Štafetu protestních akcí a veřejných diskuzí zahájilo v úterý hnutí Milion chvilek pro demokracii. První z akcí, která má upozornit na zásadní problémy jednotlivých regionů, se uskutečnila v Plzni.
Máte rádi Zuzanu Čaputovou?Anketa
„Rozkvetlá demokracie“ udrží temnotu ve stínu
„Někteří věří, že jen velká síla dokáže zabránit zlu. Přišel jsem na to, že každodenní skutky obyčejných lidí jsou tím, co drží temnotu v odstupu. Malé každodenní skutky laskavosti a lásky,“ citoval lídr hnutí Mikuláš Minář ve svém úvodním proslovu pohádkovou postavu Gandalfa, aby objasnil, jak vnímat Milion chvilek.
Hned v prvních minutách se lidé dost nasmáli. To když například komentoval činy Babiše a na pozadí se promítala ilustrovaná grafika, například fiktivní poděkování synka otci za „poukázku na Krym“ (viz titulní foto). „Naše země nevzkvétá… Přejeme si rozkvetlou demokracii,“ shrnul Minář stručně, za pomoci Havlových slov, co příznivci občanských protestů chtějí. „Jsem hlídací pes a pojistka demokracie. Chceme instituce, které nelžou, nekradou, nestraší a nejsou ve střetu zájmu,“ zaznělo od něj mimo jiné.
Nastavit si laťku, platit daně a pak si dáchnout
Jako první z hostů promluvila herečka Aňa Geislerová. „Každý si musí nastavit svou vlastní laťku. Já potřebuju věřit sama sobě. Dělám to jen kvůli sobě,“ zdůvodnila, proč se tolik angažuje. „Ještě si to pak třeba budu vyčítat,“ podotkla s úsměvem a poukazem na perzekuce v dobách minulých.
„Politici jsou tu od toho, aby my bychom si mohli jako trochu dáchnout a směřujeme k nim zodpovědnost,“ pokračovala naše nejobsazovanější herečka, která se také jala vysvětlit, proč večer do Plzně přijela i se svými ratolestmi.
Aňa Geislerová a Jana Filipová. Foto: Lucie Bartoš
„Mám tu děti, a vím, proč je tu s sebou mám. Chci jít příkladem. Ne sedět doma a nadávat. Měli bychom být takoví, jaké chceme mít lidi kolem sebe,“ vyjádřila své pocity s dovětkem, že si je vědoma, že ona díky svému povolání ovlivňuje lidi v širším poli: „Je to někdy diskomfort, je to drsný… Ale potřebuju, abych se sebou vydržela, proto to dělám. Je potřeba kvůli občanům zoufalým a frustrovaným připomenout, že politikům předáváme zodpovědnost za svoje života,“ uvedla rázně.
„Vím, kolik platím daně, zdravotní pojištění. Chci vědět, kam peníze jdou, proč tam jdou a proč je jich tolik. Nedostávám zpětnou vazbu,“ zdůvodnila obšírněji, proč každý z nás má právo na ono ´dáchnutí´- politici pro nás pracují za naše vlastní peníze a díky naší volbě: „Bez nás by tam nebyli.“
Psali jsme:
A co si tedy přeje? „Abychom byli sebevědomá, komunikativní země, která dokáže stát v řadě, když je to potřeba, ale také z té řady vystoupit… Není potřeba pořád kývat,“ řekla na závěr k zamyšlení, jak bychom se jako stát měli chovat společně s ostatními zeměmi, ale zároveň zůstat sami sebou.
Kdyby Milion chvilek uspořádal akci kousek od vašeho domu, co byste udělali?Anketa
Zemitý humor té, co poučuje babky o dezinformacích
Pomyslného „bludišťáka“ za satiru si bezesporu odnášela aktivistka Jana Filipová z Domažlicka – žena, která měla odvahu podat trestní oznámení na premiéra. Vadilo jí, když prohlásil, že na předloňských demonstracích spolku Milion chvilek pro demokracii byli protestující lidé za svou účast zaplaceni.
„Být aktivní pro mě znamená přirozenost,“ prohlásila mimo jiné s tím, že každý něco takového zvládne: „I 80letá paní.“ I to, že někoho upozorníte, že co dostává do e-mailové schránky jako řetězový spam, jsou dezinformace – i to už je od vás aktivismus. Ona prý bludy vysvětluje často a prostě stačí říct: „Prosím tě, Máňo, nepřipadá ti to nesmyslné?“
Mikuláš Minář se svou tradiční barvou oděvu nezklamal... Foto: Lucie Bartoš
Dezinformace budoucnosti: Okamura se čtyřmi migranty
Filipovou mohli lidé vidět v prezidentské volbě, když rozvěšovala letáky s Jiřím Drahošem. V Plzni teď prozradila, co ji k tomu vyprovokovalo. Slýchala prý takové mýty, jako že Drahoše je iluminát. Tak se vypravila na jednu z akcí, tam si našla toho nejaktivnějšího člověka z Drahošova okruhu a nabídla se „do služeb“. „Můžu nějak pomoci vyvracet dezinformace, že Drahoš je pedofil a bůhví co ještě?“ zmiňuje, co ji zvedlo ze židle a jak to vysvětlovala člověku z Drahošova týmu.
Fotogalerie: - Štafeta v Plzni
Popsala také, jaké dezinformační praktiky se na nás v budoucnu povalí. Třeba videodezinformace, kde uslyšíme jakoby skutečný hlas třeba Okamury. „Někdo bude hlasem Okamury říkat, ať přijmeme ty migranty a že on si čtyři migranty vezme domů,“ popisovala výřečná žena.
„Lže, až si věří“. Rozvraceč Sudet?
Jak tuto její angažovanost na veřejnosti bere její bezprostřední okolí? „Kamarádky reagují skoro líp než rodina. To je zas jiná bitva…,“ poznamenala.
Vyjádřila velkou úctu Mikuláši Minářovi. „Neplatí ho Soros, není členem NSDAP, není tu nasazený, aby rozvrátil Sudety a vrátil je Němcům! Je tu proto, aby nám nevládl bývalý estébák, který lže, až sám sobě věří!“ rozjela se ke konci Filipová, jejíž proslov lidé odměnili bouřlivým aplausem i smíchem.
Měšťanská beseda zhruba patnáct minut před začátkem... Foto: Lucie Bartoš
Mentalita zářící metropole
Do Měštanské besedy v centru metropole Plzeňského kraje dorazilo odhadem přes 350 lidí – sál byl zaplněn a mnozí lidé museli stát. Moderovaná diskuse na téma „Jaký je stav naší země a jakou zemi chceme mít?" se zde nesla v duchu problému „Opomíjené regiony - co s tím?“ Nebyl by to antibabišovský mítink, kdyby chyběl nespokojený český podnikatel. Na pódiu tak k regionálnímu tématu nerovnoměrného rozložení lidí na městech a vesnicích promluvil Lukáš Hilpert z Víchova na Tachovsku.
„Měl jsem z dneška staženej žaludek,“ poznamenal. Popsal typickou ves na Plazeňsku jako „takovou bytovku, akorát nemá patra, ale je rozlezlá. Najít doktora, který umí víc než napsat neschopenku a ujistí příčinu nemoci, je umění. Jedno z dětí mi chodí na školu u nás, která se asi brzy zavře, protože nejsou peníze…, vyjmenoval ten „skvělý život“ a „základní infrastrukturu“ v České republice, když bydlíte trochu za humny města.
Podnikatel z Víchova Lukáš Hilpert. Foto: Lucie Bartoš
Podle přítomné socioložky Idy Kaiserové je to skoro až fyzikální zákon. „Praha svítí jako Slunce. Čím dále jste od ní, tím méně paprsky září. Podobné je to i v tomto kraji. Plzeň je tím sluncem…,“ popsala metaforicky. Roztříštit tuto „mentalitu zářící metropole“ je podle ní, tím by se měli politici zabývat, ale nevidí, že by se to dělo. Chtělo by to prý více duševní snahy. Jinak je to tady harakiri a nediví se lidem, kteří jsou politicky apatičtí.
Jako poslední z hostů promluvil politolog a římsko-katolický jáhen Robert Elva Frouz, který se svou ženou provozuje Dům komunity Noe v Holostřevech. „Budovat mosty je možné. Je potřeba vytvářet ohniska důvěry,“ zaznělo od něj kromě jiného.
Náměty z publika
„V roce 1989 mi bylo 33 let a byl jsem v NDR. Pak jsem se vrátil a začalo tady Občanské fórum. Moje otázka: Nechtěli byste si do názvu dát do závorky ´Občanské fórum dvě´?“ zněla úplně první otázka z diváctva. Minář přitakal, že z hodnot Občanského fóra a Listopadu 89 hnutí vychází, na druhou stranu jsou tu podstatné rozdíly. Vyjádřil se k tomu nejen Minář, který také řekl, co děláme, když ne revoluci. Ještě před ním se slova ujal jáhen Frouz, mimo jiné se slovy: "Zatímco tehdy svítalo, teď se spíše stmívá." Celé jejich odpovědi si můžete vyslechnout ve videu:
Dotyčný muž také poskytl k uvážení myšlenku něčeho, čemu říká vrstevnatý stát. něco jako „dvě patra“ nad sebou, kdy premiér by se každý den bál a sledoval, jak je na to s hlasy, protože lidé by mohli od něj odejít.
Podle Filipové mimo jiné lidé už otevírají oči. „Je to vidět na těch náměstích. Byly časy, kdy nás tam bývalo tolik, že jsme se všichni znali jménem,“ poznamenala s nadějí v hlade.
První odvážný tazatel z publika. Foto: Lucie Bartoš
Jaký je štafetový dar?
Na konci byl na pódium pozván zástupce jihlavské pobočky Milionu chvilek, aby si převzal štafetu. Každý kraj totiž předá dalšímu kraji nějaký symbolický předmět, který vyjadřuje specificky právě jeho regionální problémy či vizi. Plzeň darovala Jihlavě tři tyče, každá je v jedné ze tří barev české vlajky. „Předáváme zvětšené tři špejle. Je to křehké, dá se to snadno rozbít. Zároveň když to zůstane spojené, tak je to silné. Může to symbolizovat ty tři pilíře, které na začátku zmiňoval Mikuláš – odvaha, laskavost, kritické myšlení,“ zaznělo od mluvčího plzeňské sítě ProHnutí, která za myšlenkou stojí.
Štafeta po krajských městech bude pokračovat každé úterý od 16:30, příště to bude 3. března v Jihlavě v Kraji Vysočina. Aktuální podrobnosti se objeví na stránce události na Facebooku. Více informací také na CENTRÁLNÍ UDÁLOSTI NA FACEBOOKU nebo na "štafetové" webové stránce Milionu chvilek.
Datum 25. února bylo pro start štafety vybráno záměrně. Právě komunistický převrat znamenal pro západ naší republiky hluboký úpadek na celá desetiletí. Následky „pevné hráze socialismu a míru“ pociťujeme dodnes právě v dlouhodobě opomíjených pohraničních regionech. V těch i dnes zůstává řídké osídlení, přetrvávají problémy s dostupností služeb, kvalitou pracovní nabídky či vzdělání, dopravní obslužností či krajinou zdevastovanou průmyslovým zemědělstvím a lesnictvím. Podobně byla postižena i "vnitřní krajina" - soustava sdílených lidských hodnot.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
