Stonejková na začátek okomentovala svůj motýlový náhrdelník, který si vzala jako důkaz solidarity s premiérem Babišem a jako gesto proti cynikům, kteří se do něj trefují, že se stále nenaučil česky.

Prvním tématem byl nevyhnutelně Václav Klaus mladší a jeho hnutí Trikolóra. Stonjeková konstatovala, že Klaus mladší slíbil, co splnil, tedy představení svého nového politického subjektu. A citovala z básně Bohuslava Reynka: „Můj Bože, hořím nadějí, že věci, které se nedějí, se stanou.“ Tento pocit hořící naděje prý cítí ze sociální bubliny příznivců Trikolóry, že zde bude konečně funkční pravicový subjekt. Ale dle Stonjekové to může být i slabina, protože pak bude těžší tyto naděje splnit. Dodala, že nebude předjímat před zářím, kdy má Trikolóra oficiálně ohlásit svůj kompletní program a již budou k dispozici směrodatné průzkumy.

Po Trikolóře následovala zpráva z Prahy: Praha lehce brzdí, klimatickou nouzi nevyhlásí. Nový poradce Bursík se bojí zesměšnění pojmu. „To se pan Bursík bojí pozdě,“ prohlásila lakonicky Stonjeková a přidala svůj vlastní citát: „Klimatická nouze, komedie pouze.“ Záchvat klimatické uvědomělosti je prý jen opakováním stejného vzedmutí okolo osoby bývalého viceprezidenta Ala Gora. „Jenom teď se objevila ta Greta, která samozřejmě je mediálně daleko použitelnější než ten uhlazený státník v obleku,“ konstatovala spolu s tím, že vystrčit 16letou hřímající slečnu na politiky s výzvou, ať něco dělají, aniž by bylo definováno co, zafungovalo a Zelení posílili v europarlamentu. Jenže český národ je dle Stonjekové skeptický a ze všeho si dělá legraci, takže rozhodnutí Prahy bylo podle ní prozíravé a rozhodlo se nezesměšňovat něco, co už bylo zesměšněno dost.