Marek Dalík podal ústavní stížnost počátkem května. „Tuto stížnost podává, neboť nabyl přesvědčení, že obecné soudy v jeho široce medializované trestní věci nepostupovaly spravedlivě, že se při jeho odsouzení nechaly ovlivnit jeho negativním mediálním obrazem, který o jeho odsouzení rozhodl dopředu víc, než důkazy,“ stojí v dokumentu, který ParlamentníListy.cz získaly. Dalík také tvrdí, že kdyby byl jeho případ posuzován anonymně a ne pod tíhou mediálně známého jména a kdyby byl jeho případ byl posuzován v souladu s pravidly spravedlivého procesu, do vězení by neputoval. Taktéž míní, že byl odsouzen za podvod jenom proto, že v jeho trestním řízení nebyly dodrženy záruky spravedlivého procesu týkající se, jak tvrdí: presumpce neviny, rovnosti zbraní a práva na obhajobu v materiálním smyslu.
Fotogalerie: - Topolánek u soudu s Dalíkem
Dalík také soudům vytýká, že byl odsouzen na zálkadě spekulací, respektive spekulativních úvah soudů. Poslední odvolací (pražský Vrchní, pozn. red.) soud přistupoval výběrově ke skutkovým okolnostem. Podle Dalíkova obhájce – mimo jiné docenta Právnické fakulty Univerzita Karlovy Tomáše Gřivny – závěry Vrchního soudu v Praze odporují procesním pravidlům plynoucím ze zásady zjištění skutkového stavu.
Zásadním specifikem kauzy lobbisty Dalíka pak má být nerozvinutost skutkového děje. Zjednodušeně řečeno dokonání převzetí úplatku. Právě ona nerozvinutost skutkového děje si pak podle Gřivny vyžádala jeho „dotvoření“ cestou spekulací. Docent Gřivna zmiňuje jako závažné i zcela odlišné rozhodování soudů první a druhé instance, které vnímaly Dalíkovu trestnou činnost přes identické důkazy naprosto odlišně. Poprvé jako pokus o úplatkářství, podruhé jako podvod.
Gřivna v Dalíkově stížnosti také vypíchl, že soud druhé instance vytkl soudu první instance podíl spekulativních úvah na rozsudku jako závažný nedostatek a přitom pak druhoinstanční soud na nich svoje rozhodování položil taktéž. „Rozdíl nakonec spočíval v tom, že odvolací soud zaměřil své spekulace jiným směrem. Jejich role však nebyla v napadeném rozsudku umenšena,“ upozorňuje Ústavní soud právník Tomáš Gřivna.
Dalík ve své stížnosti poukazuje na to, že soudy zamítly navržené důkazy, které mohly následné konstrukce trestné činnosti vyvrátit. Na posledním veřejném zasedání totiž pražský Vrchní soud zamítl výslech bývalé manželky premiéra Mirka Topolánka Pavly Topolánkové, někdejší mluvčí vlády Jany Bartošové a dalších navrhovaných svědků. Právě jejich výslechy moly vyvrátit výpověď Mirka Topolánka. Ten totiž před soudem vypovídal v neprospěch svého bývalého poradce. „Tím soud učinil vše pro to, aby zůstala zachována konstrukce trestného činu namísto zjištění skutečného stavu věcí, který jeho původní konstrukci neodpovídá,“ upozornil dále obhájce Marka Dalíka. Podle Gřivny totiž údajně šlo o důležitou otázku kvůli rozhodnutí ve věci, protože právě na jejím rozřešení odvolací soud založil své rozhodnutí o Dalíkově vině.
Pražský Vrchní soud, který Marka Dalíka poslal vloni v létě definitivně do vězení, navíc podle jeho advokáta postupoval v rozporu s judikaturou Ústavního soudu, když proti sobě u soudu stojí tvrzení proti tvrzení a obecné soudy mají povinnost důkladně posuzovat věrohodnost výpovědí. Tedy postupovat obzvlášť pečlivě a obezřetně při jejich hodnocení a vyvozování skutkového záměru.
Proč nepromluvil obchodník se zbraněmi?
Jak už jsme předeslali, Marek Dalík se pokoušel definitivně odsuzující verdikt z loňského léta zvrátit nejprve dovoláním k Nejvyššímu soudu. Ten mu ale napodruhé nevyhověl. S Dalíkem souhlasil pouze v tom, že pražský Vrchní soud nevysvětlil, jak došel k výpočtu peněžitého trestu a jeho denní sazbě. To ale podle soudu není tak závažné pochybení, aby narušilo platnost celého rozsudku.
Nejvyšší soud rozhodoval o případu Marka Dalíka, odsouzeného za podvod na pět let vězení, kvůli zakázce na nákup transportérů Pandur už podruhé, ale na rozdíl od prvního rozhodnutí, kdy následovalo okamžité propuštění ze znojemské věznice, ho zpoza katru nepustil.
Pražský Vrchní soud pak po rozhodnutí Nejvyššího soudu znovu odsoudil někdejšího poradce premiéra Mirka Topolánka loni v létě na 5 let do vězení a musí zaplatit pokutu 4 miliony korun. Policie začala Marka Dalíka vyšetřovat kvůli výpovědi bývalého zaměstnance firmy Steyr Stephana Szücse. Ten v roce 2011 do policejního protokolu prohlásil, že lobbista měl požadovat 18 milionů eur (přibližně půl miliardy korun) za pokračování v nákupu transportérů Pandur. Podle Szücse si měl o peníze říct na schůzce v listopadu roku 2007 v pražské restauraci U Malířů. Nákup kolových obrněných transportérů Pandur za téměř 21 miliard korun schválil v roce 2006 kabinet Jiřího Paroubka. Koncem roku 2007 pak Topolánkův kabinet od zakázky ustoupil kvůli porušení smluvních podmínek firmou Steyr. O půl roku později ale politici rozhodli o tom, že Česká republika nakoupí 107 transportérů za 14,4 miliardy korun.
V podstatě všechny Dalíkovy námitky Nejvyšší soud zamítl. Lobbistovi nepomohla ani změna výpovědi. V ní vůbec poprvé připustil, že se na schůzce se zbrojaři o penězích jednalo. Podle Dalíka částku zmínil slovenský lobbista Miroslav Výboh, jehož firma měla v kontraktu nahradit společnost zbrojaře Pavla Musely, mimochodem velmi dobrého rodinného přítele vlivného sociálního demokrata Stanislava Grosse.
Dalík proto žádal, aby soud vzal v potaz Výbohovu výpověď v Rakousku, jehož orgány případ Pandurů také řešily. Také chtěl slyšet další svědky Výboha, expremiéra Topolánka a další svědky. Absenci dokazování rakouským trestním spisem vedeným Ústředním státním zastupitelstvím a vyjádřením lobbisty Výboha a dalších navrhovaných svědků Nejvyšší soud jako opomenuté důkazy nevnímal. Proto podle něj nedošlo k zásahu do ústavně garantovaného práva obviněného lobbisty na spravedlivý proces. Výbohova výpověď je zmiňována i v aktuální ústavní stížnosti.
Pražský Vrchní soud poslal Dalíka za mříže mimo jiné kvůli tomu, že se nepodařil prokázat vliv expremiéra Mirka Topolánka na žádost o údajný úplatek. Což je ovšem velmi paradoxní, protože je známo, jak silný vliv Dalík na Topolánka měl. Expremiér jeho vliv nicméně u výslechu marginalizoval. „Soudy prvního i druhého stupně tedy ve svých rozhodnutích náležitě a důsledně rozvedly jednotlivé důkazy, jež byly ve věci provedeny, jasně uvedly, které z nich považují za věrohodné, z jakých důvodů, které nikoli a z jakých důkazů při rozhodování o vině obviněného vycházely, přičemž některé nepřesnosti či nejasnosti – zde v rovině skutkových zjištění – z rozsudku soudu prvního stupně byly následně soudem druhého stupně korigovány,“ vyhodnotil Dalíkovo dovolání Nejvyšší soud. Soud Ústavní je nyní Dalíkovou poslední šancí. Jinak si bude muset trest odpykat. Jeho další šancí je pak podmínečné propuštění pro dobré chování po odpykání části trestu. Poté hodlá zamířit do Francie, kde si ještě před odsouzením pořídil nemovitost.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jaroslav Šťastný
