Macháček svůj text začíná povšimnutím, že kniha je velmi diskutovaná v „pražské kavárně“. Říká zároveň zřejmé, tedy fakt, že kniha je pro čtenáře zajímavá především vylíčením poměru Vodňanské s prezidentem Havlem. Jitka Vodňanská je dnes častým hostem všemožných televizních, internetových a jiných rozhovorů, nakladatelství Torst již pro enormní úspěch knihy připravuje dotisk a na všem si pořádně smlsávají bulvární média.
Podle Macháčka je Vodňanská ve svých vyjádřeních poněkud rozpolcená. Na jednu stranu pro Lidové noviny přiznala, že jí vadilo, když byla vymazávána z historie Václava Havla, například v dokumentu Jana Nováka „Václav Havel jede na dovolenou“. „Na druhou stranu vyjadřuje překvapení, že se jí všichni novináři ptají jenom na Havla a nic jiného je na knize nezajímá. Štve ji, že se lidé nezajímají také o ni a o její názory. Jak to může překvapit vzdělanou psychoterapeutku, to nevím. Do Indie jezdí leckdo, medituje taky leckdo, jakési poněkud povrchní duchovno provozuje taky kdekdo a ani názory Vodňanské na psychoanalýzu nejsou nikterak výjimečné,“ všímá si Macháček.
„Skoro všichni jsme měli nějaké zajímavé babičky nebo dědečky. Na druhou stranu – ono silné volání autorčina ega ‚byla jsem u toho všeho taky, byla jsem toho pevnou součástí, zasloužím si, aby se o mně vědělo‘ – docela lidsky chápu, i když nevím, jestli potřebuji vědět třeba zrovna o potratu,“ glosuje Macháček.
Fotogalerie: - Úroda bude nižší
Macháček ve svém textu také reaguje na text kolegy Petra Zídka z Lidových novin, který se o Havlových dopisech vyjádřil v tom smyslu, že z nich čiší, na padesátníka nepřirozená, infantilita. „Psal tohle opravdu padesátiletý člověk, a ne nějaký šestnáctiletý mladík své první lásce? Napadne asi čtenáře, který se s pocitem jisté nepatřičnosti musí probírat dlouhými stránkami rozebírání vlastních citů, pocitů a vztahů. Některé Havlovy dopisy mají až proustovský charakter: mnohomluvné popisy toho, co jedl a pil, jak spal či jakou prováděl hygienu,“ psal Zídek.
Text Petra Zídka ostatně nenechává na Václavu Havlovi a jeho okolí nit suchou, jak dokládá následující odstavec: „Svět disentu, jak ho Vodňanská líčí, odpovídá – snad navzdory autorčině úmyslu – lidovému stereotypu o bezstarostném životě elity. Večírek střídá oslavu, nakupuje se v Tuzexu, jedí se francouzské sýry, alkohol teče proudem. StB dokáže být občas nepříjemná, ale většinou je pouze směšná. V disidentském ghettu se mají všichni rádi, pomáhají si a navštěvují se na svých chalupách. „Uprostřed soudržné rodiny chartistů jsem si vůbec neuvědomovala, jak se žilo okolo,“ píše Vodňanská.“‘
Macháček při rozboru Zídkových slov dochází k tomu, že nikdo není a nebyl dokonalý. Jako podstatné vidí to, že Havlova žena Olga o avantýrách věděla. „Havel měl možná zmatek v paralelních vztazích, ale kdo kdy četl jeho divadelní hry, musel si všimnout, že to, co s v nich rozehrává, lze těžko stvořit bez nějaké osobní zkušenosti s tématem. Zdá se mi podstatné, že Havlova žena Olga o těchto vztazích věděla (a koneckonců měla vztahy svoje nebo vztah svůj), Havel tedy nelhal a nezaplétal se (i když v jeho druhém manželství to bylo složitější),“ píše Macháček.
Fotogalerie: - Dopis Angele Merkelové
Jistou infantilnost Václava Havla Macháček je ochoten připustit, ale podle něj to neplatilo v zásadních otázkách z pohledu české historie. Ani v roli disidenta, ani později v roli prezidenta. Havel prý mohl působit příliš zdvořile, ale v zásadních věcech projevoval tvrdost a statečnost. Macháčkovi se nelíbí, že je Havel souzen za svůj intimní život. Podle Macháčka má být hodnocen raději za svou politickou a uměleckou činnost.
Poté se Macháček vrací k životním poměrům v disentu, kterých byl přímým svědkem. „A nyní k tomu, jak si ti disidenti krásně žili. Když to bylo tak atraktivní, když to byl tak sladký a luxusní život, proč bylo disidentů tak málo? Večírků a mejdanů jsem osobně zažil spoustu (i s Havlem), ale francouzský sýr si nepamatuji. Zato si pamatuji, že Havel rád vařil (třeba guláš) a že se pilo lahvové pivo. Když Vodňanská píše, že pili šampaňské, šlo zcela jistě o Bohemia sekt nebo Sovetskoje Igristoje, a ne o pravé francouzské šampaňské,“ vysvětluje.
Václav Havel měl prý bony díky tantiémám, jakožto světoznámý autor divadelních her. Macháček vzpomíná na to, že například mluvčí Charty 77 museli k zajištění živobytí drhnout schody v činžovních domech, o žádný život na vysoké noze tedy nešlo, uzavírá Macháček.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
