Za policejního dohledu městské, státní i tajné policie proběhl vzpomínkový a pietní akt jako již tradičně na plzeňském Habrmanově náměstí ve čtvrti Doubravka. Samotná akce začala československou státní hymnou a minutou ticha.

Dubnové peklo

Nejdříve se ujal slova Jaroslav Bukovský, tajemník oblastní organizace Českého svazu bojovníků za svobodu a tajemník Svazu protifašistických bojovníků. „Jsem původem železničář a ono se to bude železnice také týkat. Nálet, který byl na osobní nádraží v Plzni, byl náletem v podstatě strategickým. Protože Plzeň jako železniční uzel obsahuje celkem šest tratí, které se protínají na nádraží. Tím, že bylo silně poškozené, nebylo možné jej do konce války použít. Německá vojska předpokládala, že jejich ústup se bude provádět především železnicí. K tomu tedy nedošlo. Dokonce byly první transporty rozbombardované, včetně personálu německého wehrmachtu.“

„Přitom ale došlo k rozptylu bomb a také se tedy ve čtvrti Doubravka poškodily určité objekty, a pak to byla Cikánka. To byla čtvrť v prostoru, která se nacházela v prostoru řeky Úslavy. Tam byly provizorní stavby, cikánské domky nekvalitní úrovně, a tam odešlo také hodně lidí. Dokonce tam byly udělané podzemní kryty a jeden přímý zásah toho krytu byl natolik devastující, že nebylo smysluplné odkrývat, co tam všechno v zemi zůstalo. Tam je dnes také památník tohoto místa,“ uvedl Bukovský a pokračoval: „Pak se připravoval nálet na ranžír Koterov, byl pro jižní oblast. Ten nálet, když to řeknu ironicky, pro malou chybičku navigace skončil tak, že to odskákaly vilové čtvrtě v ulicích Motýlí, Zahradní a Olšová. Před zhruba deseti lety jsme se snažili tam umístit památník. Ten tam tedy nakonec je. Je tam uvedeno přes 80 obětí a když jsme to zveřejňovali, tak se nikdo nepřihlásil, ale když se odhaloval, tak moje spolužákyně a kolegové říkali, že se tam ještě mohly připsat další a další oběti, které v důsledku náletu nepřežily.“

„Pak bych to chtěl porovnat s náletem na Škodovku. To byl poslední nálet 25. dubna. Ten byl náletem, kde nešlo o lidi, protože se o něm vědělo, většina lidí utekla. Zničení Škodovky bylo výrazné a Americe šlo o to, že to byl výrazný konkurent ve výrobě zbraní. Proto ji úmyslně rozbombardovaly. Když pak koncem května přijel Patton jako vrchní velitel západních vojsk, tak si to tam prošel, viděl Škodovku ve stavu, v jakém byla a tam prohodil svým kolegům, že to byla dobře odevzdaná práce. To je tedy pohled na třetí nálet,“ uvedl Bukovský.