Horšovský Týn je městem, kde jako by se kromě památek zastavil čas. Vzhledné náměstí, ale málo návštěvníků, zvláště mimo sezónu, je zde ouvej a skomírají krámky, hospůdky a vesele není ani místnímu minipivovaru Gurmán.

Ochrání nás

„Babiš pro nás alespoň něco udělal, přidal důchody, aby zdražování tak nebolelo,“ říká osmdesátiletá důchodkyně Pavla, která se šourá do nákupního střediska vznosně nazvaného Radbuza. Mimochodem, postaveného v „akci Z“ za bývalého režimu. „Ten se alespoň o lidi zajímá,vládě je to zcela jedno, i kdybychom tady chcípali,“ konstatuje poněkud rozhořčeně. „Podívejte na ty ceny, to je hrůza, každý týden je něco dražšího a dražšího a i ty akce už nejsou, jako bejvaly. A taky chce mír a on jej zařídí,“ konstatovala s nadějí v hlase.

Pomůže nám

Přes Horšovský Týn stejně jako přes další obce se řítí denně stovky a tisíce kamionů do Německa a zpět. „Nedá se tu ani přejít. Občas vás někdo pustí, ale většinou řidiči jsou bezohlední, a ještě přidají, když vás vidí na krajnici,“ říká postarší muž, který se netají sympatiemi k Babišovi. „Že mluví česko-slovensky, mně vůbec nevadí. Důležité je, jak se domluví v zahraničí, a to on zvládá bravurně,“ pochvaluje si bývalého expremiéra a ministra financí muž v montérkách. „O něm alespoň něco známe, ale co víme o generálovi? Copak jsme nějaká Latinská Amerika, aby tu byl prezidentem voják? Vždyť je to k smíchu i k pláči zároveň…“

Přes den je tu jako po vymření. Mladí jsou ve školách a ponurou atmosféru dokládají jen starší obyvatelé města a sem tam pár firemních pracovníků v pracovních montérkách. „Tady je to zakletý,“ mávne rukou šofér ve středních letech. „Palice chodský dubový, oni si toho Babiše snad vymodlí. Prej jim pomůže… pchá, tak to jedině sobě do tý jeho naditý šrajtofle,“ konstatuje pan Jaroslav zabývající se instalatérstvím po celém Domažlicku a prý ještě kousek dál.