Šli byste se zbraní v ruce bojovat za naši zemi?Anketa
Na případ rasismu upozornil Daniel Hůle, pracovník organizace Člověk v tísni. Pracovnice knihkupectví v listopadu napsala na svém Twitteru rasistické poznámky o tom, že „normální barva je bílá“ a že jí vadilo „zaučovat v práci cikánku“. Hůle její tweety o víkendu zveřejnil i s jejím jménem a upozornil zaměstnavatele, který následně svoji zaměstnankyni propustil.
„V tento okamžik sled událostí svým způsobem končí: rasistická zaměstnankyně je vyhozena, ale problém diskriminace úplně vyřešený není,“ píše Uhlová. A připomíná, že někteří vyzývali k bojkotu knihkupectví.
A připomenula i svou zkušenost z dobrovolnické práce v jedné sociálně vyloučené lokalitě, kdy jezdila s romskými dětmi na tábory a postupně se spřátelila i s jejich rodinami. „Proto trochu tuším, co při četbě obdobně rasistických tweetů cítí,“ posteskla si Uhlová v odstavci, který nazvala „diskriminace, kam se podíváš“.
„Zažili jsme toho hodně. S našimi romskými svěřenci nebo kamarády nás často nechtěli pouštět do různých podniků. Když jsme například v horku po dlouhém výletu přišli s romskými dětmi do zahradní restaurace, nenalili nám ani limonádu. Byli jsme svědky tolika příběhů bezpráví a diskriminace, že by se o tom dal napsat román,“ lituje dále.
Vzpomenula i na „plačící romskou kamarádku, která se potřebovala přestěhovat“. „Ač sama byla světlá, měla tmavšího manžela a rozhodla se raději přiznat původ už do telefonu, aby se vyhnula zbytečným návštěvám bytů,“ vypravovala Uhlová s tím, že se později za tuto kamarádku rozhodla volat sama a makléři se jí většinou omluvili s odůvodněním, že Romy nechtějí majitelé bytu. „Brzy mi bylo do pláče taky. Z toho, v jaké společnosti žijeme, a z toho, jak je situace mé kamarádky bezvýchodná,“ píše novinářka.
Fotogalerie: - Volby v Chanově
Zaměstnavateli vyhozené ženy, která psala rasistické komentáře, ovšem doporučila jiný postup. Vyhazovat ji prý neměl, ale měl ji přeřadit na jinou pracovní pozici. Dále měl zajistit, že se takováto situace nebude v nějaké podobě opakovat. „Mohl by pro zaměstnance připravit třeba workshop, v němž by se nějaký mediátor pokusil o to, aby Romové ostatním kolegům zprostředkovali zkušenost diskriminace, aby i Neromové poznali, jaké to je, když je někdo automaticky odmítá; když je lidé odsuzují ještě předtím, než o nich cokoli vědí; když kvůli tomu neseženou práci nebo byt; když jsou dveře zavřené jen proto, že mají jinou barvu kůže. Sdílení takových pocitů by mohlo přispět k tomu, že by se lidé aspoň snažili přistupovat k druhým lidem bez předsudků, nebo aspoň s vůlí předsudky potlačovat,“ doporučuje.
A táže se: „Co ostatní kolegové? Jsou všichni antirasisté? Jak vyhazov dopadne na případné romské kolegy v knihkupectví? Zajistí jim zaměstnavatelé podporu i nadále? Pokusí se spor překlenout? Proč vlastně měla ona zaměstnankyně pocit, že může dotyčné příspěvky psát beztrestně na Twitter? Pohádka o tom, že byla ve skutečnosti statečná disidentka, která svými tweety srdnatě bojovala proti diktátu politické korektnosti, je dobrá leda tak do řetězových e-mailů. Mnohem spíš to bylo tak, že ve firmě byla obklopena lidmi, kteří její výroky považovali za normální, a tak si myslela, že jsou v pořádku,“ doplňuje. Rasismus prý podle ní „kvete“ i v kolektivech, kde dlouhé roky pracují oblíbení romští kolegové. „Ti by mohli vyprávět, kolikrát v životě slyšeli, že někdo cikány nemá rád, ale že oni jsou ta výjimka,“ poznačila s tím, že se jedná o rasistické předsudky.
Diskriminace je podle Uhlové všudypřítomná a „ničí životy většiny českých Romů“. „Stojí vedle dalších faktorů také za nárůstem sociálního vyloučení,“ upozornila. Rasismus podle jejích slov šíří i politici a lidé ovlivňující veřejné mínění. Ti mají podobné chování podporovat.
Fotogalerie: - Romové proti diskriminaci v Evropě
Novinářce vadí, že jsou tito lidé zvaní ostatními novináři do televize či rozhlasu a jsou s nimi dělány rozhovory. „Čím dál tím častěji se přitom děje, že čím nehoráznější jsou, tím větší publicitu tito lidé mají, a ještě se přitom ne zřídkakdy sami stavějí do role utlačovaných, ačkoli jsou to třeba poslanci, senátoři nebo prezidenti,“ píše s tím, že když už někdy „udeří kladivo spravedlnosti za každodenní rasismus, dopadne spolehlivě jen na obyčejné lidi, nikoli na propagátory rasismu z řad elit nebo politiků“.
Závěrem pak varuje, že případný pocit nespravedlnosti, že je někdo trestaný za to, „co vlastně dělají beztrestně všichni, u řady lidí povede ještě k větší rasové nenávisti“.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
