Tyto dokumenty jsou cenné nejen pro historiky zabývající se současnými dějinami Evropy, ale jsou poučné i pro politiky, kteří se účastní mezinárodních jednání. Mohou podle nich posoudit, nakolik mají, či nemají věřit slovům svých partnerů, s nimiž jednají o současných a budoucích vztazích svých zemí a vůbec problémech současného světa.

Sjednocení Německa bylo nejdůležitějším výsledkem politických přeměn, jež se odehrály ve východní Evropě a v Rusku ve druhé polovině roku 1989. Přispělo k tomu, že se v Evropě vytvořil stát, který je dodnes rozhodujícím hráčem na evropském kontinentu, stát, který nyní i v budoucnu spoluurčuje také politiku Evropské unie. Nejen to, Německo je rovněž členem Severoatlantické aliance. A právě otázka tohoto členství byla klíčovou při formulaci podmínek, za nichž bude tehdejší Sovětský svaz souhlasit s tím, aby se NDR, která byla tehdy členem organizace Varšavské smlouvy, rozplynula a vstoupila se Západním Německem v jeden německý stát. Bez sovětského souhlasu by k tomuto sjednocení mírovou cestou nebylo možné dojít. Tehdy pro Západ vyvstal zásadní problém: Bude vůbec SSSR souhlasit a za jakých podmínek?

Pokusím se jak nahlédnout do odtajněných archivů, tak za pomoci pamětníků a zvláště Andreje Gračova, který se stal tiskovým mluvčím prvního ruského a posledního sovětského prezidenta Michaila Gorbačova, ale v roce 1990 ještě pracoval jako zástupce vedoucího mezinárodního oddělení ÚV KSSS, vylíčit, jak to vše probíhalo a jak běh těchto událostí, vzdálených čtvrt století, ovlivňuje i dnešek.