„Při vší úctě k české armádě, v Afghánistánu se to vyhrát nedá. Odejdeme dříve, nebo odejdeme později, ale odejdeme. Jako odešli Sověti. To, co tam děláme, je z pohledu Afghánců stejná okupace, jako když nás okupovali Sověti a říkali tomu bratrská pomoc. Afghánci nedokážou vybudovat demokracii západního střihu, jako se nikdy nemohli stát další svazovou republikou. Je to jako si myslet, že Saúdská Arábie nebo Pákistán mohou být spolehlivými spojenci západu,“ napsal zostra Plesl.

„Odejdeme dříve, nebo odejdeme později, ale odejdeme. Tahle prognóza je Afghánistán naruby, 100% jistota úspěchu!“ napsal se symbolem srdce v reakci Nečas. „Jiný ani nedělám. Ale ty jsi dost chytrej na to, abys věděl, co říkám. To, že to ironizuješ, je jen důkaz, jak je ti nepříjemný to přijmout. Za deset let už budeš mluvit stejně,“ poznamenal Plesl.

„Nevím, co si myslíš, že je mi nepříjemné přijmout, samozřejmě, že v Afghoši se nedá mluvit o nějakým vítězství, ale dlouhodobým umění možnýho. Jen mi při tvý inteligenci přijde dost slabý to přirovnávat k sovětský okupaci ČSSR, sám nesnášíš laciný historický paralely a teď tohle? A mluvit v roce 2018 o nějaký snaze o demokracii západního střihu – tohle už všichni vzdali, jde prostě o to, aby se svejma sračkama dokázali místní plus mínus vypořádat sami a z AFG se nestal zase pionýrskej tábor pro džihádisty z celýho světa (resp. další pionýrskej tábor po Libyi, Sýrii). Je nevkusný mluvit o tom teď – sorry, ale seš trochu jak Zao, roky mlčíš, a pak, když to tam schytáme, začneš troubit ústup bez toho, abys řekl, co je teda alternativa,“ pustil se pak do Plesla ještě Nečas. 

„Roky mlčíš. To stačí,“ zakončil s úsměvem Plesl.