Ministr školství Mikuláš Bek minulý týden prohlásil, že anglický jazyk by měl být povinný pro všechny žáky od první třídy a dokonce možná i ve školkách.

„Nevím, zdali si to pán uvědomuje, ale způsobí to plíživou degeneraci jak našeho krásného jazyka, tak i další nabourání české státnosti. Tomuto se dá zabránit, pokud nastoupí kompetentní ministr školství, kterému jde opravdu o celkový rozvoj našeho národa a ne jej postupně měnit na další anglosaskou kolonii,“ obává se Boris Latýn.

Především klade otázku, zda bychom neměli nechat na dětech a rodičích, který cizí jazyk budou mít jako první a hlavní.

„Za mých školních let si žáci mohli vybírat, v podstatě to bylo půl napůl angličtina a němčina. Ale byla i možnost francouzštiny, ruštiny či italštiny. Tehdy nikdo nemluvil o povinném jazyce, protože za předminulého (komunistického) režimu byla od páté třídy povinná ruština a každý byl alergický na toto slovo,“ vzpomíná na devadesátá léta.

Proto se podle něj volila jiná taktika na postupné zavedení povinné angličtiny, aby si toho větší část obyvatelstva nevšimla. Obrovský nástup amerických filmů, pohádek pro děti, firem z anglosaských států, které angličtinu hlava nehlava cpaly všude, kam to jen šlo.