Volby, od kterých se očekávalo referendum o životaschopnosti vlády pětikoalice, skončily předvídatelně. Tak jako vždycky. V něčem zvítězili skoro všichni, někde skoro všichni prohráli. Někde sotva postavili jednu kandidátku. Kdo by také toužil dělat starostu v takovém Trokavci, kde se dodnes hádají o americký radar. Potvrdilo se rozdělení země na tři velké, ovšem stranickými chomouty už nesešněrované bloky. Politika se tak stala nesrozumitelnou, protože všechny relevantní subjekty směřují od politických okrajů, definovaných ideologicky, k politickému středu – bezideologickému managementu věcí veřejných. Vytvářet duhové koalice „každý s každým“ není problém.

Ačkoliv Petr Fiala řekl, že tyhle volby „nejsou referendem o vládě, jak tvrdí opozice“, nakonec byly. A to hlavně díky němu samému a jeho „mimořádnému vysílání signálů“ v televizích týden před hlasováním. V projevu neřekl nic, co by týden nepočkalo, prostě jen využil toho, že je předseda vlády a povyprávěl obyvatelstvu, jak je skvělý a jak se o „nás“ stará.

A referendum nedopadlo pro vládu příliš příznivě.