných v trestním řízení nebo územních administrativních orgánů. Tím, že něco zakážete, to jenom glorifikujete. Funguje to vždy a zcela bezchybně. Na téhle primitivní úrovni, která je vidět na první pohled, zakázali nějaký portál, a tím vyhnali lidi od počítačů do ulic, dali jim do rukou dlažební kostky a na druhou stranu postavili policii, která si na nich trénuje svaly. To je zcela neproduktivní a nesmyslné,“ upozorňuje Petr Žantovský.

Takto to funguje na všech úrovních, jak ukazuje událost z roku 2017, kdy pár měsíců před volbami vyhodil tehdejší premiér Bohuslav Sobotka z vlády Andreje Babiše. „Dopadlo to tak, že pan Babiš zvítězil ještě drtivěji, než mu prorokovaly předvolební průzkumy, protože mu Sobotka nasadil jednak gloriolu, tak trnovou korunu. A obojí se u nás oceňuje sympatiemi a případnou přízní bez ohledu na nějaké třeba i věcné výhrady vůči tomu či onomu člověku či myšlence. No a v Německu zakázali internetový portál, tedy médium, což je prostor pro sdělování myšlenek a jako takový by neměl být podroben žádné restrikci. Maximálně lze přijmout myšlenku, že autoři textů, kteří vyzývají k trestným činům, budou podle občanského nebo trestního zákona souzeni za nabádání k trestným činům. Ale není to důvod k tomu, aby se zakázal nějaký portál. Navíc se dá čekat, že hned poté vznikne sedm podobných,“ poznamenává mediální odborník.

Kdo neslouží liberálně demokratické ideologii, je solí v očích

Navíc vtip je v tom, že Indymedia je mezinárodní portál a značka, kam jsou zvyklí chodit lidé určitého názoru. „Takže německá vláda ukázala prostředníček určitému typu lidí. Nepatřím k nim, to v žádném případě, ale štve mě to z principu, že si někdo dovolí hodnotit, rozlišovat, kastovat. To je rasismus naruby. Nelíbí se nám levicový radikální server, tak ho zakážeme. Zakážeme všechny ty lidi v něm, jako by nebyli, překážejí naší slavné liberální demokracii. Obávám se, že to je příklad pro některé české orgány, které by mohly podobně zatočit nejen s levicovými, ale i úplně jinými portály včetně Parlamentních listů. Když by si někdo dal tu práci a chtěl na ně přilepit tu nálepku, tak mu ji prostě dá. Portály tohoto všeobecného zaměření, které neslouží výhradně a pouze jedné liberálně demokratické ideologii, jsou solí v očích těch, kteří vládnou nebo vládnout chtějí. Je to velmi nebezpečné jako precedens pro naši zemi,“ varuje Petr Žantovský.

Před týdnem Český filmový a televizní svaz rozdal svým zasloužilcům ceny Trilobit 2020, což by zcela ušlo zájmu veřejnosti, pokud by si k tomu nevymyslel anticeny Zlatý citron. Neuděluje je však lidem z branže, ale nepohodlným za „za styl moderování“. Nutně ji tedy musel vyfasovat i Luboš Xaver Veselý. „To, že si pro ni Xaver přišel souvisí samozřejmě s jistou excentričností jeho povahy. Ocenil jsem to, líbilo se mi, že si pro cenu přišel, stejně jako to, co tam řekl, protože měl absolutní pravdu. Tedy to, že lidé z jedné názorové skupiny, kteří si navzájem přihrávají kšefty v České televizi, rozhodují o kvalitách a nekvalitách jiných za asistence kamer České televize. To jde proti smyslu existence veřejnoprávních médií. Podle § 2 zákona č. 483/1991 Sb. o České televizi smysl a fungování téhle televize spočívá v tom, aby spojovala a poskytovala pluralitní podklady pro vytváření názorů občanů,“ připomíná mediální analytik.

Rozdají si ceny a utvrzují se, že jsou jediní oprávnění hodnotit

Občany a své diváky má navzájem propojovat, nikoli rozdělovat, nemá sloužit jednomu názoru v politickém ani náboženském směru. „Má posilovat toleranci všeho druhu. To je něco, co Česká televize po celou dobu svého vysílání pošlapává. Každou minutou svého vysílání snad kromě časomíry a zpravodajství o počasí a občas o sportu pošlapává podstatu zákona o České televizi. A Xaver Veselý tam toto řekl jinými slovy, ale velice správně. Zdůraznil také, že jeho projekt nikdo neplatí pod pohrůžkou exekuce, které by byli vystaveni ti, kteří by neživili molocha z Kavčích hor. A doporučil koncesionářům, ať si sami udělají obrázek. To, že si zprivatizovali názor na kvalitu či nekvalitu lidé jako Vladimír Just, značí, že je v tom prostředí něco strašlivě nezdravého. A to ať už jde o FITES, ARAS či další organizace tohoto typu,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Tuto cenu dostal i bývalý senátor Jan Veleba v době, kdy organizoval konferenci, na níž se diskutovalo o budoucnosti České televize. „Na Kavčích horách se mohli zbláznit obavami, jestli jim někdo nesáhne na těch jejich báječných sedm miliard, o nichž mluví i pan Xaver Veselý, že tam o nic jiného nejde než o ty prachy, s nimiž nakládají bez jakékoli odpovědnosti a kontroly. Ta cena je velice pochybná. Probíhá to tak, že se sejdou kamarádi z mokré čtvrti a řeknou: ‚Kdo z nás ještě žádnou cenu nedostal? Franta. Tak Franto, dostaneš cenu. A kdo ještě? Jarda‘. No a Jarda dostane další cenu. Takhle to vypadá. ‚No a kdo nám nejvíc vadí? No Xaver. Tak Xaverovi dáme ten citrón‘. Probere se to u dobrého moku z veřejnoprávních poplatků a pak si udělají mejdan v Berouně, kam je pozve pan starosta, rozdají si navzájem ty ceny a utvrzují se v tom, jak jsou dobří a jediní oprávnění mluvit o světě kolem nás. Tak to ne, od toho veřejnoprávní média nejsou,“ odmítá mediální odborník, že tohle máme platit.

Politici se až na ojedinělé výjimky České televize bojí

Nedávno se zúčastnil diskuse v Akademii Literárních novin, kam chodí frekventanti na přednášky o médiích. „Vede je pan Hvížďala, já a ještě několik dalších kolegů. Zúčastňují se jich často středoškolští pedagogové, kteří mají na starosti mediální výchovu a podobná témata. Jsou to většinou lidé mimo Prahu, k mému překvapení na té zmíněné nebyl ani jeden člověk názorově pražskokavárník, když to zjednoduším. Byl tam ale jeden mladý a velice šikovný pán, středoškolský profesor, který mi kladl velmi trefné otázky, jak to zastavit, co se proti tomu dá dělat. Vysvětloval jsem mu, že nemůžu říct, co se proti tomu dá dělat, že je nemůžu navádět k ničemu, co mají, nebo nemají dělat. Podle zákona má každý právo neplatit koncesionářský poplatek. Tím ušetří ve svém rozpočtu 1620 korun ročně a nemusí se nad Českou televizí rozčilovat a může ji nechat, ať si žije, jak chce,“ vysvětluje Petr Žantovský.

Pokud by takových lidí byl dostatek, bude se tím muset zabývat politická scéna, jako se tím zabývala politická scéna na Slovensku v letech 2008 až 2010. „A musela změnit zákon a financování veřejnoprávních médií. Vyřešili to sice ne úplně ideálním způsobem, ale pořád vhodnějším, než je ten náš konzervativní z roku 1991. A funguje to. Lidé v těch médiích se musí začít trošku starat o to, jaká je kvalita jejich práce, a ne jen o to, kolik mají na výplatních páskách. Jinak se proti tomu nedá dělat nic. Jenže to naráží na situaci, že máme zbabělé politiky až na opravdu ojedinělé výjimky napříč politickým spektrem. Jsou to vesměs lidé, kteří se České televize bojí a nikdy proti ní nevystoupí, tedy ani nezmění ten zákon. A Česká televize na tom samozřejmě velmi fundovaně staví. Je to nekonečný boj, pořád dokola a žádnou kloudnou odpověď na palčivé otázky nedostaneme,“ zlobí se mediální analytik.

Ucpat hubu. Fendrych si asi vzpomněl, jak s Rumlem řídili vnitro

Jednu z těch odpovědí nabízí pohled na blížící se volbu do Rady České televize, kde se naráz uvolnilo šest křesel. „Vidíme, jak se začínají rojit nejenom kandidáti, těch o členství v Radě ČT usiluje devadesát. Takový převis zájmu nepamatuji. Je evidentní, že situace kolem celé té instituce je vyšponována na maximum. Je to vidět i na článku ‚Zničit Českou televizi! Jak? Ovládnout radu, vyhnat elity, ucpat hubu objektivitě‘ na Aktuálně od Martina Fendrycha, který se velice drasticky staví do pozice obhájce České televize. Tihle mravokárci, jako je pan Fendrych, budou potom Parlamentním listům a jiným webům vyčítat, že mají dlouhé a ne příliš politicky korektní titulky. ‚Ucpat hubu‘, co to je? Martin Fendrych byl náměstek ministra vnitra, tak si představuji, jak se svým tehdejším šéfem Janem Rumlem ucpávali hubu svým odpůrcům,“ podotýká Petr Žantovský.

Neměli bychom proto zapomínat, kdo k nám mluví a co je za nimi. A nezapomínejme na to, co může být za nimi teď a o co jim jde. Jaké ucpání huby? Nad tím titulkem jsem se otřásl. Vadí mi. A ještě víc mi vadí výraz ‚vyhnat elity‘. Jaké elity? Copak je pan Šarapatka elita v Radě České televize? Čeho je elita? Možná nezdvořilosti, v té je opravdu hvězda. Ale jaká elita? Kde vidí pan Fendrych elity? Ten článek je také namířen proti panu Xaverovi Veselému s doplněním, že má v Českém rozhlase vést pravidelný rozhovor s prezidentem Milošem Zemanem. Ale přitom když se podíváme na seznam kandidátů na místa šesti radních, tak to je výsměch zdravému rozumu. Třeba Jan Bednář, redaktor Českého rozhlasu a nynější předseda Rady ČT. Z jakého důvodu by měl být redaktor Českého rozhlasu v Radě České televize? Vždyť je to mediální ‚incest‘. Roman Bradáč, bývalý neúspěšný manažer České televize. Adam Černý, předseda Syndikátu novinářů, nominovaný FITESem,“ pozastavuje se mediální odborník.

Neuvěřitelně pestrá skladba těch, co prahnou po funkci radních

Zálusk na místa radních má hodně nominantů od FITESu, což je společnost, která je nejvíce v kolizi zájmů v jakékoli debatě o České televizi. „Vždyť většina těch lidí z FITESu je na České televizi existenčně závislá. Pracují za její peníze, teď by ji měli kontrolovat, to je naprosto brutální a neuvěřitelné. Pak tu vidím jméno Heřmana Chromého, bývalého chartisty, ten, jestli se nepletu, v bývalé budově Československo-sovětského přátelství zakládal Svaz přátel Spojených států, SPUSA se to jmenovalo. Heřmana Chromého nominoval ten spolek Svobodu médiím Hany Marvanové, která spolu s dnešním senátorem panem Smoljakem navrhovala změnu zákona o volbách do Rady České televize a Českého rozhlasu právě v tom, aby byli nominanti vybíráni výhradně z těchto několika kolizních firem typu ARAS, FITES, Syndikát novinářů a podobně,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Dalším kandidátem z tohoto okruhu je bývalý senátor Libor Michálek, kterého nominovala Asociace režisérů a scenáristů. „Je to tentýž Libor Michálek, který jako whistleblower fungoval v kauze tehdejšího ministra životního prostředí Pavla Drobila z Nečasovy vlády. Je to tentýž Michákek, který v devadesátých letech figuroval v podobné ne příliš důstojné roli v IPB, kdy také pořizoval nahrávky a předával je různým zájmovým společnostem. Je zajímavé, jak neuvěřitelně pestrá skladba uchazečů je k vidění. Kandiduje Richard Medek, bývalý velmi neúspěšný generální ředitel Českého rozhlasu, jenž po pěti měsících rezignoval. Co může takový člověk pohledávat v Radě České televize? Čím může obohatit Českou televizi? Máme tady Romana Proroka, bývalého moderátora diskusních politických pořadů v České televizi a posléze mluvčího předsedy vlády Jana Fischera. Ani u něj nevím, čím může obohatit práci toho spolku,“ přemítá mediální analytik.

Vysedávat v orgánu, co rezignuje na své povinnosti, je zlatokopectví

Nechybí ani Martin Schmarcz, mluvčí a ideologický poradce Mirka Topolánka. Za ARAS je mezi uchazeči docent Jaromír Volek, aby tam figuroval někdo z odbornějšího prostředí „No řeknu vám, že jsem z toho seznamu velmi smutný. A ještě smutnější je, že stále ještě platí novela zákona o České televizi z roku 2001, která odebrala Parlamentu pravomoc nominovat kandidáty na radní a předala je na ta různá občanská sdružení. Takže se dozvídáme, že bývalý radní Jiří Závozda kandiduje za cosi, co se nazývá Každý koš pomáhá. Teď nevím, jestli koš v basketbalu, nebo koš odpadků, nebo co to vlastně je. Nebo jakási paní Lada Vávrová kandiduje za cosi, co se jmenuje Náruč. Už se raději neptám, čeho nebo čí náruč. Asi nejlepším nominujícím subjektem se může pochlubit pan Ivo Mrázek, jehož na trať vysílá Český klub zlatokopů,“ směje se Petr Žantovský.

Mirek Topolánek

  • BPP
  • Kandidát na prezidenta v roce 2018
  • mimo zastupitelskou funkci

Připadá mu totiž, že drtivá většina všech těch kandidátů by mohla pocházet právě z tohoto klubu. „Vysedávat v orgánu, který dlouhá léta rezignuje na své povinnosti, peče společnou politiku s managementem a nic neriskuje, což to není ryzí zlatokopectví? To je výsměch. To je absolutní výsměch. To není to, čemu Havel říkal občanská společnost. Ne, tohle je jenom vysoká škola pokrytectví a lhaní. Protože – ruku na srdce – každý, kdo jen trochu chce, si dokáže snadno zjistit, za koho, za jaké zájmy, za jakou partaj tam ten který radní sedí. A čí chleba jí, toho píseň zpívá. Suma sumárum. Dokud se nezbavíme těchto společenských lží, nedojdeme nikam. To ať tu Českou televizi opravdu raději zruší. Za ty nekonečné miliardy, které projídá, by se daly postavit desítky, možná stovky škol, domovů pro seniory, hospiců, nemocnic. Asi se shodneme na tom, že to jsou instituce, které jsou opravdu ve veřejném zájmu,“ nepochybuje mediální odborník.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: Jiří Hroník
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Ne covid, ale tato dohra nás zabije. Padlo varování. A slova o lockdownu

6:18 Ne covid, ale tato dohra nás zabije. Padlo varování. A slova o lockdownu

Profesor ekonomie a člen Národní ekonomické rady Štěpán Jurajda apeluje na občany, aby dodržovali vš…