Somálská mladá žena Ayan Jamaal Ahmednuurová chtěla v Česku studovat zdravotnickou školu. Trvala však na tom, že chce ve třídě sedět s muslimským hidžábem na hlavě. Školní řády však zpravidla zakazují nošení pokrývky hlavy ve třídě. Mladá somálská žena to považovala za diskriminaci a obrátila se na soud.
Rozsudky pražského městského soudu a Obvodního soudu pro Prahu 10 daly za pravdu škole, ale Nejvyšší soud ČR sídlící v Brně se postavil na stranu studentky.
Poslanci Jaroslav Foldyna a jeho stranický kolega a bývalý ministr kultury Antonín Staněk se zamysleli nad tím, kde by to mohlo skončit. Obávají se, že by to mohlo skončit zborcením naší společnosti, pokud připustíme, aby cizorodé prvky, které nejsou naší kultuře vlastní na našem území zakořenily.
„S bouráním zaběhlých pravidel nevyhnutelně přichází zmatek, se zmatkem násilí, a proto je zachování místních pravidel rozumné nejen pro domácí, ale i pro nově příchozí, protože těch je obvykle méně než místních, a tak by zmatek a násilí odnesli nejvíce. Pokud ale počet nově příchozích přesáhne jistou mez, tak je přirozené, že si začnou prosazovat pravidla svá, jelikož jsou podle nich zvyklí žít, a žijí podle nich nejspíše proto, že je pokládají za dobrá. Pokud si nově příchozí svá pravidla na cizím území prosadí, tak se toto území stává jejich vlastním. Někdy se tomu říká anexe, jindy dobytí, či ovládnutí, nebo možná ještě jinak, avšak ať už tento proces nazveme jakkoli, obyčejně se neobejde bez konfliktů, jež jsou tím prudší, čím jsou soupeřící pravidla rozdílnější. Je proto přirozené, že se obyvatelé každého území vždy dívají na každého nově přišedšího a priori s nedůvěrou, protože neví, co od něj mohou čekat – neví, podle jakých pravidel je zvyklý se chovat a zda tato pravidla nejsou v konfliktu s pravidly v místě zaběhlými. Dříve se takovému chování říkalo zdravý rozum, dnes se nazývá xenofobií a dalšími módními slovy, které mají za úkol zdravý rozum z našich životů odstranit. Dále je rovněž přirozené, že dokud nově příchozí dostatečně neprokáže, že se sžil s místními zvyky, tak nemůže být plnohodnotným členem společnosti se všemi právy, jež z takového členství vyplývají. Musí tomu tak být proto, že s právy jsou spjaty také povinnosti a z nich je akceptování místních zvyků a pravidel povinností základní. Pokud by nebylo, tak by přestala platit jakákoli pravidla a společnost by tak byla uvržena do chaosu a všeobecného násilí,“ napsali poslanci.
„Do ČR přijela Somálka, která odmítá akceptovat naše pravidla (normy), a naopak se nám snaží vnutit ta svá somálská. Našimi pravidly sice pohrdá, náš životní standard se jí ale líbí, a proto by jej chtěla získat také pro sebe a později pravděpodobně i pro své somálské kamarády a příbuzné. Potíž je v tom, že náš životní standard není jakýmsi nadpřirozeným jevem, který nám jen tak spadl do klína, ale jde o výsledek tvrdé práce a nesčetných obětí nás a našich předků, přičemž platí, že platformou, která nám naši práci umožňuje a která jí dává smysl, jsou právě naše pravidla, jejichž formulování a uvedení do praxe stálo Evropany celé řeky krve. Naše pravidla a náš životní standard jsou spojené nádoby a je zjevné, že máme dost dobrých důvodů je hájit. Nejvyšší soud to ale vidí jinak. Rozhodl, že jediným pravidlem naší společnosti je, že žádná vlastní pravidla nemá a že je povinna akceptovat všechna pravidla, která si kdo přiveze, nebo si je svévolně stanoví. Podle Nejvyššího soudu k nám tedy mohou přijet Eritrejci, Somálci a další Afričané, pak i obyvatelé Blízkého východu a také Afghánci, Pákistánci, zkrátka všichni obyvatelé třetího světa a zavádět u nás svá pravidla, protože my žádná vlastní nemáme? Asi ano. Pak je ovšem nevyhnutelné, že se z České republiky stane nové Somálsko, či Afghánistán, a to se vším, co k tomu patří. Dá se samozřejmě namítnout, že přece máme nějaké zákony, které musí každý dodržovat. Ano, máme. Jak už ale bylo uvedeno; pro společnost jsou podle všeho nejdůležitější zákony nepsané a je zřejmé, že především ty nás odlišují od zemí třetího světa,“ pokračovali zákonodárci.
Fotogalerie: - Ohlédnutí za rokem 2019
Pokud se Nejvyšší soud ČR domnívá, že českou společnost není třeba chránit před cizími vlivy, bude prý třeba sepsat takové zákony, které ochranu naší kultury zakotví. Pokud bychom si nechránili vlastní psaná i nepsaná pravidla, můžeme se jednoho dne změnit např. v Somálsko, kde není tak neobvyklé, že strana, která není spokojena s verdiktem soudu, jeho představitele třeba i usmrtí. V České republice naštěstí nic takového možné není a podle Foldyny a Staňka bychom se měli starat, aby to tak zůstalo.
„Pokud nechceme, aby se naše společnost rozpadla a následně přeměnila v jakousi mutaci mezi Afrikou a Blízkým východem, tak musíme každého nově příchozího při sebemenším podezření, že není schopen, či ochoten bez výhrad přijmout naši kulturu, okamžitě vykázat z ČR. Naše země nemůže být k volnému použití každému, kdo si to zamane. V opačném případě totiž pojem „naše země“ přestane existovat a totéž nakonec bude platit i pro nás. Aby bylo jasno: nevoláme po zastavení vývoje společnosti – něco takového ani není možné – voláme však po vývoji, který vychází z našich pravidel, jež nám zčásti byla dána a zčásti jsou výsledkem dlouhodobého vývoje, protože se prokázalo, že jsou to pravidla, alespoň pro nás, ta nejlepší. Voláme po dlouhé, obezřetné a pomalé evoluci a odmítáme revoluci, jíž jsme dnes, bohužel, svědky a zároveň i účastníky. Nejprve je potřeba odstavit od moci všechny revolucionáře…“ uzavřeli Foldyna se Staňkem.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
