„Jako kdyby nikdo žádnou naději neměl a jako kdyby se nikdo neodvažoval nikomu naději přát. Jako kdyby takové přání bylo příliš nerealistické na to, aby skutečně mohlo být vysloveno.

Protože, řekněte mi upřímně: kdo má dnes nějakou naději – a v co? Ve chvilky zažité v nejpřísnějším soukromí, tam, kam nedosáhne stát svými chapadly? Vždyť kolik je rodin, které nikdo jiný než stát zničil, rozvrátil, kolik je kolem nás případů, kdy stát a jeho justice dala vzniknout svým nekompetentním, neschopným a hloupým rozhodováním takovým poměrům, že i rodina přestala být bezpečným útočištěm a každý sám se brání, jak nejlépe může – dohnán do kouta, o jehož existenci snad ani nevěděl, natož aby na něj pomyslel,“ napsala přímo na Štědrý den na sociální síti Facebook Samková.

Mnohé rodiny jsou navíc nuceny obracet každou korunu, dokonce několikrát. Jak by tedy měly cítit nějakou naději. Jak by také mohly, když je tíží např. exekuce. Model vymáhání sluhů je u nás nastaven tak, že mnoha lidem nedá spát, ale efektivnímu vymáhání pohledávek podle Samkové příliš nepomáhá. Někdo by mohl namítnout, že se české ekonomice daří a kdo chce práci, najde. Ale jak je placená? Samková v této souvislosti připomíná, že české platy jsou stále o dost nižší než v Německu nebo v Rakousku. 27 let od sametové revoluce.