Syruček na úvod uvedl, že první ústava, která se týkala českých zemí, byla sepsána císařem Ferdinandem I. v roce 1848. Zrušena však byla hned v roce 1851. „Pak byly přijaty další ústavy, ale faktem je, že mnohé omezovaly, a to nejen z hlediska postavení českého státu oproti uherským zemím, také obyvatelstvo. Třeba z voleb byli vyloučeni dělníci, služebnictvo, sociálně slabí lidé. Ženy dostaly volební právo až v roce 1918 se vznikem republiky. To jsou faktory, které je si třeba uvědomit, když se zamyslíme nad ústavou, když vycházíme z naší první ústavy, které je 29. února sto let,“ konstatoval před několika desítkami přítomných neformální moderátor odpolední akce ve Slovenském domě v Praze.
Vybojováno na Rakousku-Uhersku
„Ústava upevňovala východiska stavu, ke kterému od roku 1918 docházelo a co bylo do té doby probojováno,“ zdůraznil profesor Pavlíček na začátku svého expozé. „Vše podstatné, co formovalo ústavní listinu, bylo vybojováno v období 1918 až 1920. Ústavní listina potvrzovala výsledky národní, demokratické, státoprávní a sociální revoluce. Obnovila historickou českou státnost. Vyjádřila to nejen uvnitř státu, ale bylo to uznáno právně i v mezinárodních smlouvách versailleského systému. Tam se výslovně uvádělo, že se obnovuje česká státnost. A že se definitivně ruší smlouva, která byla založena před léty, kdy se utvářela proti tureckému nájezdu. A že je definitivní a hranice, jak jsou stanoveny nebo budou stanoveny touto smlouvou, vycházejí z tohoto státoprávního principu.“
Je to velký den pro Afghánistán, hlásí Američané. Podepsali dohodu s Tálibánem
Tradičně: O něco víc, než nám bylo uloženo
Pokud jde o národní aspekty, šlo o to, aby se jak český, tak slovenský národ vymanil z podřízenosti Němcům a Maďarům. „Další moment spočíval v řešení, o kterém jednal nejvyšší správní soud v březnu roku 1919 v referátu dvou soudců, doktorů Háchy a Říhy. Zde se hovořilo o tom, zda je možno akceptovat práva menšin tak, jak byla stanovena v prosincové ústavě z roku 1867, nebo ne. Tehdy doktor Hácha zastával stanovisko, že ani mezinárodněprávně, ani ústavoprávně nejsme vázáni k tomu, abychom se těmito právy menšin cítili vázáni. Změněno to bylo mezinárodními smlouvami, takzvanou malou Saintgermainskou smlouvou, která tento argument změnila a práva menšin byla pak do ústavní listiny zakotvena. Jak uvedl doktor Beneš, ještě v širším měřítku, než nám to bylo uloženo,“ zdůraznil Václav Pavlíček.
Psali jsme:
Fotogalerie: - Náměstí Borise Němcova
Ženy v politice jsou žádané
„Co se týká demokratických principů, práva menšin byla zajištěna principem poměrného zastoupení, na rozdíl od volebního principu za Rakouska. Již v průběhu diskusí v prvních měsících Československé republiky se diskutovalo o volebním právu žen, a to právu aktivním i pasivním. Šlo o to, zda ženy jsou schopny zastávat státní funkce a zda je namístě, aby měly povinnost tyto funkce zastávat, neboť volební povinnost, která byla tehdy vyjádřena, se vztahovala nejenom k povinnosti volit, ale také k povinnosti zastávat zvolené funkce. Poté v diskusi převážil názor, zastávaný Masarykem a dalšími politiky, včetně agrárních politiků, kteří uváděli, že lidé z hor odcházejí do nížin a o obecní věci se nestarají a je to pak věcí žen, které řízení obce dělají velmi dobře. Také slovenští poslanci ukazovali, jak i na Slovensku jsou v tomto směru s rolí žen, kdy uváděli, že muži jsou většinou v hospodách, kdežto ženy se starají o obecní záležitosti,“ uvedl za obveselení auditoria holou skutečnost profesor Pavlíček.
Trouba je tam zas!
„V symbolech demokracie se vyjadřovalo, jak má republika vypadat. Heslo Masaryka „odrakouštit se“ znamenalo také se zbavit všech symbolů rakušáctví, jako například jednoty oltáře a trůnu. To se ukázalo při odstraňování soch nebo nápisů. Například strhávání mariánského sloupu bylo také jedním z vyjádření distancovat se od tradic rakouské monarchie a porážky protestanství kacířů. Nešlo jen o vyjádření literátů,“ apeloval ústavní odborník, profesor Karlovy Univerzity. „Rád bych připomněl, jak problém těchto symbolů vnímal třeba Karel Havlíček Borovský, když v roce 1848 se diskutovalo, jestli na nábřeží má stát muzeum nebo památník císaři Františku II. Havlíček ve svém epigramu tehdy říkal: „Na nábřeží podívat se běží, gotická se na něm staví věž, okolo ní českých krajů chlouba a ve věži bude trouba,“ citoval za smíchu přítomných Pavlíček. „Návrat symbolů monarchie, kdy ‚tam ten trouba‘ byl v nedávné době zase dán, ukazuje, jakou roli tyto symboly v politickém ovzduší mají,“ zdůraznil současný mnohdy přehlížený aspekt host podvečerního setkání.
Poměrný volební systém byl tehdy považován za záruku demokracie. „Když jsem se zmínil o sociálních otázkách, Masaryk při desátém výročí ústavní listiny uváděl, že to nejdůležitější, co bylo za těch deset let dosaženo, je pozemková reforma, obrovské pokroky v oblasti zdravotnictví, školství a sociální péče,“ hodnotil krůčky mladé republiky profesor.
Frustrace legionářů i frustrace dnešní
„Chtěl bych ještě upozornit na další aspekt. Ústavní systém se nejvýrazněji formuje vždy po revoluci. Také náplň funkcí jednotlivých ústavních činitelů se vytváří právě po revoluci. Nejvíce se to projevilo v roli prezidenta Masaryka v interpretaci ústavy a nepochybně k tomu přispěl i první kancléř, doktor Přemysl Šámal, který stál v čele domácího odboje a jako kancléř prezidenta Masaryka zabezpečoval, aby se rozpory, které se projevovaly mezi domácím a zahraničním odbojem a jeho různými složkami, aby se řešily a mírnily,“ konstatoval Pavlíček.
Zklamání z revoluce podle ústavního experta vždy přichází po revoluci. „Nejvýrazněji to tehdy ukazovali literáti. Například epigram Jiřího Housmana, který byl generačním druhem Jiřího Wolkera, pocházel ze stejného prostředí a zemřel ze stejného důvodu, na tuberkulózu, v podstatě ve stejném věku. Byli zklamáni i legionáři z Ruska, když přicházeli domů, a zatímco ti, co již byli doma, byli zakotveni v solidních povoláních a místech, tak pro tyto lidi již místa byla obsazena. A takových skeptických reakcí byla celá řada. Problém skepse přichází vždy po revolucích a neměli bychom se tomu divit ani v současné době, když mnoho lidí zapomíná na to, čím byly změny v roce 1989 vyvolány, když nostalgicky vzpomínají na své mládí a zapomínají, jaká situace tehdy před listopadem 1989 byla,“ konstatoval profesor Václav Pavlíček.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
