V případě, že dojde k zachycení běžence bez dokladů na území České republiky a dalším řízením je zjištěno, že jde o cizince, který je již registrován v některé ze zemí schengenského prostoru, úřady zahájí takzvané dublinské řízení spadající do gesce Odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra.
Podle tzv. dublinské úmluvy by tak běženec měl být vrácen do země své prvotní registrace, kde by se mělo o udělení azylu dále rozhodovat.
Ovšem jak zjistila naše redakce, Ministerstvo vnitra ČR, které má dublinské řízení na starost, přestalo vracet běžence bez dokladů zachycené na území České republiky do Maďarska, ačkoliv se právě tam předtím registrovali. Důvodem je ohled na několik judikátů Nejvyššího správního soudu.
Několik migrantů, kteří byli v minulosti na českém území zachyceni a Ministerstvo vnitra je plánovalo vrátit do Maďarska, se totiž proti rozhodnutí správního orgánu obrátilo na soudy a svou při vyhrálo.
Fotogalerie: - Opouštění calaiské džungle
„Pokud osoby požádaly o azyl v jiném členském státu EU, postupuje se podle tzv. dublinského nařízení, kdy po kladném vyřízení žádosti o zpětvzetí dojde k jejímu transferu do příslušné země, která je odpovědná za vyřízení žádosti o azyl,“ sdělil redakci Jiří Korbel z odboru tisku a PR Ministerstva vnitra. „Situace je zkomplikovaná pouze v případě Maďarska kvůli rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. V tomto případě je cizinec umístěn do detenčního zařízení a Ministerstvo vnitra zkoumá, zda je možné určit jiný stát, který je příslušný k vyřízení jeho žádosti o azyl a zda je možné ho tam za tímto účelem transferovat,“ vysvětlil redakci Korbel.
Naše redakce získala na dotaz od Nejvyššího správního soudu odkaz na dvojici judikátů, které s věcí souvisejí, konkrétně se týkají přímo Maďarska. Oba sledují podobnou linku: vždy jde o spor mezi běžencem zachyceným na území České republiky a státním orgánem, ve většině případů Ministerstvem vnitra.
Fotogalerie: - Paříž bez uprchlíků
Nacházíme zde napadení rozhodnutí správního orgánu (o navracení do země registrace, Maďarska) ze strany cizince. Zamítnutí jeho žaloby ze strany nižší soudní instance. Dovolání k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně prostřednictvím kasační stížnosti a pro běžence vítězný výsledek, který zavazuje Ministerstvo vnitra (původně žalovanou stranu) k přehodnocení svého původního rozhodnutí.
Prvním případem (čj. 6 Azs 198/2016, lze dohledat v databázi Nejvyššího správního soudu ZDE) je případ běžence zachyceného 2. června 2016 na nádraží v Břeclavi. Právě tam byl kontrolován policejní hlídkou. Muž byl podle policejního žargonu tzv. zachycen ve vlaku směřujícím z Vídně do Berlína. Jeho cílem bylo Německo, kde chtěl požádat o azyl. Ze země původu cestoval přes Írán, Řecko, Makedonii, Srbsko, Maďarsko a Rakousko. Do České republiky se přitom podle své výpovědi vůbec nechtěl dostat. Domníval se, že vlak směřuje přímo do Německa.
Poté, co policisté vyhodnotili evropskou databázi otisků prstů, se ovšem zjistilo, že je muž již veden jako žadatel o mezinárodní ochranu právě v Maďarsku. Ministerstvo vnitra tudíž v dublinském řízení rozhodlo vrátit muže, jehož státní příslušnost nebyla uspokojivě určena, zpět do Maďarska, tedy země evropského společného prostoru, kde se zaregistroval.
Muž se proti rozhodnutí ohradil u Krajského soudu v Brně. Namítal, že „Maďarsko není schopné zabezpečit řádný průběh azylového řízení, které vykazuje systémové nedostatky,“ stojí v odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu. Pro relevanci nutno dodat, že minimálně od jara 2017 apelovalo na evropské státy, aby zachycené běžence do Maďarska nevracely i OSN (Zdroj ZDE).
Běženec namítal, že zpřísněné azylové řízení umožňuje Maďarům „zastavit pro nepřijatelnost většinu azylových řízení s tím, že žadatelé přišli na území Maďarska ze Srbska, které je považováno za bezpečnou třetí zemi“. Srbsko přitom vykazuje zásadní systémové nedostatky, stojí dále v dokumentu, který je volně přístupný v databázi rozhodnutí NSS.
Fotogalerie: - Tisíc migrantů denně do EU
U Krajského soudu v Brně Nigerijec se svou žalobou na Ministerstvo vnitra neuspěl. 14. července 2016 ji soud zamítl jako „nedůvodnou“. Cizinec poté rozhodnutí soudu napadl kasační stížností právě u Nejvyššího správního soudu (NSS) v Brně. A tam uspěl, když NSS rozhodnutí krajského soudu v Brně zrušil.
Nejvyšší správní soud ve svém odůvodnění rozsudku zmiňuje například zprávu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky z května 2016, který se věnoval právě podmínkám žadatelů o azyl v Maďarsku. „V uvedené zprávě se uvádí, že legislativní úpravy schválené v Maďarsku v červenci a srpnu roku 2015 měly za následek ztížení přístupu k mezinárodní ochraně a odrazení žadatelů o azyl,“ stojí v textu Nejvyššího správního soudu.
Do Maďarska už ne...
„Na maďarských hranicích byl vztyčen plot a zavedeny tranzitní zóny pro podávání žádostí o mezinárodní ochranu, žadatelé nebyli vpuštěni na území Maďarska. Žádosti byly posuzovány ve zkráceném řízení,“ cituje soud ze zprávy komisaře.
Posléze zmiňuje i dobře známý incident, který se odehrál na hraničním přechodu Röszke. „V období od 15 do 19. 9. 2015 čekalo před tranzitní zónou Röszke několik tisíc žadatelů o mezinárodní ochranu, kteří byli odrazováni od vstupu do tranzitních zón i oficiálními představiteli a nebyly jim poskytnuty potřebné informace,“ stojí v odůvodnění.
Odůvodnění dále dodává, že „do maďarských předpisů trestního práva byly zavedeny trestné činy vztahující se k plotu vztyčenému na státní hranici“. „Od září 2015 do března 2016 bylo u soudu v Szegedu obviněno 2 353 osob z nezákonného překročení státní hranice, většině z nich bylo uloženo vyhoštění na dobu 1–5 let. Trestní stíhání žadatelů o mezinárodní ochranu za nezákonné překročení státní hranice je přitom v rozporu s mezinárodními závazky Maďarska.“ NSS dále poukazuje, že zmiňované důvody vedly k tomu, že mnohé soudy jiných členských států přistoupily na to, že do Maďarska běžence již nepřemísťují.
Judikát č. 2
K Maďarsku se vztahuje i další judikát Nejvyššího správního soudu ze září 2016 (čj. 5 Azs 195/2016, lze opět dohledat v databázi Nejvyššího správního soudu na odkazu ZDE). V tomto případě Nejvyšší správní soud vyhověl kasační stížnosti nigerijského občana. I ten měl být podle původního rozhodnutí Ministerstva vnitra vrácen do Maďarska, kde v minulosti žádal o azyl.
„Jednalo se o občana, který o sobě uvedl, že je státním občanem Nigérie, jeho rodiče žijí ve městě Aba, kde má šest sourozenců a je svobodný. Později pobýval střídavě v Senegalu, Nigerii, nakonec v Bulharsku a posléze v ČR,“ stojí v dokumentech Nejvyššího správního soudu.
„Je křesťanského vyznání, jako důvod k opuštění vlasti uvedl, že on a jeho matka mají odlišné vyznání než jeho otec a strýc, kteří jim, pokud se nepodřídí, vyhrožovali smrtí, stojí v rozhodnutí. Pas ztratil v Maďarsku v roce 2015 a jiný doklad u sebe neměl, uvádí se v textu, co muž vypověděl.
Z Nigerie muž odcestoval letecky přes Turecko do Bulharska. Posléze pokračoval pěšky přes Srbsko do Maďarska, cestoval na cestovní pas a bulharské vízum, stojí v textu. „Jeho srdce je zde, nikoliv v Maďarsku, proto žádá o azyl tady. Tamní tábor nebyl v pořádku, tady někoho má. Chtěl by zde pracovat,“ stojí v dokumentech soudu.
Problém pro to, aby Nigerijec získal v České republice azyl, se ovšem objevil, když Ministerstvo vnitra zjistilo, že muž již koncem července 2015 požádal o azyl v Maďarsku. Opět se tedy začala rozjíždět úřední mašinerie, aby do této země Nigerijce vrátila.
Ministerstvo vnitra rozhodlo o vrácení muže do Maďarska. Nigerijec rozhodnutí napadl. Krajský soud v Hradci Králové jeho žalobu odmítl. Nigerijec se dovolal k Nejvyššímu správnímu soudu a ten mu dal z pravdu, když rozhodnutí královéhradeckého krajského soudu o tom, že azylové řízení muže má pokračovat v Maďarsku, zrušil. Věc se posléze vrátila k dalšímu příslušnému řízení Ministerstvu vnitra ČR.
Nigerijec například namítal, že „je situace v Maďarsku natolik závažná, že zde existují důvodné pochybnosti o tom, zda je reálně možné se bez vážného nebezpečí újmy na zdraví a při dodržení zákonných mezí účinně domáhat mezinárodní ochrany“. Tvrdil, že jsou v souvislosti s Maďarskem dokumentovány případy, kdy byli žadatelé o azyl odmítnuti, a dokonce deportováni zcela mimo zákonné postupy.
Na obhajobu Ministerstva vnitra ve stylu „Maďarsko je členem Evropské unie, státní moc zde dodržuje právní předpisy a lidská práva“, že je „považováno za tzv. bezpečnou zemi“ a že „ratifikovalo a dodržuje mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách a umožňuje činnost právnickým osobám, které dohlížejí na dodržování těchto práv“ (neziskovým organizacím), Nejvyšší správní soud neslyšel.
Nejvyšší správní soud v odůvodnění tohoto rozsudku uvádí, že jak Ministerstvo vnitra, tak Krajský soud v Hradci králové nemohly „v důsledku absence relevantních podkladů a zjištění objektivně posoudit riziko ohrožení práv nebo závažné újmy, jež stěžovateli v případě jeho návratu do Maďarska bezprostředně hrozí“.
Soud dále v rozhodnutí vysvětluje, že „v rámci dublinského systému nelze přemísťovat žadatele o mezinárodní ochranu do zemí, v nichž azylové řízení nebo podmínky přijetí žadatelů o mezinárodní ochranu vykazují natolik závažné, systémové nedostatky“, a to z hlediska standardů Společného evropského azylového systému, respektive z hlediska srovnatelných.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
