„Jsem asi poslední žijící, který byl členem ústavní komise pro ústavu v roce 1968,“ zavzpomínal v úvodu svého vystoupení vzácný host. „Ústavní zákon o československé federaci, to byl plod pražského jara. Ústava byla sice schválena poté, kdy už nás obsadilo pět vojsk, byla plodem širokých diskusí, které byly vedeny jak českými, tak slovenskými vědci, a závěrečný produkt byl, myslím, velmi důstojný.

Připomínám jej zejména proto, že v roce 1968 a pak v roce 1989 a 1990, kdy Občanské fórum a tehdejší Veřejnost proti násilí zdůrazňovaly ústavní cestu změn, tak ta ústavní cesta, to byl ústavní rámec a pravidla, která byla stanovena ústavním zákonem o československé federaci z roku 1968. Ten musel být samozřejmě velmi brzo revidován, protože rozdělení kompetencí odpovídalo demokratizačním procesům pražského jara, ale nikoliv obnovování centralistického režimu, který nastal začátkem normalizace. To podstatné se týkalo státní moci a podle těchto pravidel se Občanské fórum a VPN od 17. listopadu prosazovalo.“

Sametovka byla skutečně sametová

Důležité podle profesora Jičínského bylo samozřejmě na začátku devadesátého roku přijetí listiny základních lidských práv a svobod, což byl základní politicko-ústavní dokument stanovující pozici člověka-občana v novém demokratickém státě, který se tvořil.

„Podívám se na některé problémy, které byly dány ústavním zákonem o federaci,“ pokračoval dále host. „Na začátku nám to umožnilo, k čemu jsme se hlásili slovem sametová revoluce. K tomu se hlásím i dnes, protože myslím, že všechny základní změny po 17. listopadu, tedy ty první, nikoliv pak divoká privatizace, tak ty první byly spojeny s tím, že jsme měli zájem, aby změny prošly nenásilným způsobem. A to se podařilo, jediný život v rámci sametové revoluce nebyl obětován. A to je významná hodnota,“ zhodnotil stav před více než třiceti léty Zdeněk Jičínský.