Budař v rozhovoru komentoval důvody, proč česká kinematografie nevzkvétá. Podle něj je to proto, protože čeští producenti sází na jistotu. „Riskovat s nějakým dramatem, vztahovým, složitým, i experimentálním, třeba jak točí Jan Švankmajer nebo režiséři tohoto typu, aby takový film vznikl, tak musí mít podporu státního fondu a televize a dalších fondů. Aby byl vlastně nezávislý finančně, co se týká rizika, zda se to vrátí z kina nebo ne. A přesto je tam vždy ambice, aby to peníze vydělalo, protože prostě film je drahá věc. Tak si myslím, že je to proto. Producenti nechtějí riskovat, tak se točí pořád něco podobnýho, co už bylo,“ míní Budař.

Svěřil se, že podporu od státního fondu kinematografie dostane i jeho chystaný film Princ Mamánek. „I s Českou televizí jsme se dohodli na koprodukci, takže ten projekt je na krásné cestě,“ zaklepal na stůl režisér a scénárista filmu, který má vyjít v roce 2022. Složil poklonu Miloši Formanovi a Jiřímu Menzelovi, ale podle něj momentálně není v Česku nikdo, kdo by dokázal točit na světové úrovni. Ale věří a doufá v to, že český film zase bude světový.

Zazněla i otázka, proč jsou v Česku tak úspěšné seriály jako Ulice nebo Ordinace v Růžové zahradě, které dle jednoho z moderátorů nejsou přesvědčivé ani scénářem, ani výkony herců. „To je takový ten televizní trik, vytvořit divákovu závislost na tom, že se mu něco každý večer, obden nebo obtýden předkládá a on si zvykne na to chtít vědět, jak ti jeho hrdinové, se kterými se ztotožňuje, jak se jim vede,“ pravil Budař. A odmítl, že by někdy v takovém seriálu hrál, protože by ho to prý nebavilo. „Já bych nemohl říkat ty umělý věty,“ řekl v pořadu.